ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.2980.2020.1
sp. zn. 23 Cdo 2980/2020-605
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně MAO a.s. , se sídlem v Kladně, Huťská 1557, PSČ 272 01, IČO 16978307, zastoupené JUDr. Alešem Staňkem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Národní 365/43, PSČ 110 00, proti žalované o bci Tuřany , se sídlem v Tuřanech 10, PSČ 273 79, IČO 00234222 zastoupené Mgr. Lenkou Kolačkovskou, advokátkou, se sídlem ve Slaném, Třebízského 180/32, PSČ 274 01, o zaplacení částky 390 104 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 115 C 15/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2020, č. j. 21 Co 199/2019-568, takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2020, č. j. 21 Co 199/2019-568, ve výroku pod bodem I v rozsahu, v němž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ze dne 6. 3. 2019, č. j. 115 C 15/2017-524, ve výroku pod bodem II co do částky 27 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 5. 12. 2016 do zaplacení a ve výrocích pod body III, IV a V, a ve výroku pod bodem II a rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 6. 3. 2019, č. j. 115 C 15/2017-524, ve výroku pod bodem II co do částky 27 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 5. 12. 2016 do zaplacení a ve výrocích pod body III, IV a V se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Kladně k dalšímu řízení.
II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 6. 3. 2019, č. j. 115 C 15/2017-524, uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni částku 16 010 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 5. 12. 2016 do zaplacení (výrok pod bodem I), co do částky 374 094 Kč a co do úroku z prodlení z tam uvedených částek žalobu zamítl (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body III až V).
Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 390 104 Kč s úrokem z prodlení z titulu doplacení ceny díla, novostavby mateřské školy, které pro žalovanou na základě smlouvy o dílo ze dne 28. 11. 2012 zhotovila. V dodatku ke smlouvě byla sjednána celková cena díla ve výši 14 980 613 Kč, avšak žalovaná, přestože dílo bylo řádně zhotoveno a předáno žalované dne 4. 12. 2013, dosud z ceny díla nezaplatila částku 390 104 Kč.
Soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 28. 11. 2012 smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla stavba budovy mateřské školy.
Vzhledem k datu uzavření smlouvy soud podle ustanovení §3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zjištěný skutkový stav posuzoval podle právních předpisů účinných k datu uzavření smlouvy, tj. podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) a podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“).
Účastnice si v článku IX odst. 4 smlouvy odchylně od zákonné úpravy smluvily oprávnění žalované nechat si vadu díla odstranit třetím subjektem, jestliže bude žalobkyně s jejím odstraněním v prodlení, a pro ten případ také právo žalované požadovat náhradu takto vzniklých nákladů. Rovněž si sjednaly smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč za každý dne prodlení žalobkyně s odstraněním vady. Soud výkladem dospěl k závěru, že právo na smluvní pokutu a na náhradu vynaložených nákladů na odstranění vady žalovanou nevznikají souběžně. Žalobkyně poskytla žalované záruku v délce 60 měsíců na stavební část stavby a v délce 24 měsíců na technologickou část stavby. Žalobkyně předala žalované stavbu mateřské školy dne 4. 12. 2013. Žalovaná již dne 22. 1. 2014 oznámila žalobkyni vadu střechy mateřské školy projevující se zatékáním a žádala její odstranění; následně vadu v poruše hydroizolace střechy opětovně notifikovala a urgovala její odstranění ještě ve dnech 24. 3. 2014, 28. 5. 2014, 30. 6. 2014, 9. 7. 2014 a 29. 7. 2014. Vada odstraněna nebyla, žalobkyně sama stav střechy neposuzovala až do května 2015 a vyřízení reklamace ponechala na subdodavateli, který příčinu zatékání nezjišťoval a stav střechy odborně neposoudil, když na zatečení v důsledku nedostatečné kapacity svodů usoudil bez zevrubného posouzení stavu střechy, zcela opomenul technologii a řemeslnou poctivost zpracování mezistřešního žlabu, atik, nedostatečné přilnutí hydroizolačních pásů k podkladu a svůj závěr, že zatečení je zapříčiněno pouze ucpanými, či kapacitně nedostatečnými svody, učinil jen na základě zjištění, že na střeše se hromadila voda, přitom ani řádně průchodnost svodů neprověřil. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně svou profesní povinnost zjistit příčinu vady a odstranit ji včas nesplnila. Soud tak uzavřel, že žalovaná byla oprávněna nechat si v souladu se smlouvou vadu díla spočívajícího v netěsnosti střechy odstranit třetím subjektem.
Žalovaná se obrátila na společnost HMR Servis s.r.o. za účelem zjištění příčiny vady střechy projevující se zatékáním v červnu 2014, jediného zhotovitele společnost BRICOSTAV s.r.o. oslovila s poptávkou na opravu střechy v druhé půli srpna 2014. Za zjištění vad střechy včetně odborného vyjádření N. žalovaná dne 8. 8. 2014 zaplatila společnosti HMR Servis s.r.o. částku 10 000 Kč a dne 13. 10. 2014 za odborný stavební dohled nad realizací opravy částku 16 000 Kč. Soud prvního stupně uvedené částky považoval za náklad vzniklý v příčinné souvislosti s odstraněním vady střechy.
Soud prvního stupně měl dále za to, že za situace, kdy se jednalo o vadu střechy projevující se masivním zatékáním do objektu, vada nebyla žalobkyní i přes včasnou notifikaci odstraněna, žalobkyně existenci vady v korespondenci stran od července do začátku září 2014 popírala, mateřská škola po letních prázdninách s omezeným provozem měla být od počátku září v plném provozu a především se blížilo pro opravy střech obecně horší klimatické období, při kterém se zvyšovalo riziko škody na budově, představovaly tyto okolnosti výjimku předpokládanou zákonem 106/2007 Sb., o zadávání veřejných zakázek, pro zadání zakázky oslovením jednoho zájemce bez zveřejnění; žalovaná tak tento zákon neporušila a smlouva o dílo tak není neplatná pro rozpor se zákonem. V řízení bylo rovněž zjištěno, že žalovaná si nechala vypracovat za účelem posouzení příčiny zatékání odborné vyjádření od subjektu s autorizací v oboru stavebnictví, z nějž se jí dostalo doporučení střechu opravit nejenom v mezistřešním žlabu, u atik, ale i v ploše. Zároveň žalobkyně odmítla poskytnout záruku na střechu jako celek, pokud do ní bude žalovanou nebo prostřednictvím jiného zhotovitele zasaženo. Soud měl za prokázané, že cena opravy střechy sjednaná mezi žalovanou a společností BRICOSTAV s.r.o. ve výši 425 001 Kč odpovídá cenám obvyklým v době uzavření smlouvy.
V řízení bylo dále zjištěno, že na díle se vyskytly další vady; jednalo se o vadu zemní izolace na nopové fólii nebo neprůchodné potrubí u výpusti škrabky v kuchyni a nebezpečně ostré hrany stolů. Žalovaná u žalobkyně žádala odstranit vadné položení zemní hydroizolace již 16. 12. 2014, avšak vada byla odstraněna až 19. 2. 2015, žalovaná má tudíž právo na smluvní pokutu za 27 dní prodlení ve výši 1 000 Kč denně, oprávněně proto započítává tuto pokutu vůči nároku žalobkyně. Žalovaná si v souvislosti s výskytem vad v kuchyni sjednala u společnosti HMR Servis s.r.o. vyřízení reklamačního řízení na odstranění vad ohrožujících provoz a ochranu zdraví zaměstnanců kuchyně za sjednanou částku 28 800 Kč, včetně zajištění součinnosti technicko-stavebního dozoru; tuto částku zaplatila dne 25. 3. 2015. Soud prvního stupně shledal tyto náklady za účelně vynaložené, neboť žalovaná zadala řešení reklamace včetně stavebního dozoru až poté, co žalobkyni uplynula smluvně daná lhůta k odstranění vady na zemní hydroizolaci. Po kompenzaci nároku ze smluvní pokuty vznikl žalované nárok na zaplacení částky 1 800 Kč. Ostatní nároky vznesené žalovanou v řízení jako obrana proti žalobě soud s ohledem na hospodárnost řízení neprojednal. V souvislosti se započtením žalovanou uplatněných pohledávek soud prvního stupně uvedl, že pohledávka na odstranění vady střechy ve výši 10 000 Kč vznikla dne 8. 8. 2014, pohledávka za zajištění odborného dozoru opravy dne 13. 10. 2014 a pohledávka za realizaci opravy vady netěsnosti střechy ve výši 425 001 Kč dne 11. 11. 2014; uvedené pohledávky mohly být proti žalované uplatněné u soudu při obvyklých doručovacích lhůtách již následujícího týdne. Oznámení o zápočtu těchto pohledávek ze dne 8. 2. 2015 prokazuje ve spojení s vyjádřením žalobkyně o jeho doručení, že žalovaná vůči žalobkyni nejpozději 10. 2. 2015 učinila kompenzační projev, v jehož důsledku zanikla pohledávka žalobkyně za žalovanou z nedoplatku ceny díla co do částky 450 658 Kč ke dni 4. 12. 2015 a co do částky 343 Kč ke dni 4. 12. 2016. Soud prvního stupně dále uvedl, že jak prokazuje obsah soudního spisu, a to podání žalované ze dne 30. 3. 2018 ve spojení s doručenkou prokazující doručení tohoto podání žalobkyni prostřednictvím jejího právního zástupce dne 9. 4. 2018, dne 9. 4. 2018 učinila žalovaná kompenzační projev, jehož obsahem je mimo jiné zápočet smluvní pokuty ve výši 27 000 Kč z důvodu prodlení s opravou vadné nopové fólie a z pohledávky ve výši 28 800 Kč celkem částky 13 810 Kč za stavební dozor na odstranění vad v kuchyni. Důvodnost nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 27 000 Kč byla prokázána, smluvní pokuta byla splatná nejpozději 10. 4. 2018 k výzvě žalované dané v probíhajícím řízení. Pohledávka ve výši nejméně 1 800 Kč z titulu náhrady škody za zaplacený stavební dozor v souvislosti s odstraněním vady v kuchyni u výpusti mohla být vzhledem k zaplacení částky 28 800 Kč žalovanou uplatněna u soudu již v březnu 2015, nicméně částka zahrnuje i vyřízení reklamace vadných stolů a tato vada nebyla v řízení bez pochybností prokázána, takže jí soud do zápočtu celou nezahrnul. V částce 28 800 Kč zaplacené v březnu 2015 je zahrnuta dílem i částka za řešení nopové folie. S ohledem na článek IX odst. 4 smlouvy o dílo má žalovaná nárok na smluvní pokutu a náhradu škody nad tuto smluvní pokutu. Co do částky 28 800 Kč (smluvní pokuta a nárok na náhradu škody nad tuto pokutu ve výši 1 800 Kč) tak nárok žalobkyně na zaplacení ceny díla také zanikl v důsledku započtení.
Započtení částek 206 000 Kč ze smluvní pokuty za prodlení s odstraněním vady střechy a nárok na zaplacení pohledávky ve výši 76 400 Kč z titulu náhrady škody v důsledku prodlení žalobkyně se zhotovením díla má soud za nedůvodné. Po zániku shora prokázaných pohledávek žalované za žalobkyní je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 16 010 Kč. Zůstatek ceny díla byl po zápočtu poslední pohledávky ve výši 28 800 Kč, v níž je nárok na smluvní pokutu kompenzován, splatný 4. 12. 2016; jestliže žalovaná ve lhůtě splatnosti dluh nezaplatila, dostala se do prodlení a je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z dlužné částky.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 2. 2020, č. j. 21 Co 199/2019-568, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích pod body II, III, IV a V potvrdil (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II).
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními učiněnými soudem prvního stupně a odkázal na ně. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že mezi stranami byla platně uzavřena smlouva o dílo, v níž si strany dispozitivně poněkud odlišně od obecné úpravy upravily splatnost ceny díla včetně použití tzv. zádržného a také od obecné úpravy §560 a násl. obch. zák. notifikaci vad díla, dále dobu určenou žalobkyni pro jejich odstranění a případné nároky žalované, nebude-li v souladu se smlouvou vada odstraněna. Správně rovněž posoudil splatnost ceny díla (resp. dílčích plateb) i to, že dílo mělo vady spočívající v zatékání do střechy mateřské školy a že tyto vady žalovaná řádně a včas (a to opakovaně) u žalobkyně reklamovala. Soud prvního stupně rovněž správně uzavřel, že byly splněny podmínky sjednané ve smlouvě o dílo pro to, aby si žalovaná nechala vady střechy odstranit třetí osobou na náklady žalobkyně. K námitce žalobkyně týkající se rozsahu opravy střechy, podle níž je rozsah provedené opravy střechy nepřiměřený a zbytečný, když neodpovídá nutnému rozsahu opravy podle znaleckého posudku, tudíž výše nákladů požadovaných žalovanou a uplatněných v započtení není správná, odvolací soud uvedl, že postup žalované byl vzhledem k okolnostem případu pochopitelný a správný. Odvolací soud vysvětlil, že žalovaná je nepříliš velkou obcí bez většího správního aparátu a na rozdíl od žalobkyně nemá odborné znalosti v oboru stavebnictví, proto za situace, kdy žalobkyně neplnila své povinnosti a nezjistila příčinu zatékání do střechy a neodstranila ji, bylo pochopitelné, že se obrátila na odborníka za účelem vyřešení této závady a její reklamace a že jeho závěrům důvěřovala. Pokud jí bylo tímto odborníkem doporučeno provést opravu střechy v celém rozsahu, nelze jí vyčítat, že k provedení takové opravy třetí osobou přistoupila. Současně odvolací soud připomněl, že po velmi dlouhé období (od ledna do srpna 2014) probíhalo jednání mezi stranami ohledně odstranění závady žalobkyní, které však k odstranění závady nevedlo; bylo v podstatě bezvýsledné. Podle odvolacího soudu nebyly soudem prvního stupně shledány pochybnosti v závěrech znalců, nebylo proto nutné vypracovávat revizní znalecký posudek, jak namítala žalobkyně. Ostatně i znalkyně Ing. Popenková a zpracovatel znaleckého posudku Ing. Jaroš, Ph.D., připustili za určitých okolností nutnost opravit střechu celou, tím spíše tuto otázku těžko mohla s určitostí posoudit žalovaná, obzvláště za situace, kdy byla tlačena časem a hrozbou vzniku dalších škod. V neposlední řadě připomněl i skutečnost, že pokud by žalovaná nechala střechu opravit pouze částečně, odmítala by žalobkyně dodržet záruku na zhotovenou střechu a záruka by nebyla žalované poskytnuta ani ze strany zhotovitele provádějícího opravu střechy. Odvolací soud odmítl, že by soud prvního stupně rozhodoval v rozporu se znaleckým posudkem. Soud prvního stupně nezpochybňoval závěry znaleckého posudku, ale shledal jiné důvody, které žalovanou opravňovaly k provedení opravy střechy v rozsahu větším, než byl podle znalce nezbytně nutný.
Odvolací soud neshledal důvodnou ani námitku žalobkyně, že za vady střechy neodpovídá, neboť postupovala v souladu s vypracovaným projektem. Vypracování projektu zadávala žalobkyně, především však odvolací soud s odkazem na §551 obch. zák. připomněl, že pokud by žalobkyně shledala, že projekt je nevhodný a chybný, měla na tuto skutečnost jako odborník žalovanou upozornit a eventuálně zastavit prováděné práce do doby nápravy, což neučinila; za vady tak odpovídá. Odvolací soud odmítl námitky žalobkyně, že se žalovaná obrátila na odborně nezpůsobilé subjekty při vyřizování reklamací i při zadání opravy střechy, neboť podle výpisů z obchodního rejstříku se jednalo o osoby, které se podle těchto údajů danými činnostmi zabývaly. Za irelevantní považuje odvolací soud námitku žalobkyně, že žalovaná porušila zákon o veřejných zakázkách, neboť byly podle odvolacího soudu splněny podmínky pro postup podle §23 odst. 4 písm. b) zákona č. 106/2007 Sb., o veřejných zakázkách.
K provedeným zápočtům ze strany žalované odvolací soud po obecném výkladu k započtení uzavřel, že platným a určitým započtením pohledávek žalované vůči zbylé části pohledávky žalobkyně ve výši 44 810 Kč je minimálně opětovné započtení žalované učiněné podáním ze dne 30. 3. 2018 v části 11 tohoto podání nazvané započtení; ani námitka o neplatnosti započtení není důvodná. Odvolací soud se rovněž ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že způsobilá k započtení je jen část zde uvedených pohledávek žalované v celkové výši 28 800 Kč (27 000 Kč smluvní pokuta a 1 800 Kč náhrada škody). Podle odvolacího soudu je s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. Rc 90/06 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek přípustné jednostranné započtení splatné pohledávky proti pohledávce nesplatné, k zániku pohledávek v tomto případě dochází okamžikem, kdy projev vůle směřující k započtení dojde věřiteli pohledávky, která ještě není splatná.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Podle žalobkyně se odvolací soud při řešení právních otázek odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci.
V prvé řadě žalobkyně namítá, že odvolací soud v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5138/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3938/2016) přezkoumával věcnou správnost znaleckého posudku, když dospěl k závěru, že celoplošná oprava předmětné střechy prováděná společností BRICOSTAV s.r.o. byla účelná.
Dovolatelka dále pokládá otázku, zda je pro případ kompenzačního projevu proti žalobnímu nároku projevem práva na spravedlivý proces řádné přezkoumání pohledávky uplatněné ke kompenzaci co do jejího základu, výše a splatnosti včetně vypořádání námitek žalobkyně proti takové pohledávce, nebo zda postačí závěr soudu o tom, že se soudu jeví jako pohledávka, která nevybočuje z běžných cen, jak je soudu z úřední činnosti známo, a dále, že pohledávka vznikla jako výsledek dohody jinak na sobě nezávislých a ekonomicky nepropojených subjektů s tím, že námitkami žalobkyně se soud nezabýval. Žalobkyně se konkrétně vymezovala proti započtení částek ve výši 10 000 Kč, 16 000 Kč a 28 800 Kč, když měla za to, že odvolací soud nevzal v úvahu námitky žalobkyně, které v tomto směru uplatnila, popř. neprovedl žalobkyní navrhované důkazy. V souvislosti s částkami 10 000 Kč a 16 000 Kč v hodnocení soudu absentuje podle žalobkyně též závěr o splatnosti těchto pohledávek.
Nesprávně také odvolací soud podle žalobkyně posoudil otázku splatnosti smluvní pokuty, protože z plné moci založené ve spisu pro zástupce žalobkyně vyplývá, že tato je udělena toliko jako plná moc procesní v rozsahu práv a povinností podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a nikoli jako hmotněprávní pro přijímání výzev od věřitelů žalobkyně. V rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 32 Cdo 1630/2016) je i to, že kompenzační projev nemůže předcházet splatnost pohledávky věřitele, který činí kompenzační projev.
Žalobkyně dále podotkla, že v rozhodnutí absentují zjištění, z čeho je částka 1 800 Kč představující škodu přesahující smluvní pokutu složena, resp. v čem tkví způsobená škoda.
V dovolání uvedené nedostatky jsou podle žalobkyně ve smyslu ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a Ústavního soudu (rozsudek ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3025/2009, a nález ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. II ÚS 1966/2016) způsobilé založit přípustnost dovolání.
Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti a zda je přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1389/2013).
Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů uplatněných v dovolání. Jestliže je dovolání přípustné, přihlédne k případným vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 o. s. ř.). Při posuzování dovolacího důvodu přitom vychází z toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (§41 odst. 2 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 6 o. s. ř. nelze v dovolání uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy.
První dovolatelkou formulovaná právní otázka není způsobilá založit přípustnost dovolání, neboť na jejím řešení napadené rozhodnutí nezávisí. Žalobkyně namítala, že odvolací soud přezkoumával věcnou správnost znaleckého posudku, ačkoliv k tomu podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu není oprávněn. Odvolací soud v napadeném rozhodnutí nepřezkoumával věcnou správnost znaleckého posudku ani nezpochybňoval znalecké závěry, odvolací soud rovněž výslovně odmítl, že by takto postupoval soud prvního stupně. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně shledal jiné důvody, které žalovanou opravňovaly k provedení opravy střechy v rozsahu větším, než byl podle znalce nezbytně nutný. Odvolací soud v této souvislosti připomněl, že žalovaná je nepříliš velkou obcí bez většího správního aparátu a na rozdíl od žalobkyně nemá odborné znalosti v oboru stavebnictví, proto za situace, kdy žalobkyně neplnila své povinnosti a nezjistila příčinu zatékání do střechy a neodstranila ji, bylo pochopitelné, že se obrátila na odborníka za účelem vyřešení této závady a její reklamace a že jeho závěrům důvěřovala. Pokud jí bylo tímto odborníkem doporučeno provést opravu střechy v celém rozsahu, nelze jí vyčítat, že k provedení takové opravy třetí osobou přistoupila, tím spíše pokud mezi žalobkyní a žalovanou po dobu několika měsíců probíhala jednání, která však nevedla k odstranění vady díla ze strany žalobkyně jakožto zhotovitelky. Navíc, pokud by žalovaná provedla opravu pouze části střechy, odmítala by žalobkyně dodržet záruku na zhotovenou střechu a záruka by nebyla žalované poskytnuta ani ze strany nového zhotovitele. Odvolací soud tedy nezpochybňoval skutkové závěry vyslovené znalci, ani netvrdil, že oprava celé střechy byla účelná, nýbrž vyložil, proč nelze žalované vyčítat, že přistoupila k opravě střechy v celém rozsahu.
Ke druhé dovolatelkou formulované otázce týkající se postupu soudu při posuzování oprávněnosti kompenzačního projevu učiněného žalovanou (což se týká částek 10 000 Kč, 16 000 Kč a 28 800 Kč), Nejvyšší soud připomíná, že námitka, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání patrno, o kterou právní otázku jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013). Dovolání žalobkyně tuto náležitost postrádá. Ze stejného důvodu nemůže přípustnost dovolání založit ani otázka splatnosti smluvní pokuty, ani námitka o tom, že v rozhodnutí absentují zjištění, z čeho je částka 1 800 Kč představující škodu složena.
Přípustnost dovolání však zakládá otázka, zda kompenzační projev může předcházet splatnost aktivně započítávané pohledávky věřitele, neboť při jejím řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
Odvolací soud v nyní posuzované věci odkázal na závěry soudu prvního stupně, podle nichž aktivně započítávaná pohledávka ve výši 27 000 Kč (smluvní pokuta) nabyla splatnosti nejpozději dne 10. 4. 2018 a pohledávka ve výši nejméně 1 800 Kč z titulu náhrady škody za zaplacený stavební dozor v souvislosti s odstraněním vady v kuchyni u výpusti mohla být uplatněna u soudu již v březnu 2015; žalovaná učinila kompenzační projev vůči žalobkyni dne 9. 4. 2018. Co do částky 28 800 Kč tak zanikl nárok žalobkyně v důsledku započtení ze strany žalované. Odvolací soud následně k námitce žalobkyně s odkazem na rozhodnutí ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 32 Odo 1143/2004, uveřejněné pod číslem 90/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek vyložil, že jednostranné započtení splatné pohledávky proti pohledávce nesplatné přípustné je, k zániku pohledávek v tomto případě dochází okamžikem, kdy projev vůle směřující k započtení dojde věřiteli pohledávky, která ještě není splatná. V této souvislosti Nejvyšší soud zdůrazňuje, že ve shora citovaném rozsudku Nejvyšší soud připustil možnost jednostranného započtení splatné pohledávky proti pohledávce nesplatné, nikoli možnost jednostranně započíst nesplatnou pohledávku proti pohledávce splatné. To ostatně výslovně vylučuje §359 obch. zák., podle nějž proti pohledávce splatné nelze započíst pohledávku nesplatnou, ledaže jde o pohledávku vůči dlužníku, který není schopen plnit své peněžité závazky, což není nyní posuzovaný případ.
K nyní předestřené právní otázce se vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 32 Cdo 1630/2016, v němž připomněl již výše vyslovený závěr, že „v rozsudku ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 32 Odo 1143/2004, uveřejněném pod číslem 90/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud připustil možnost jednostranného započtení splatné pohledávky proti pohledávce, která ještě není splatná, a zároveň uvedl, odkazuje na podmínky uvedené v §359 a v §360 obch. zák., že obchodní zákoník zcela nevylučuje jednostranné započtení nesplatných pohledávek. V R 10/2014 Nejvyšší soud řešil otázku, zda zvláštní úprava začátku běhu promlčecí doby práva na plnění závazku obsažená v §392 odst. 1 obch. zák. platí v obchodních závazkových vztazích i tehdy, není-li doba splatnosti závazku sjednána dohodou nebo určena právním předpisem či rozhodnutím, tedy zda se použije i tam, kde je doba splatnosti závazku závislá (ve smyslu §340 odst. 2 obch. zák.) na výzvě (žádosti) věřitele. Dospěl přitom k závěru, podle kterého tomu tak není, s tím, že počátek promlčecí doby u takového práva se určí podle §391 odst. 1 obch. zák., tj. promlčecí doba začíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li zákon něco jiného. Tímto dnem je den, kdy věřitel mohl dlužníka o plnění obchodního závazku poprvé požádat, tj. den vzniku pohledávky. Od tohoto okamžiku je tudíž v souladu s §358 obch. zák. možné takové právo na plnění – pohledávku (srov. §488 obč. zák.), která dosud nemusí být z důvodu absence výzvy věřitele k plnění splatná, jednostranně započítat proti jiné pohledávce téhož druhu. Lze tak učinit i u pohledávky, která je již promlčena, avšak pouze tehdy, nastalo-li promlčení teprve po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení, a to i v rámci obrany v soudním řízení [§358 ve spojení s §388 odst. 2 písm. b) obch. zák.]. S ohledem na zákonem stanovený zákaz jednostranného započtení nesplatné pohledávky proti pohledávce splatné lze nesplatnou pohledávku, jejíž doba splatnosti nebyla sjednána dohodou nebo určena právním předpisem či rozhodnutím, jednostranně započítat jen proti pohledávce nesplatné; proti pohledávce splatné tak lze postupovat pouze tehdy, jde-li o pohledávku vůči dlužníku, který není schopen plnit své peněžité závazky (§359 obch. zák.). Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že pohledávky dovolatele (kvalifikované soudem prvního stupně jako pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení) splatné na výzvu bylo možné započítat proti pohledávkám žalobkyně (na zaplacení smluvních pokut) splatným též na výzvu, a to v tom rozsahu, ve kterém nebyly promlčené v době, kdy se započítávané pohledávky setkaly, tj. kdy vznikla pozdější z nich.“
Ze shora uvedeného se podává důvodnost námitky žalobkyně o tom, že odvolací soud přijal nesprávný právní závěr o oprávněnosti žalované jednostranně započíst nesplatnou pohledávku ve výši 27 000 Kč (smluvní pokuta) proti pohledávce splatné, neboť takový postup je až na výjimku vyjádřenou v §359 obch. zák. vyloučen.
Závěrem Nejvyšší soud podotýká, že v souvislosti s odkazem na jeho rozhodnutí ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3025/2009, a na nález Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. II ÚS 1966/2016, dovolatelka neformulovala žádnou právní otázku, na jejímž řešení by napadené rozhodnutí záviselo a při jejímž řešení se měl odvolací soud od závěrů formulovaných v těchto rozhodnutí odchýlit.
Ze shora uvedených důvodů bylo dovolání žalobkyně shledáno důvodným v rozsahu, ve kterém odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem II co do částky 27 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 5. 12. 2016 do zaplacení (z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a rozsudku odvolacího soudu se podává, že soudy obou stupňů dospěly k závěru, že předmětná částky 27 000 Kč byla započtena vůči části nedoplatku ceny díla ve výši 45 153 Kč splatné ke dni 4. 12. 2016).
Nejvyšší soud proto podle §243e odst. 1 o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu v tomto rozsahu a v rozsahu, ve kterém byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v závislých výrocích o náhradě nákladů řízení pod body III, IV a V, a v závislém výroku pod bodem II o náhradě nákladů odvolacího zřízení [§272 odst. 2 písm. a) o. s. ř.] zrušil.
Protože důvody, pro které bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno, platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i tento rozsudek v rozsahu výroku pod bodem II co do částky 27 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 5. 12. 2016 do zaplacení a v rozsahu závislých výroků o náhradě nákladů řízení (výroky pod body III, IV a V) a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 o. s. ř.).
Ve zbývajícím rozsahu Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. 12. 2021
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu