ECLI:CZ:NS:2021:22.CDO.2164.2021.1
sp. zn. 22 Cdo 2164/2021-326
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně L. H. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Jarmilou Pospíšilovou, advokátkou se sídlem v Prostějově, Havlíčkova 2921/22, proti žalovaným 1) P. S. , narozenému XY, a 2) I. S. , narozené XY, oběma bytem XY, a oběma zastoupeným Mgr. Bc. Andreou Novosadovou, advokátkou se sídlem v Boskovicích, Hybešova 2378/17, o určení neplatnosti pasportu stavby, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 6 C 249/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. března 2021, č. j. 37 Co 217/2019-311, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému 1) náklady dovolacího řízení ve výši 2 601,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Bc. Andrey Novosadové, advokátky se sídlem v Boskovicích, Hybešova 2378/17.
III. Žalobkyně je povinna nahradit žalované 2) náklady dovolacího řízení ve výši 2 601,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Bc. Andrey Novosadové, advokátky se sídlem v Boskovicích, Hybešova 2378/17.
Odůvodnění:
Podle §243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb.) – (dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud v Blansku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. 6. 2019, č. j. 6 C 249/2017-260, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že zjednodušená dokumentace (pasport stavby) pořízená žalovanými 1) a 2), vypracovaná P. S. na základě rozhodnutí Městského úřadu Boskovice, odboru výstavby a územního plánování sp. zn. SMBO 10192/2011/STAV/Horec, č. j. DMBO 1759/2012, ze dne 6. 2. 2012, a ověřená opatřením Městského úřadu Boskovice, odboru výstavby a územního plánování sp. zn. DMBO 3595/2012, ze dne 19. 3. 2012, je neplatná (výrok I). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 23. 3. 2021, č. j. 37 Co 217/2019-311, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Přípustnost dovolání shledává v tom, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak. Jako důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci, jelikož nesouhlasí s právními názory obou nalézacích soudů ohledně naléhavého právního zájmu. Domnívá se, že daná věc se liší od případů, v nichž bylo ohledně otázky naléhavého právního zájmu judikováno, neboť žalobkyně nebyla a ani nemohla být účastníkem řízení o ověření pasportu stavby, a nemohla se proto účinně bránit ve správním řízení. Naléhavý právní zájem spatřuje v tom, že v důsledku pasportu stavby dochází k zásahům do jejích procesních práv v rámci stavebního řízení (omezená možnost podat námitky) i do práva vlastnického. V důsledku nesprávného pasportu je podle žalobkyně de facto legalizován protiprávní stav, který je nucena bez možnosti zákonné obrany strpět, i když ji omezuje a ruší při výkonu vlastnického práva a snižuje tržní hodnotu její nemovitosti. Dále nesouhlasí s názorem soudu prvního stupně, že případné určení neplatnosti pasportu by jí nepřineslo možnost nápravy, a odkazuje na §156 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, podle něhož správní orgán zruší sdělení, které je v rozporu s právními předpisy. Sama by podala podnět k zahájení řízení z moci úřední podle §42 téhož zákona. S odkazem na rozhodnutí sp. zn. 2 Cdon 223/96 dodává, že určení neplatnosti pasportu stavby by mělo zřejmý dopad na právní poměry žalobkyně. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaní ve vyjádření uvedli, že se ztotožňují se závěry nalézacích soudů, které ve vyjádření citují. Zdůrazňují, že žalobkyně měla k dispozici procesní obranu podle §82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, neboť Nejvyšším správním soudem bylo připuštěno, že ověření pasportu může představovat nezákonný zásah do práv žalobkyně. Tuto procesní obranu žalobkyně řádně a včas nevyužila a nemůže nyní argumentovat tím, že již nemá jinou možnost obrany. Podle žalovaných není možné na jejich úkor umožnit žalobkyni obejití promeškání lhůty či nevyužití prostředku, kterým se nápravy mohla domáhat. Navrhují, aby dovolací soud dovolání žalované zamítl a uložil žalobkyni povinnost uhradit žalovaným náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání trpí vadami, pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 (toto i další rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz )]. Má-li být dovolání přípustné podle §237 o. s. ř. proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. jen tehdy, je-li z dovolání patrno, od kterého svého řešení otázky hmotného či procesního práva se má – podle mínění dovolatele – dovolací soud odchýlit (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (toto i další rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz )], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení.
Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15). Uvedené potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, týkající se problematiky přípustnosti dovolání, neboť i Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem řádně vymezil otázku přípustnosti dovolání.
Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013).
V projednávané věci neobsahuje dovolání zákonné náležitosti z toho důvodu, že žalobkyně v rozporu s právní úpravou, jakož i judikaturou dovolacího soudu, v dovolání řádně nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání jako jedné z jeho obligatorních náležitostí. Ačkoli uvedla, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, nikterak onu právní otázku nevymezila. Ani z obsahu dovolání není patrno, jakou právní otázku dovolací soud již v minulosti vyřešil a jejíhož přehodnocení se nyní žalobkyně domáhá. V dovolání rovněž není v tomto směru citováno žádné rozhodnutí dovolacího soudu. Dovolání tak představuje pouhou polemiku se závěry nalézacích soudů, která bez zákonných náležitostí nemůže vést k založení přípustnosti dovolání. Vzhledem k této vadě se dovolací soud nemohl dovoláním žalobkyně po věcné stránce vůbec zabývat, a nemohl se tak ani zabývat otázkou, zda zjednodušená dokumentace (pasport stavby) je soukromoprávním jednáním (právním jednáním), a tudíž může být postižena neplatností.
Jelikož dovolání žalobkyně trpí vadami, pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou tímto rozhodnutím, mohou se žalovaní domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 23. 11. 2021
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu