ECLI:CZ:NS:2021:22.CDO.2302.2021.1
sp. zn. 22 Cdo 2302/2021-513
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně E. S. B. , narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Vlastou Bártovou, advokátkou se sídlem v Havlíčkově Brodě, Smetanovo náměstí 3290, proti žalovanému M. B., narozenému XY, bytem ve XY, zastoupenému JUDr. Irenou Tůmovou, advokátkou se sídlem v Chotěboři, Družstevní 196, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 5 C 207/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. února 2021, č. j. 25 Co 298/2020-444, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Návrh žalovaného na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. února 2021, č. j. 25 Co 298/2020-444, se zamítá .
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 15 004 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně JUDr. Vlasty Bártové, advokátky se sídlem v Havlíčkově Brodě, Smetanovo náměstí 3290.
Odůvodnění:
Podle §243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb.) – (dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud v Havlíčkově Brodě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. 9. 2020, č. j. 5 C 207/2015-408, nařídil prodej nemovité věci stran zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrálního pracoviště XY, na LV č. XY pro obec a k. ú. XY jako pozemek parc. č. st. XY – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je dům č. p. XY, pozemek parc. č. XY – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova bez čísla popisného nebo evidenčního – zemědělská stavba a pozemek parc. č. XY – zahrada s tím, že se výtěžek prodeje rozdělí mezi účastníky rovným dílem (výrok I). Přikázal žalovanému tam specifikované movité věci (výrok II). Uložil stranám povinnost zaplatit společně a nerozdílně Hypoteční bance, a. s. úvěr vzniklý ze smlouvy č. 3200/386018-01/12/01-001/00/R uzavřené dne 11. 9. 2012 s touto bankou (výrok III). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádání podílu částku 29 460 Kč, a to ve splátkách po 10 000 Kč měsíčně počínaje měsícem následujícím po té, co rozsudek nabude právní moci, vždy do posledního dne v měsíci až do zaplacení pod ztrátou výhody splátek (výrok IV). Žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně náklady řízení ve výši 208 526,50 Kč, a to ve splátkách po 10 000 Kč měsíčně počínaje měsícem následujícím po té, co rozsudek nabude právní moci, vždy do posledního dne v měsíci až do zaplacení pod ztrátou výhody splátek (výrok V). A dále rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit náklady státu (výroky VI–VII).
K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 11. 2. 2021, č. j. 25 Co 298/2020-444, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 35 141 Kč, a to ve splátkách po 10 000 Kč měsíčně počínaje měsícem následujícím po té, co rozsudek nabude právní moci, vždy do posledního dne v měsíci až do zaplacení pod ztrátou výhody splátek (výrok II).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které považuje za přípustné, neboť se odvolací soud nařízením prodeje vypořádávaných nemovitostí odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Konkrétně rozporuje závěr soudů obou stupňů, že nemovitosti nelze přikázat do výlučného vlastnictví žalovaného, protože není schopen v přiměřené lhůtě zaplatit žalobkyni vypořádací podíl. S ohledem na provedené a navrhované důkazy považuje za zřejmé, že je schopen do jednoho měsíce od nabytí právní moci rozsudku, jímž mu budou nemovitosti přikázány do výlučného vlastnictví, žalobkyni zaplatit vypořádací podíl. Tato pariční lhůta je vykompenzována vysokou pravděpodobností, že finanční prostředky budou díky úvěru poskytnuty. Upozorňuje, že podle judikatury výjimečně mohou existovat situace, v nichž je žádoucí upřednostnit přikázání věci před dražebním prodejem i tehdy, jestliže účastník nemá finanční prostředky ke dni rozhodnutí k dispozici, je-li z dokazování patrné, že účastník v přiměřené době prostředky získá. Nesouhlasí ani s rozhodnutím o nákladech řízení. Odvolací soud opomněl, že je žalovaný osvobozen od soudních poplatků a neuvažoval o moderačním právu podle §150 o. s. ř. Navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dále navrhuje odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe. V dovolání není konkretizováno, od kterých rozhodnutí se měl odvolací soud odchýlit. Vypořádávané nemovitosti nelze reálně rozdělit a sama o ně nemá zájem. Ačkoliv žalovaný zájem má, nebyla prokázána jeho solventnost. Bylo proto třeba nařídit jejich prodej. Tím je garantováno, že strany získají přiměřenou náhradu. V řízení sice nebyla zjišťována výše vypořádacího podílu, není však pravdou, že by žalovaný byl schopen uhradit vypořádací podíl ve vyšší částce, než požadovala. Byl sice předložen e-mail, že by žalovaný mohl čerpat úvěr celkem 1 050 000 Kč, vzhledem k nesplacenému společnému dluhu by však tato částka nepostačovala k zaplacení vypořádacího podílu za nemovitosti. Žalovaný nabídku na společný prodej nemovitostí odmítl. S rozhodnutím soudů o náhradě nákladů řízení souhlasí. Navrhuje zamítnutí dovolání a přiznání náhrady nákladů dovolacího řízení. Nesouhlasí s odkladem vykonatelnosti.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Žalovaný zpochybňuje závěr soudů, že není dostatečně solventní, aby mohl žalobkyni vyplatit vypořádací podíl za vypořádávané nemovitosti.
Tato námitka nezakládá přípustnost dovolání.
Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není napadení právního posouzení věci, založeného na zpochybňování skutkového stavu věci učiněného odvolacím soudem a kritice hodnocení důkazů. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2017, sp. zn. 23 Cdo 2538/2017 (dostupné na www.nsoud.cz )].
Dovolací argumentace je z převážné části postavená právě na nepřípustném rozporování skutkového stavu (srovnej §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ), kterým je však dovolací soud vázán a nemůže jej přezkoumávat [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 22 Cdo 1353/2016 (dostupné na www.nsoud.cz ) ; proti uvedenému rozhodnutí byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. I. ÚS 156/18 (dostupným na http://nalus.usoud.cz )]. Žalovaný totiž polemizuje se skutkovým zjištěním soudů o tom, že není dostatečně solventní, aby mohl žalobkyni vyplatit případný vypořádací podíl.
V daném případě se ani nepodává, že by mělo jít o výjimečnou situaci, kterou žalovaný v dovolání naznačuje. Judikatura k prokázání solventnosti v poměrech zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví přiměřeně použitelná i pro řízení o vypořádání společného jmění manželů [k tomu blíže srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5180/2016, či usnesení ze dne 27. 2. 2018, sp zn. 22 Cdo 493/2018 (dostupné na www.nsoud.cz )] standardně vyžaduje například závazný příslib půjčky nebo poskytnutí úvěru, který nebyl předložen. Žalovaný předložil toliko vytisknutou e-mailovou komunikaci týkající se potenciálního poskytnutí úvěru. Ze spisu se ani nepodává, že by mělo jít o výjimečnou situaci; tedy že by bylo možné učinit jednoznačný závěr, že daný účastník potřebné finanční prostředky v přiměřené době získá (například probíhá-li dědické řízení, po jehož skončení by měl žalovaný patřičné finanční prostředky zdědit). Odvolací soud ostatně učinil kategorický závěr, že „nelze uzavřít, že je žalovaný schopen v přiměřené době zaplatit žalobkyni vypořádací podíl v adekvátní výši“.
Námitka týkající se nákladů řízení nemůže založit přípustnost dovolání, neboť dovolání není podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalovaného přípustným, podle §243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.
Vzhledem k tomu, že nebylo dovolání shledáno přípustným, zamítl dovolací soud pro nedůvodnost návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, či ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3999/2017 (dostupná na www.nsoud.cz )], a to v rozhodnutí, kterým bylo rovněž dovolací řízení skončeno [srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16 (dostupný na http://nalus.usoud.cz )].
V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaný ve stanovené lhůtě povinnost uloženou tímto usnesením, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 20. 10. 2021
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu