ECLI:CZ:NS:2021:22.CDO.857.2021.1
sp. zn. 22 Cdo 857/2021-195
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce M. H., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Ondřejem Málkem, advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodě, Horní 6, proti žalované ČEZ Distribuce, a. s., IČO 24729035, se sídlem v Děčíně, Teplická 874/8, o odstranění stavby, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 3 C 98/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 10. 2020, č. j. 25 Co 86/2020-181, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Havlíčkově Brodě („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. 1. 2020, č. j. 3 C 98/2019-146, zamítl žalobu, aby byla žalované uložena povinnost na vlastní náklady odstranit z pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY stavbu označenou jako XY, spočívající v natažených vodičích elektřiny (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 1. 10. 2020, č. j. 25 Co 86/2020-181, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963/Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Rozporuje přitom závěr odvolacího soudu, že náhrada stávajícího elektrického vedení provedená žalovanou svojí povahou a rozsahem představuje změnu stavby ve smyslu ustanovení §2 odst. 5 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) – dále jen stavební zákon, což znamená, že zákonné věcné břemeno ve prospěch žalované zůstalo ve smyslu ustanovení §98 odst. 4 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) – dále jen energetický zákon, zachováno. Dovolatel poukazuje na závěry vyslovené Nejvyšším soudem v jeho rozhodnutí ze dne 30. 9. 2008, sp. zn. 22 Cdo 216/2006, a namítá, že se jedná o identickou věc, neboť i v jeho případě došlo činností žalovaného k odstranění původních vodičů elektrického vedení nad jeho pozemkem a k nahrazení novým v jiné výšce a šířce. Domnívá se také, že vedení bylo v nejnižším bodě oproti původnímu stavu sníženo více, než je uváděno (1.92 metrů) a odvolacímu soudu vytýká, že jeho návrhu na zjištění skutečné výšky vodičů nevyhověl. Poukazuje na odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 10. 2017, č. j. 2 AS 102/2017-47, který při rozhodování o vydání územního rozhodnutí v téže věci na rozdíl od odvolacího soudu uzavřel, že u popsaných stavebních úprav se nejedná o změnu či pouhou úpravu stávající stavby, ale o stavbu novou, na kterou se nevztahuje oprávnění podle zák. č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny (elektrisační zákon) – dále jen „elektrizační zákon“. Podle jeho názoru jde o výklad stavebního zákona a tím nejpovolanějším k jeho výkladu je právě Nejvyšší správní soud. Navrhuje, aby dovolací soud změnil rozhodnutí odvolacího soudu tak, že žalovaného zaváže, aby stavbu z pozemku žalobce na vlastní náklady odstranil.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Dovolání není přípustné, neboť rozsudek odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, zda lze stavbu přeložky elektrického vedení posoudit jako změnu stavby, nebo stavbu novou. Na jejím posouzení pak závisí vyřešení další právní otázky, a to zda výsledky této stavební akce přivodily zánik zákonného věcného břemene, či nikoli.
Otázkou tzv. „přenosnosti“ oprávnění vzniklých energetickému podniku podle elektrizačního zákona se zabýval například Krajský soud v Hradci Králové ve svém rozsudku ze dne 15. 7. 2014, č. j. 30 A 34/2013-127, jehož závěry beze zbytku přijal i Nejvyšší správní soud a rozhodnutí publikoval pod číslem 3207/2015 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Krajský soud v Hradci Králové v něm vyslovil závěr, že „oprávnění vzniklé energetickému podniku podle dřívějšího zákona č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny, a to v souvislosti se stavbou elektrického vedení, zaniká jeho odstraněním, a to i v případě jeho náhrady novou stavbou elektrického vedení v trase vedení původního, vyžaduje-li nové vedení postavení větších, zvláště pak vyšších sloupů na jiných místech trasy; oprávnění vzniklá energetickému podniku podle dřívějšího zákona č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny, nejsou „ přenosná “ na další nové stavby elektrického vedení, byť by se nacházely v koridoru vedení původního. Na této skutečnosti nemůže nic změnit ani §98 odst. 4 nyní platného zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích, podle něhož zůstávají oprávnění k cizím nemovitostem, jakož i omezení jejich užívání, která vznikla před jeho účinností, nedotčena. Zůstávají nedotčena jen pro stávající (dřívější) energetické stavby, nikoliv pro stavby (vedení) nové o větším výkonu, respektive při zásadním zvýšení jejich napěťové úrovně.“
K aplikaci elektrizačního zákona se vyjádřil i Nejvyšší soud, který v rozsudku ze dne 30. 9. 2008, sp. zn. 22 Cdo 216/2006 (dostupném – stejně jako dále označená rozhodnutí Nejvyššího soudu - na www.nsoud.cz ) , na jehož závěry odkazuje i dovolatel, uvedl, že „jestliže oprávnění zřídit a provozovat elektrické vedení na cizím pozemku vzniklo pro vedení určitého napětí a vymezenou trasu, přičemž vznik tohoto oprávnění vyplýval z veřejného zájmu na jeho existenci, nelze §22 odst. 3 elektrizačního zákona, který stanoví, že oprávnění zaniká zrušením vedení, vyložit jinak, než že jde o situaci, kdy vedení nemá již nadále vůbec v takto vymezené kvalitě a trase existovat. Pak samotná skutečnost, že v původní trase došlo k výměně elektrického vedení téhož napětí, zánik oprávnění zřídit a provozovat vedení na cizím pozemku způsobit nemohla“. Nejvyšší soud posuzoval v tomto rozhodnutí otázku „přenosnosti“ oprávnění ve dvou rovinách. V první došlo k výměně elektrického vedení v původní trase a kvalitě, a dovolací soud uzavřel, že oprávnění zřídit a provozovat elektrické vedení na cizím pozemku vzniklé podle §22 odst. 1 a 3 a §34 odst. 1 elektrizačního zákona jako legální věcné břemeno, dosud trvá. Odchylku 20 - 50 cm nepovažoval v tomto případě za významnou, neboť se jednalo o zemědělsky využívané pozemky. Ve druhém případě se však již elektrické vedení od původní trasy odchýlilo v rozsahu 2,74 - 4,67 m a dovolací soud posoudil tuto odchylku tak, že původní vedení bylo zrušeno a postaveno vedení nové, tudíž došlo k zániku oprávnění.
V nyní posuzované věci vyšel odvolací soud ze zjištění, že žalobce je vlastníkem pozemku č. parc. XY v katastrálním území XY, nad nímž se nachází trasa elektrického vedení V1304 o napětí 110 kV. Kromě tohoto vedení jeho pozemek protínají další dvě vedení o napětí 110 kV a všechna tato tři vedení kříží ještě vedení o napětí 400 kV. Vedení se na pozemku žalobce nachází od počátku 80. let minulého století, jeho trasa je dlouhá cca 18,3 km a vodiče jsou neseny řádově desítkami stožárů. V trase stávajícího vedení V1304 mezi stožáry 29 a 30 došlo na pozemku parc. č. XY, který však není ve vlastnictví žalobce, k umístění podchodového stožáru 29A a výměně vodičů od podchodového stožáru ke stožáru 30, kdežto od podchodového stožáru ke stožáru 29, tj. nad pozemkem žalobce, byla provedena zpětná montáž stávajících vodičů. Umístěním podchodového stožáru došlo nad pozemkem žalobce k tomu, že od stožáru 29 směrem k podchodovému stožáru se postupně snižuje výška vodičů až na 9,89 m, tedy došlo ke snížení v nejnižším bodě oproti původní výšce o 1,92 m, a zároveň se postupně mění uspořádání vodičů z pozice nad sebou do pozice vedle sebe. I takto snížená výška vodičů splňuje normu pro minimální výšku vodičů nad terénem, která je minimálně 6 m, a umožňuje i bezpečné obdělávání půdy zemědělskou technikou.
Na základě těchto zjištění nepovažoval odvolací soud stavbu vedení V1304 nad pozemkem žalobce za stavbu neoprávněnou a uzavřel, že náhrada stávajícího elektrického vedení provedená žalovanou svoji povahou a rozsahem představuje změnu stavby ve smyslu ustanovení §2 odst. 5 stavebního zákona, což znamená, že zákonné věcné břemeno ve prospěch žalované zůstalo ve smyslu ustanovení §98 odst. 4 energetického zákona zachováno. Svůj závěr odůvodnil tím, že trasa vedení i úroveň nabytí zůstaly beze změny, změnilo se toliko prostorové uspořádání vodičů, kdy stejný počet vodičů (6) byl uchycen na podchodový stožár v jedné horizontální poloze (namísto původního uspořádání ve dvou řadách vedle sebe, vždy po třech vodičích nad sebou) a vedle toho v nejnižším místě nad předmětným pozemkem poklesla výška vedení nad terénem z 11,81 m na 9,89 m, tj. o 1,92 m. J estliže dále zohlednil i skutečnost, že tato změna nebude mít vliv na obhospodařování zemědělsky využívaného pozemku, lze jeho úvahy považovat za přiměřené učiněným zjištěním a ve světle stávající judikatury proto obstojí.
K námitce dovolatele, že Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti žalobce posoudil v rozsudku ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. 2 AS 102/2017, stavbu vedení V1304 nad jeho pozemkem jako stavbu novou, na kterou se nevztahuje oprávnění z elektrizačního zákona:
Předně je třeba zdůraznit, že řešení otázky, která nebyla přímo předmětem sporu v jiném řízení, a o níž proto jiný soud nerozhodoval ve výroku, nýbrž se s ní (jako s otázkou předběžnou) pro účely svého rozhodnutí vypořádal toliko v odůvodnění svého rozhodnutí, pro soud v jiném řízení závazné není (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 4004/2011).
Nejvyšší soud, vědom si apelu Ústavního soudu na celkovou harmonii soudních rozhodnutí podmiňující důvěru v právo, neshledal v poměrech souzené věci na úvaze odvolacího soudu nic, co by ji činilo zjevně nepřiměřenou. Odvolací soud zohlednil všechny okolnosti spojené se stavbou přeložky elektrického vedení a podrobně vysvětlil, z jakého důvodu zůstalo zákonné věcné břemeno ve prospěch žalované zachováno.
Namítá-li dále dovolatel, že některé skutečnosti nebyly prokázány - snížení vedení v nejnižším bodě oproti původní výšce o 1,92 m - zpochybňuje tím toliko skutkový stav věci. Skutkovými zjištěními odvolacího soudu je ovšem dovolací soud vázán a nemůže je přezkoumávat [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013 (uveřejněné na www.nsoud.cz )]. Pokud pak dovolatel namítá, že soudy k určitým skutečnostem či důkazům nepřihlédly nebo je opomenuly, v daném směru namítá tvrzenou vadu řízení. Vady řízení obecně nejsou způsobilým dovolacím důvodem, neboť jejich případnou existenci může dovolací soud posuzovat jen tehdy, je-li dovolání přípustné. Jediným dovolacím důvodem je totiž podle §241a odst. 1 o. s. ř. nesprávné právní posouzení věci (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3332/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4553/2014).
Jelikož dovolatel výslovně uvedl, že podává dovolání proti celému rozsahu rozhodnutí odvolacího soudu, napadá jím i výroky odvolacího soudu, kterými bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi účastníky; takové dovolání je však podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. nepřípustné.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání žalobce podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neobsahuje v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř. odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 4. 2021
Mgr. David Havlík
předseda senátu