ECLI:CZ:NS:2021:22.CDO.3776.2020.1
sp. zn. 22 Cdo 3776/2020-3861
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Michalem Králíkem, Ph.D., ve věci žalobců a) L. B. , narozeného XY, a b) M. B. , narozené XY, obou bytem XY, zastoupených Mgr. Zbyňkem Čermákem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Gočárova třída 504/54, proti žalovaným 1) České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových , se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, 2) České republice – Státnímu pozemkovému úřadu , se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, 3) Lesům České republiky, s. p. , se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, IČO 42196451, 4) Zemědělskému družstvu Mečeříž , se sídlem v Mečeříži 41, IČO 00105619, a 5) obci Košátky , se sídlem v Košátkách 4, IČO 00509256, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 8 C 360/2008, o odvolání žalovaného 3) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. ledna 2020, č. j. 28 Co 190/2014-3597, takto:
Řízení o odvolání žalovaného 3) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. ledna 2020, č. j. 28 Co 190/2014-3597, se zastavuje .
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze v rámci probíhajícího řízení o odvolání žalobců a žalovaného 3) proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 19. 12. 2013, č. j. 8 C 360/2008-1039, ve spojení s opravným usnesením Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 6. 3. 2014, č. j. 8 C 360/2008-1084, usnesením ze dne 6. 9. 2019, č. j. 28 Co 190/2014-3442 (dále jen „usnesení na č. l. 3442“), rozhodl o přiznání znalečného znalci Lesoprojekt východní Čechy, s.r.o., se sídlem v Hradci Králové, Gočárova 504/54, IČO 25251431 (dále též jen „znalecký ústav Lesoprojekt“) za zpracování znaleckého posudku č. 906-02-2019, a dále usnesením ze dne 15. 1. 2020, č. j. 28 Co 190/2014-3597 (dále jen „usnesení na č. l. 3597“ či „napadené usnesení“), rozhodl o přiznání znalečného tomuto znaleckému ústavu za zpracování vyjádření k námitkám žalobců ke znaleckému posudku č. 906-02-2019.
Výše uvedená usnesení Krajského soudu v Praze napadl žalovaný 3) podáním označeným jako „reakce na vyjádření znalce“, které zaslal Krajskému soudu v Praze prostřednictvím emailové zprávy. Z obsahu tohoto podání vyplývá, že žalovaný 3) podává odvolání proti usnesení na č. l. 3442 – viz formulace „LČR se odvolávají proti přiznání znalečného znalci – znaleckému ústavu Lesoprojekt východní Čechy, s.r.o. či jeho zástupci Ing. Martinu Smolovi, a to zejména za zpracování znaleckého posudku z r. 2019“ , z níž plyne, že se jedná o znalečné za zpracování znaleckého posudku č. 906-02-2019 znaleckým ústavem Lesoprojekt, a proti usnesení na č. l. 3597 – viz formulace “… a opravy, která by nemusela být prováděna, kdyby byl samotný posudek zpracován bezchybně“ , z níž lze dovodit, že se jedná o znalečné za zpracování vyjádření k námitkám žalobců ke znaleckému posudku č. 906-02-2019, které obsahovalo též opravu původních výpočtů uvedených ve znaleckém posudku a jeho přílohách (viz č. l. 3497 a násl.).
V tomto rozhodnutí se dovolací soud zabývá pouze odvoláním žalovaného 3) proti usnesení na č. l. 3597; o odvolání žalovaného 3) proti usnesení na č. l. 3442 bylo dovolacím soudem rozhodnuto samostatným rozhodnutím (usnesení ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 22 Cdo 3775/2020).
Nejvyšší soud, kterému byla věc předložena Okresním soudem v Mladé Boleslavi, dospěl k závěru, že v daném případě projednání a rozhodnutí o tomto opravném prostředku brání nedostatek funkční příslušnosti.
Odvolání je ve smyslu §201 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), řádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni, pokud to zákon nevylučuje. O odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů pak rozhodují krajské soudy (§10 odst. 1 o. s. ř.) a o odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně rozhodují vrchní soudy (§10 odst. 1 o. s. ř.).
Mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacích soudů, pokud to zákon připouští, je dovolání (§236 odst. 1 o. s. ř.). O dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích rozhoduje podle §10a o. s. ř. Nejvyšší soud.
Z výše citovaných ustanovení vyplývá, že proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího není odvolání přípustné, přičemž není rozhodné, zda se jedná o rozhodnutí ve věci samé, anebo o rozhodnutí procesní povahy. Uvedené platí i pro ta procesní rozhodnutí, která odvolací soud vydává přímo v odvolacím řízení, aniž by přezkoumával rozhodnutí soudu prvního stupně [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3295/2010 (dostupné na www.nsoud.cz )].
V posuzovaném případě Krajský soud v Praze napadeným usnesením (č. l. 3597) rozhodl o přiznání znalečného znaleckému ústavu Lesoprojekt za zpracování vyjádření k námitkám žalobců ke znaleckému posudku č. 906-02-2019, a to v průběhu odvolacího řízení o odvolání žalobců a žalovaného 3) proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi jakožto soudu prvního stupně. Usnesení Krajského soudu v Praze vydané v rámci odvolacího řízení je tedy rozhodnutím odvolacího soudu.
S ohledem na to, že občanský soudní řád odvolání jako řádný opravný prostředek proti rozhodnutí odvolacího soudu nepřipouští, neupravuje tudíž ani funkční příslušnost soudu k projednání takového odvolání. Nedostatek funkční příslušnosti je však neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srovnej §104 odst. 1 věta první o. s. ř.).
Funkčně příslušným k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů je Nejvyšší soud, který je zároveň vrcholným článkem soustavy obecných soudů. Z těchto důvodů je příslušný i k rozhodnutí o zastavení řízení v případě, kdy proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno odvolání (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, č. 85, ročník 2001).
Vzhledem k tomu, že nedostatek funkční příslušnosti k projednání odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu je ve smyslu §104 odst. 1 věty první o. s. ř. neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o podaném odvolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2020, č. j. 28 Co 190/2014-3597, vydaného v rámci odvolacího řízení, zastavil.
Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud dodává, že i v případě, že by proti napadenému usnesení Krajského soudu v Praze žalovaný 3) podal dovolání, nemohl by být ani tehdy úspěšný, neboť ani tento mimořádný opravný prostředek není proti usnesení, jímž odvolací soud v průběhu odvolacího řízení rozhodl o přiznání znalečného, přípustný, neboť se nejedná o rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí (§237 o. s. ř.), přičemž přípustnost dovolání proti takovému rozhodnutí není výslovně založena ani §238a o. s. ř.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím ve věci samé, jímž se řízení končí (§151 odst. 1, §224 odst. 1, §243b o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 2. 2021
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu