ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.124.2021.1
sp. zn. 23 Cdo 124/2021-404
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně AKEA, s. r. o ., se sídlem v Rajhradě u Brna, Ostrůvek 370, identifikační číslo osoby 60730242, zastoupené JUDr. Ing. Pavlem Fabianem, advokátem se sídlem v Brně, Marešova 304/12, proti žalované Galstian & Galstian invest s. r. o. , se sídlem v Praze 7, Ovenecká 1109/21a, identifikační číslo osoby 26732548, zastoupené Mgr. Viktorem Klímou, advokátem se sídlem v Praze 1, Melantrichova 477/20, o zaplacení 121.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 30 C 78/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2020, č. j. 68 Co 100/2020-325, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.550,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 12. 12. 2019, č. j. 30 C 78/2019-104, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 121.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % od 19. 2. 2019 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu co do úroku z prodlení v zákonné výši z částky 121.000 Kč za období od 1. 5. 2016 do 18. 2. 2019 (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradu nákladů řízení částku 4.880,60 Kč (výrok III.).
K odvolání žalobkyně i žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 10. 2020, č. j. 68 Co 100/2020-325, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná (dále též „dovolatelka“) s obecným poukazem na ustanovení §237 o. s. ř. s tím, že nesprávné právní posouzení spatřuje „v překvapivosti rozhodnutí, nesprávném zhodnocení dospělosti pohledávky za situace, kdy byly ze strany žalobkyně předkládány toliko proforma faktury, a nesprávném závěru o tom, že došlo k promlčení započtených pohledávek“.
Žalobkyně se k dovolání vyjádřila tak, že je navrhuje odmítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání žalované projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Dovolatelka polemizuje s částí právních závěrů odvolacího soudu, které shrnuje tak, že nesprávné právní posouzení spatřuje „v překvapivosti rozhodnutí, nesprávném zhodnocení dospělosti pohledávky za situace, kdy byly ze strany žalobkyně předkládány toliko proforma faktury, a nesprávném závěru o tom, že došlo k promlčení započtených pohledávek“.
Dovolatelka přitom přehlíží, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhý odkaz na §237 o. s. ř. nebo citace textu tohoto ustanovení či jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, či ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013). Vymezení přípustnosti dovolání není způsobilé ani v případě, když dovolatel u jím formulované otázky uvede více než jeden z konkrétních předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v ustanovení §237 o. s. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2017, sp. zn. 27 Cdo 953/2017).
Podmínky přípustnosti dovolání je přitom dovolatel povinen vymezit sám, neboť, jak vyplývá z judikatorní praxe Nejvyššího soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 22 Cdo 1094/2017, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4933/2016), dovolací soud k tomuto vymezení oprávněn není. K přípustnosti dovolání nepostačuje ani vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání, neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud. Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup.
Požadavkům na takto vymezenou přípustnost dovolání přitom dovolatelka nedostála. Polemika s částí právních důvodů, na nichž odvolací soud založil své rozhodnutí, takovým vymezením přípustnosti dovolání není.
Vzhledem k zjištění, že v projednávané věci byly dány důvody pro odmítnutí dovolání, dovolací soud se věcně nezabýval důvody, pro které byl dovolatelkou navrhován odklad vykonatelnosti (srov. odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
Nejvyšší soud tedy s ohledem na výše uvedené dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. neodůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 2. 2021
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu