ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.2992.2021.1
sp. zn. 23 Cdo 2992/2021-82
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D. ve věci žalobce P. Ch. , nar. XY, podnikajícího pod obchodní firmou P. Ch. – T., se sídlem XY, IČO XY, proti žalovaným 1) ADICO, spol. s r.o. , se sídlem Jesenická 513, Dolní Jirčany, 252 44 Psáry, IČO 15890970, a 2) STIGA Aktiebolag , se sídlem P. O. Box 1006, SE - 573 28 Tranas, Švédsko, IČO 556061-8463, 3) Stiga s.r.o. , se sídlem Kutnohorská 288/82, Dolní Měcholupy, 111 01 Praha 10, IČO 25061224, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 6/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2021, č. j. 17 Co 170/2021-66, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 9. 6. 2021, č. j. 17 Co 170/2021-66, ve výroku I. potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále též jen „soud prvního stupně“) ze dne 9. 4. 2021, č. j. 11 C 6/2020-57, kterým bylo odmítnuto odvolání žalobce ze dne 6. 4. 2021 podané proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 2. 3. 2021, č. j. 11 C 6/2020-45, jako opožděné, a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení; výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce podal odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 2. 3. 2021, č. j. 11 C 6/2020-45, opožděně (§208 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“), jestliže odvolací lhůta uplynula dne 30. 3. 2021 a žalobce podal odvolání až dne 6. 4. 2021. Nepovažoval proto odvolání žalobce podané proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 9. 4. 2021, č. j. 11 C 6/2020-57, za důvodné a napadené rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Zároveň účastníky poučil, že proti jeho usnesení není dovolání přípustné.
Žalobce i přes poučení odvolacího soudu, že proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2021, č. j. 17 Co 170/2021-66, není dovolání přípustné, dovolání proti tomuto usnesení odvolacího soudu přesto podal.
Podle §236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Ustanovení §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. stanoví, že dovolání není podle §237 o. s. ř. přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř.
Podle §229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
Nejvyšší soud dovolání žalobce podané proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2021, č. j. 17 Co 170/2021-66, podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř., odmítl, neboť není podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. přípustné. Zákon neumožňuje dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost.
Vzhledem k objektivní nepřípustnosti dovolání nebylo třeba zkoumat splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (srov. §241b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř. a též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2018, sp. zn. 29 Cdo 1493/2018, a ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. 21 Cdo 513/2021 - dostupné na www.nsoud.cz ).
Podané dovolání obsahuje rovněž žádost dovolatele o odklad vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu. O odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí podle §243 o. s. ř. však nelze uvažovat, je-li zřejmé, že samotnému dovolání nemůže být vyhověno. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Nejvyšší soud se proto tímto návrhem nezabýval.
O poplatkové povinnosti vzniklé v souvislosti s odmítnutím dovolání podle §238 o. s. ř. [srov. §4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017] rozhoduje soud prvního stupně (srov. §3 odst. 1 větu první zákona o soudních poplatcích).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 11. 2021
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu