ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.2477.2021.1
sp. zn. 23 Cdo 2477/2021-135
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce J. H., identifikační číslo osoby XY, se sídlem ve XY, zastoupeného JUDr. Vlastiborem Vejvodou, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II 1062, proti žalované DataLife a.s., identifikační číslo osoby 27665151, se sídlem v Brně, Štýřice, Pražákova 1008/69, zastoupené JUDr. Kateřinou Husákovou, advokátkou se sídlem ve Znojmě, Dvořákova 3538/10, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 115 C 234/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 5. 2019, č. j. 47 Co 220/2017-77, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Žalobce se v řízení domáhá zrušení rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. Bc. Martina Kulhánka, Ph.D., ze dne 11. 10. 2016, sp. zn. 69688/16, neboť rozhodce v řízení jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalobce, resp. jeho zástupce. Tím byl podle žalobce naplněn důvod pro zrušení rozhodčího nálezu soudem podle §31 písm. e) zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, dále jen „zákon o rozhodčím řízení“.
2. Městský soud v Brně jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 3. 5. 2017, č. j. 115 C 234/2016-22, žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II).
3. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
4. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že dne 24. 5. 2016 žalovaná podala proti žalobci návrh na vydání rozhodčího nálezu, kterým by byl žalobce zavázán zaplatit jí částku ve výši 200 000 Kč. V rozhodčím řízení žalobce udělil dne 20. 6. 2016 plnou moc k zastupování v řízení L. B. Č. jako obecnému zmocněnci. Předvoláním ze dne 2. 9. 2016 rozhodce předvolal strany rozhodčího řízení k jednání na den 6. 10. 2016. Zástupci žalobce bylo předvolání dne 5. 9. 2016 uloženo na poště a dne 16. 9. 2016 vhozeno do poštovní schránky. E-mailem ze dne 5. 10. 2016 omluvila manželka zástupce žalobce neúčast svého manžela na jednání z důvodu, že dosud nebyl propuštěn z nemocnice s tím, že potvrzení o pracovní neschopnosti doloží při příštím jednání. Dne 6. 10. 2016 rozhodce jednal bez účasti zástupce žalobce a vydal rozhodčí nález, k jehož vyhlášení došlo dne 11. 10. 2016. Následně Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 31. 10. 2017, č. j. 21 Nc 2001/2017-105, prohlásil L. B. Č. za nezvěstného, a to s účinky ke dni 10. 9. 2016. V odůvodnění svého rozhodnutí vycházel obvodní soud z toho, že za nezvěstnou lze prohlásit nejen osobu, u níž lze předpokládat, že již není naživu, ale i osobu, která své „zmizení“ zapříčiní cíleně z důvodu vyhýbaní se trestnímu stíhání apod. V daném případě bylo prokázáno, že L. B. Č. opustil bydliště 29. 8. 2016 a od 9. 9. 2016 o sobě nepodal jakoukoliv prokazatelnou zprávu. K tomuto jmenovaný přikročil v době, kdy jeho manželka byla na pracovní cestě, přičemž si ze společné domácnosti odvezl své vlastní věci a věci patřící do společného jmění manželů. Předtím postupně vybral peníze ze společných účtů, k nimž měl přístup, a rovněž zpronevěřil finanční prostředky třetích osob, které se do jeho dispozice dostaly v rámci činnosti finančního poradce.
5. Po právní stránce odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodce oprávněně vycházel z toho, že k doručení předvolání zástupce žalobce k jednání před rozhodcem, nařízeného na den 6. 10. 2016, došlo účinně dne 16. 9. 2016, a to vhozením do schránky na adrese uvedené zástupcem žalobce. Rozhodce neměl za doložený ani omluvitelný důvod tvrzený manželkou zástupce žalobce, že L. B. Č. byl hospitalizován v nemocnici, ani že by byl v pracovní neschopnosti. Omluvu učiněnou manželkou zástupce žalobce odvolací soud zároveň považoval za vyvrácenou usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. 10. 2017, č. j. 21 Nc 2001/2017-105. Na základě těchto důvodů pak odvolací soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nebyl naplněn důvod ke zrušení rozhodčího nálezu podle ustanovení §31 písm. e) zákona o rozhodčím řízení.
II. Dovolání a vyjádření k němu
6. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadl žalobce dovoláním, ve kterém namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil dovolacím soudem doposud neřešenou otázku, zda lze na základě fikce doručení účinně doručit předvolání k jednání zástupci účastníka, který byl prohlášen za nezvěstného. Podle žalobce jeho zástupce v době doručení předvolání k jednání na den 6. 10. 2016 byl prokazatelně nezvěstný, a nemohl se tak se zásilkou seznámit, důsledku čehož byl naplněn omluvitelný důvod ve smyslu ustanovení §50d zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.
7. Žalovaná se k dovolání žalobce nevyjádřila.
III. Přípustnost dovolání
8. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
9. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky §241 odst. 1 o. s. ř. Dovolací soud rovněž shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř. Dále se proto zabýval jeho přípustností.
10. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
11. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
12. Dovolání je přípustné pro řešení otázky účinnosti doručení zástupci účastníka rozhodčího řízení, kterého soud prohlásil za nezvěstného s tím, že účinky prohlášení nezvěstnosti nastaly v době běhu lhůty k vyzvednutí uložené písemnosti, neboť uvedená otázka nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu doposud řešena.
IV. Důvodnost dovolání
13. Dovolání není důvodné.
14. Podle §31 písm. e) zákona o rozhodčím řízení soud na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí nález, jestliže straně nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat.
15. Podle §30 zákona o rozhodčím řízení nestanoví-li zákon jinak, užijí se na řízení před rozhodci přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
16. Podle §49 o. s. ř. do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud (odst. 1). Nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti, písemnost uloží a adresátu zanechá vhodným způsobem písemnou výzvu, aby si písemnost vyzvedl (odst. 2 věta první). Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu (odst. 4)
17. Podle §50d odst. 1 věty první o. s. ř. na návrh účastníka rozhodne odesílající soud, že doručení je neúčinné, pokud se účastník nebo jeho zástupce nemohl z omluvitelného důvodu s písemností seznámit.
18. Podle §50d odst. 2 o. s. ř. omluvitelným důvodem podle odstavce 1 nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje, skutečnost, že v případě podnikající fyzické osoby a právnické osoby se na adrese pro doručování nikdo nezdržuje.
19. Podle §66 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, za nezvěstného může soud prohlásit svéprávného člověka, který opustil své bydliště, nepodal o sobě zprávu a není o něm známo, kde se zdržuje. Soud uvede v rozhodnutí den, kdy nastaly účinky prohlášení nezvěstnosti.
20. Nejvyšší soud již dříve uzavřel, že adresát je odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 32 Cdo 80/2012, ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 33 Cdo 1670/2015, ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1576/2014, nebo též usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2012, sp. zn. III. ÚS 3538/11, ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. II. ÚS 1308/10, a ze dne 15. 7. 2014, sp. zn. IV. ÚS 620/14).
21. Je-li doručováno do vlastních rukou, upravuje §49 odst. 4 o. s. ř. u listin, u nichž to není vyloučeno zákonem (tj. rovněž u předvolání účastníka řízení k jednání) institut tzv. náhradního doručení, podle kterého platí, že nevyzvedne-li si adresát nebo oprávněný příjemce uloženou písemnost do 10 dnů ode dne, v němž byla připravena k vyzvednutí, nastává posledním dnem lhůty (úložní doby) fikce doručení této písemnosti. Od tohoto dne tedy platí, že účastník řízení je seznámen s obsahem doručované písemnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 166/2002, uveřejněné pod číslem 42/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
22. K odstranění případné tvrdosti zákona zde slouží institut rozhodnutí o neúčinnosti doručení podle §50d o. s. ř., o kterém rozhoduje soud na návrh dotčeného účastníka. Odesílající soud o neúčinnosti doručení může rozhodnout jen pro účely řízení, které u něho (ještě) probíhá; vydal-li rozhodnutí, kterým se řízení u něho končí, je vyloučeno, aby poté posuzoval neúčinnost jeho doručení. Rozhodnutí o účinnosti doručení takového rozhodnutí pak přísluší soudům v řízení o výkon rozhodnutí (v exekučním řízení) nebo soudům příslušným ke zkoumání opožděnosti (řádných a mimořádných) opravných prostředků, neboť se jedná o nutný předpoklad pro jejich rozhodování (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2015, sp. zn. 21 Cdo 30/2015, uveřejněné pod číslem 63/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Uvedený závěr lze přitom vztáhnout na řízení o zrušení rozhodčího nálezu podle §31 písm. e) zákona o rozhodčím řízení, neboť i v tomto řízení je jedním z nutných předpokladů pro rozhodnutí soudu posouzení toho, zda byla účastníku rozhodčího řízení dána možnost seznámit se s písemnostmi doručovanými rozhodčím soudem.
23. Ve vztahu k samotné otázce možné aplikace institutu neúčinnosti doručení právní praxe i teorie vycházejí z toho, že za omluvitelný důvod, pro který se nemohl účastník (jeho zástupce) s písemností seznámit, je třeba považovat překážku, která je z objektivního či subjektivního hlediska ospravedlnitelná, jako je například hospitalizace ve zdravotnickém zařízení či pobyt v zahraničí. Přihlédnout lze i k okolnostem případu včetně toho, zda se jedná o situaci výjimečnou, nebo zda se adresátu nedaří doručovat opakovaně (srov. důvodovou zprávu k návrhu zákona č. 7/2009 Sb.). Tvrzený omluvitelný důvod je pak účastník povinen prokázat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2016, sp. zn. 20 Cdo 218/2016, nebo ze dne 19. 6. 2017, sp. zn. 26 Cdo 6028/2016). Důvodem neúčinnosti doručení však nemůže být skutečnost, že se adresát na adrese pro doručování trvale nezdržuje, jak výslovně plyne z ustanovení §50d odst. 2 o. s. ř.
24. V nyní posuzovaném případě byl dne 5. 9. 2016 proveden pokus o doručení předvolání k jednání před rozhodcem na adrese zástupce žalobce a následně byla písemnost uložena na poště. Zástupce žalobce si však doručovanou písemnost ve lhůtě 10 dnů nevyzvedl. Uplynutím této lhůty tudíž nastala fikce doručení předmětné písemnosti ve smyslu §49 odst. 4 o. s. ř. Vyloučit účinnost takového doručení přitom s ohledem na §50d odst. 2 o. s. ř. nemůže v posuzované věci ani skutečnost, že zástupce žalobce byl následně prohlášen za nezvěstného se zpětnými účinky ke dni, kdy mu běžela lhůta pro vyzvednutí doručované písemnosti podle §49 odst. 4 o. s. ř. Neseznámení se s danou písemností bylo totiž v daném případě zapříčiněno samotným zástupcem žalobce, který se na adrese pro doručování trvale nezdržoval, přičemž tento stav, jak vyplývá ze skutkových zjištění soudů, navodil sám z vlastní vůle bez existence jakékoliv ospravedlnitelné pohnutky. Na tom nemůže nic změnit ani skutečnost, že není známo, kde se zástupce žalobce ve skutečnosti zdržuje.
25. Vzhledem k přípustnosti dovolání Nejvyšší soud podle §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. dále zkoumal, zda řízení nebylo postiženo vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., respektive jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a shledal, že řízení před soudy obou stupňů takovými vadami řízení zatíženo nebylo.
26. Z pohledu uplatněného dovolacího důvodu je rozhodnutí odvolacího soudu správné. Dovolací soud proto dovolání podle §243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl.
27. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla v dovolacím řízení úspěšná, avšak nebyly známy žádné náklady dovolacího řízení, které by na její straně vznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 9. 2021
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.
předseda senátu