ECLI:CZ:NS:2021:22.CDO.3293.2020.1
sp. zn. 22 Cdo 3293/2020-260
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců a) D. T. , narozené XY, a b) V. T. , narozeného XY, obou bytem v XY, zastoupených JUDr. Janou Pánkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Hořická 283/22, proti žalovanému městu Nový Bydžov , se sídlem v Novém Bydžově, Masarykovo náměstí 1, IČO: 00269247, zastoupenému JUDr. Mgr. Filipem Rigelem, Ph.D., advokátem se sídlem v Pardubicích, Teplého 2786, o určení vlastnického práva k nemovité věci, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 21 C 58/2019, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. května 2020, č. j. 21 Co 54/2020-226, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Každý z žalobců je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 2 057 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Mgr. Filipa Rigela, Ph.D., advokáta se sídlem v Pardubicích, Teplého 2786.
Odůvodnění:
Podle §243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb.) - (dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud v Hradci Králové (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. 10. 2019, č. j. 21 C 58/2019-172, zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali určení vlastnického práva k pozemku parc. č. XY o výměře 64 m 2 (dále také „předmětný pozemek“), v katastrálním území a obci XY, zapsanému na LV č. XY v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště XY (výrok I). Dále rozhodl o nákladech řízení (výrok II). V doplňujícím usnesení ze dne 21. 11. 2019, č. j. 21 C 58/2019-176, zastavil řízení v části, v níž se žalobce b) domáhal určení vlastnického práva k pozemku parc. č. XY v katastrálním území a obci XY.
K odvolání žalobců Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 27. 5. 2020, č. j. 21 Co 54/2020-226, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, které považují přípustné podle §237 o. s. ř., a to zejména z těch důvodů, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného i procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud jednak odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a která jednak ani doposud nebyly vyřešeny, a tyto právní otázky mají být dovolacím soudem posouzeny jinak. V první části dovolání žalobci souhrnně uvedli prokázaný skutkový stav, který odvolací soud v napadeném rozhodnutí nesprávně právně posoudil a měl by být posouzen jinak. Ve druhé části pak uvádějí, že odvolací soud náležitě nezohlednil a právně neposoudil všechny prokázané skutečnosti. Konkrétně namítají, že v řízení byla prokázána vůle žalobců s předmětným pozemkem nakládat jako s vlastním i jeho faktické ovládání, že tvrdili a prokázali domnělý právní titul, že odvolací soud nevycházel z presumpce dobré víry, nezkoumal omluvitelnost omylu a nezohlednil, že žalovaný neprojevil nesouhlas s užíváním předmětného pozemku, neporovnal výměru vlastněného a drženého pozemku a nezapočetl do vydržecí doby dobu osobního užívání pozemku. Na základě seznámení se s geometrickým plánem z roku 2001 nemohli žalobci přijít o dobrou víru. Navrhují, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření uvedl, že je třeba přihlédnout k mimořádnosti dovolání, nelze v něm zpochybňovat skutkový stav ani v něm uplatnit nová tvrzení či důkazy. První část dovolání nepřípustně míří do skutkové roviny a ve druhé chybí vymezení důvodu přípustnosti. Zdůrazňuje, že již z geometrického plánu z roku 1975 je parné, že předmětný pozemek tvoří samostatná parcela. Žalobci si nárokují pozemek větší výměry, než jim byl dohodou o osobním užívání přiřknut. V rámci celé ulice XY, na níž je umístěn předmětný pozemek, si sousedé na západ od paní K. pozemky (předzahrádky) od žalovaného kupovali. Dohoda o osobním užívání ani rozhodnutí o přidělení do osobního vlastnictví nemohou být řádnými právními tituly. S geometrickým plánem z roku 2001 vyslovil žalovaný souhlas. Žalobci dobrou víru odvíjí od prostého zaplocení pozemku, nikoliv od konkrétního právního titulu. Navrhují odmítnutí, případně zamítnutí dovolání.
Dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 (dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz ), stejně jako další uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu). K přípustnosti dovolání nepostačuje ani vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (dostupné na http://nalus.usoud.cz , stejně jako další uváděná rozhodnutí Ústavního soudu)], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015). Dovolací důvod (popis právní otázky, kterou odvolací soud řešil nesprávně, a výklad, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení) je třeba konfrontovat s dosavadní rozhodovací činností Nejvyššího soudu. Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť by tím narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15). Uvedené závěry potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS st. 45/16.
Dovolání je nepřípustné již z toho důvodu, že v něm není řádně vymezeno, v čem žalobci spatřují přípustnost dovolání. V úvodu dovolání žalobci jmenují tři důvody přípustnosti dovolání (odchýlení se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, doposud nevyřešenou otázku, požadavek, aby dovolací soud vyřešil otázku jinak, než ji dosud rozhodoval – k správnému vymezení srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013), aniž by dále ve vztahu ke konkrétním námitkám specifikovali, o který z důvodů opírají jejich přípustnost. Takto obecné vymezení je v souladu s výše citovanou judikaturou zcela nedostačující. Ve většině navíc dovolání polemizuje se skutkovým stavem zjištěným nalézacími soudy, který dovolací revizi nepodléhá (srovnej §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ).
Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalobců přípustným, podle §243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Nesplní-li žalobci ve stanovené lhůtě povinnost uloženou tímto usnesením, může se žalovaný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný
V Brně dne 9. 6. 2021
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu