ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.1398.2021.1
sp. zn. 23 Cdo 1398/2021-216
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobkyně ECE European City Estates GmbH , se sídlem v Rakousku, Hinterbrühl, Gaadner Strasse 120, číslo rejstříku 177423 t, zastoupené Mgr. Zuzanou Valouškovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 1096/19, proti žalovaným 1) ALWANELA, v.o.s. , se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 392/9, identifikační číslo osoby 25063987, a 2) Marcard, Stein & AG , se sídlem v Hamburku, Ballindamm 36, Spolková republika Německo, oběma zastoupeným Mgr. Lucií Hladěnovou, LL. M., advokátkou se sídlem v Praze 8, Voctářova 2449/5, o zaplacení 4 540 038 Kč na náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 184/2018, o dovolání žalovaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2020, č. j. 18 Co 276/2020-193, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 7. 2020, č. j. 22 C 184/2018-178, ve znění opravného usnesení ze dne 25. 8. 2020, č. j. 22 C 184/2018-186, jímž tento soud jako soud prvního stupně připustil, aby na místo původní žalobkyně společnosti V5 Praha s.r.o. , se sídlem v Praze 1, Národní 973/41, identifikační číslo osoby 03824101, vstoupila do řízení nabyvatelka práva, společnost ECE European City Estates GmbH, se sídlem v Rakousku, Hinterbrühl, Gaadner Strasse 120, číslo rejstříku 177423 t, zastoupená advokátkou Mgr. Zuzanou Valouškovou, se sídlem v Praze, Na Příkopě 1096/19.
Usnesení odvolacího soudu napadly obě žalované v plném rozsahu včasným dovoláním. Odvolací soud podle žalovaných nesprávně posoudil otázku splnění podmínek pro postup podle §107a o. s. ř., která by dovolacím soudem ve smyslu §237 in fine o. s. ř. měla být posouzena jinak, a proto navrhují, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně.
Žalobkyně v podaném vyjádření k dovolání odmítla argumentaci žalovaných, označila dovolání za nepřípustné a nedůvodné a navrhla Nejvyššímu soudu, aby je odmítl, případně zamítl.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb.).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Pokud žalované označily jako předpoklad přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. skutečnost, že „odvolací soud … nesprávně posoudil otázku splnění podmínek pro postup dle §107a o. s. ř., která by dovolacím soudem ve smyslu §237 in fine o. s. ř. měla být posouzena jinak“, patrně přehlédly, že takový předpoklad přípustnosti dovolání citované ustanovení neobsahuje. Poslední ze čtyř zakotvených předpokladů přípustnosti dovolání, tj. „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, oproti očekávání dovolatelek míří totiž pouze na případ právní otázky vyřešené dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi, od jejíhož řešení by se měl odklonit (posoudit tuto otázku jinak), a nikoli na případ, jak se mylně domnívají dovolatelky, že má dovolací soud posoudit jinak otázku vyřešenou soudem odvolacím. I kdyby žalované uplatnily čtvrtý z předpokladů přípustnosti uvedených v ustanovení §237 o. s. ř., musí být z dovolání zjistitelné, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění žalovaných) dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a usnesení ze dne 28. 11. 2013, sen. zn. 29 ICdo 43/2013). Tomuto požadavku dovolatelky nedostály, neboť judikaturu dovolacího soudu, od níž by se měl odchýlit, neuvedly.
Vzhledem k výše uvedenému tak dovolací soud dovolání žalovaných dle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí; o nákladech řízení, včetně nákladů dovolacího řízení, bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (srov. §243c odst. 3 větu první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 5. 2021
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.
předseda senátu