ECLI:CZ:NS:2021:22.CDO.3766.2020.1
sp. zn. 22 Cdo 3766/2020-195
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně J. S. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Jarmilou Marákovou, advokátkou se sídlem v Kroměříži, Velké náměstí 112/61, proti žalovaným 1) A. K. , narozené XY, bytem XY a 2) V. K., narozenému XY, bytem XY, zastoupeným Mgr. Vladimírem Kubíkem, advokátem se sídlem v Kroměříži, Tovačovského 318/18, o odstranění zídky, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 5 C 39/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 11. 8. 2020, č. j. 60 Co 147/2020-171, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kroměříži rozsudkem ze dne 27. 4. 2020, č. j. 5 C 39/2020-128, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 4. 2020, č. j. 5 C 39/2020-131, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaných odstranění zídky nacházející se na pozemku XY a XY v k. ú. XY (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 11. 8. 2020, č. j. 60 Co 147/2020-171, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl znovu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky II, III a IV).
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání. Domnívá se, že vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak. Tvrdí, že v roce 1996 postavili žalovaní zídku zčásti na pozemku, který byl tehdy ve vlastnictví jejího právního předchůdce. Stavbou zídky bylo zasaženo do jejího vlastnického práva. To podle ní nemůže změnit ani skutečnost, že o vlastnictví pozemku pod zídkou již bylo v minulosti soudy pravomocně rozhodnuto, neboť tato rozhodnutí nepovažuje za správná. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Případně aby rozhodl o odstranění zídky.
Žalovaná 1) se k dovolání nevyjádřila a žalovaný 2) uvedl, že k tomu nemá co říct.
Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, tato a další níže uvedená rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz ).
Pouhá polemika dovolatele s právním posouzením otázky hmotného či procesního práva, na níž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, s tím, že tato právní otázka má být posouzena jinak, nepředstavuje řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 o. s. ř. Pokud má být totiž dovolání přípustné podle §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva a tato dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného či procesního práva jde a od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3945/2018). Z uvedeného se podává, že pokud dovolatel pouze polemizuje s právním posouzením věci provedeným odvolacím soudem s tím, že toto právní posouzení má být jiné, nevymezuje řádně, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 o. s. ř.
V projednávané věci žalobkyně pouze polemizuje se závěry odvolacího soudu s tím, že právní posouzení věci provedené odvolacím soudem mělo být jiné. Žalobkyně však neuvádí žádné konkrétní rozhodnutí dovolacího soudu, od jehož závěrů by se měl dovolací soud odchýlit. Obsahem dovolání žalobkyně je pouhá polemika s právním posouzením věci provedeným odvolacím soudem. V takovém případě však nevymezuje žalobkyně řádně, v souladu s §241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 o. s. ř. a s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Z těchto důvodů trpí dovolání vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat (§241a odst. 2 a §243c odst. 1 o. s. ř.).
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neobsahuje v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř. odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 2. 2021
Mgr. David Havlík
předseda senátu