ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.1075.2021.1
sp. zn. 23 Cdo 1075/2021-628
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce P. Ch. , nar. XY, podnikajícího pod obchodní firmou P. CH. – T., se sídlem v XY, identifikační číslo osoby XY, proti žalovaným 1) I. D. , nar. XY podnikajícímu pod jménem I. D. M. C., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY a 2) M. , se sídlem v XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. et Mgr. Evou Šplíchalovou, advokátkou se sídlem v Praze, Štupartská 769/18, o zaplacení částky 10.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 258/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 6. 2020, č. j. 4 Cmo 101/2020-356, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Usnesením ze dne 21. 4. 2020, č. j. 50 Cm 258/2006-331, Krajský soud v Praze přiznal žalobci osvobození od soudního poplatku v rozsahu ½, tj. ve výši 250.000 Kč.
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu pokračování v řízení (druhý výrok).
Žalobce (dále též „dovolatel“) podal proti v záhlaví označenému usnesení Vrchního soudu v Praze dovolání.
Nejvyšší soud dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 6. 2020, č. j. 4 Cmo 101/2020-356, podle ustanovení §243c odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), odmítl, neboť není přípustné, protože směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku [§238 odst. 1 písm. i/ o. s. ř. (ve znění účinném od 30. 9. 2017; srov. článek II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.)].
Vzhledem k objektivní nepřípustnosti dovolání nebylo třeba zkoumat splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (srov. §241b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř. a též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2018, sp. zn. 29 Cdo 1493/2018, a ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. 21 Cdo 513/2021).
Podané dovolání obsahuje rovněž žádost dovolatele o odklad vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu. O odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí podle §243 o. s. ř. však nelze uvažovat, je-li zřejmé, že samotnému dovolání nemůže být vyhověno. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Nejvyšší soud se proto tímto návrhem nezabýval.
O poplatkové povinnosti vzniklé v souvislosti s odmítnutím dovolání podle §238 o. s. ř. (srov. §4 odst. 1 písm. i/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017) rozhoduje soud prvního stupně (srov. §3 odst. 1 větu první zákona o soudních poplatcích).
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 6. 2021
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu