ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.3381.2020.1
sp. zn. 23 Cdo 3381/2020-894
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně WALMARK, a. s. , se sídlem v Třinci, Oldřichovice 44, identifikační číslo osoby 00536016, zastoupené Mgr. Vojtěchem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí 671/24, proti žalované Cemio Switzerland, s. r. o. , se sídlem v Praze 4, Pod Višňovkou 1662/27, identifikační číslo osoby 27944905, zastoupené Mgr. Vítem Kučerou, advokátem se sídlem v Praze, Obrovského 2407, o ochranu před nekalou soutěží, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 33 Cm 251/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 6. 2020, č. j. 3 Cmo 110/2017-854, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení 2.178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalované.
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Krajský soud v Hradci Králové v pořadí druhým rozsudkem ze dne 30. 1. 2017, č. j. 33 Cm 251/2012-657, uložil žalované povinnost zdržet se při uvádění na trh, označování a propagaci přípravku Cemio Kamzík užití státních symbolů Švýcarské konfederace, užití bílého kříže v červeném poli, užití označení „switzerland“ a „swiss“, užití označení „SWISS guaranteed QUALITY“ ve vyobrazeném provedení, užití označení „QUALITY guaranteed“ ve vyobrazeném provedení a užití reklamních tvrzení „švýcarská novinka na klouby“, „švýcarský kolagen“, „jedinečné spojení ryzí přírody a švýcarské technologie“, „Švýcarská značka kvality CollPure“ (výrok I.), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zdržet se užití fotografie, vyobrazení nebo motivu hory Matterhorn a uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 200.000 Kč na přiměřeném zadostiučinění (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 18. 4. 2018, č. j. 3 Cmo 110/2017-719, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil v rozsahu uložení povinnosti žalované zdržet se při uvádění na trh, označování a propagaci přípravku Cemio Kamzík užití státních symbolů Švýcarské konfederace, užití bílého kříže v červeném poli, užití označení „SWISS guaranteed QUALITY“ ve vyobrazené podobě a užití reklamních tvrzení „švýcarský kolagen“ a „švýcarská značka kvality CollPure“; jinak jej změnil tak, že žaloba o uložení povinnosti žalované zdržet se při uvádění na trh, označování a propagaci přípravku Cemio Kamzík užití označení „switzerland“ a „swiss“, užití označení „QUALITY guaranteed“ ve vyobrazené podobě a užití reklamních tvrzení „švýcarská novinka na klouby“ a „jedinečné spojení ryzí přírody a švýcarské technologie“ se zamítá (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
K dovolání žalované Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 23 Cdo 184/2019, rozsudek odvolacího soudu ze dne 18. 4. 2018, č. j. 3 Cmo 110/2017-719, v části prvního výroku, kterou byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ze dne 30. 1. 2017, č. j. 33 Cm 251/2012-657, v rozsahu části výroku I. ohledně uložení povinnosti žalované zdržet se při uvádění na trh, označování a propagaci přípravku Cemio Kamzík užití státních symbolů Švýcarské konfederace a užití bílého kříže v červeném poli, a v závislém druhém výroku o náhradě nákladů řízení, zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Poté napadeným rozsudkem v záhlaví uvedeným odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku I. v rozsahu uložení povinnosti žalované zdržet se při uvádění na trh, označování a propagaci přípravku Cemio Kamzík užití státních symbolů Švýcarské konfederace a užití bílého kříže v červeném poli tak, že v tomto rozsahu se žaloba zamítá, a rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ust. §237 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť má za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, a to otázky, zda může být naplněna skutková podstata nekalé soutěže jednáním soutěžitele spočívajícím v užití vyobrazení státních symbolů při uvádění na trh, označování a propagaci výrobku soutěžitele, pokud
1/ tento výrobek nemá žádných vlastností, které by bylo možné spojovat s tradičními výrobky státu, jehož státní symboly byly v souvislosti s uváděním výrobku soutěžitelem na trh vyobrazeny bez ohledu na to, že tento výrobek je vyráběn v daném státu
nebo
2/ tento výrobek není uváděn na trh státu, jehož státní symboly byly v souvislosti s uváděním výrobku soutěžitelem na trh vyobrazeny;
3/ údaj sám o sobě je pravdivý, jestliže vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichž byl učiněn, může uvést v omyl a tedy být přesto klamavý.
Dovolatelka uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.
K dovolání žalobkyně se žalovaná vyjádřila tak, že jej navrhuje odmítnout pro nepřípustnost, případně zamítnout pro nedůvodnost.
Nejvyšší soud (jako soud dovolací dle §10a o. s. ř.) postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalobkyně rozhodl podle o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. článek II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. §239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení §237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Protože dovolání může být podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání není přípustné.
Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1267/2008, uvedení pravdivé informace nelze považovat za jednání naplňující znaky nekalé soutěže, pakliže tato informace pouze popisuje daný stav v konkrétních časových a místních souvislostech, aniž by tato informace byla klamavá v tom smyslu, že by mohla uvést v omyl vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichž byla učiněna. Pakliže odvolací soud s ohledem na konkrétní okolnosti věci dospěl k závěru, že způsob uvedení informace o původu výrobku žalované není klamavý, nikterak se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil.
Přípustnost dovolání proto nemohou založit otázky, „zda může být naplněna skutková podstata nekalé soutěže jednáním spočívajícím v užití vyobrazení státních symbolů při uvádění na trh, označování a propagaci výrobku soutěžitele, pokud (1/) tento výrobek nemá žádných vlastností, které by bylo možné spojovat s tradičními výrobky státu, jehož státní symboly byly v souvislosti s uváděním výrobku soutěžitelem na trh vyobrazeny bez ohledu na to, že tento výrobek je vyráběn v daném státu, nebo pokud (2/) tento výrobek není uváděn na trh státu, jehož státní symboly byly v souvislosti s uváděním výrobku soutěžitelem na trh vyobrazeny“. Pro rozhodnutí odvolacího soudu bylo přitom určující skutkové zjištění, jež nepodléhá dovolacímu přezkumu, že označený výrobek žalované je vyráběn ve Švýcarsku a v daném případě je tento symbol informací o původu výrobku, přičemž jde o informaci pravdivou, která podle odvolacího soudu není prezentována klamavě.
Konečně přípustnost dovolání nezakládá ani otázka (3/), zda může být naplněna skutková podstata nekalé soutěže jednáním spočívajícím v užití vyobrazení státních symbolů při uvádění na trh, označování a propagaci výrobku soutěžitele, pokud údaj sám o sobě je pravdivý, jestliže vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichž byl učiněn, může uvést v omyl a tedy být přesto klamavý, neboť tuto otázku vyřešil odvolací soud v souladu s předchozím (kasačním) rozsudkem Nejvyššího soudu (sp. zn. 23 Cdo 184/2019), jehož právními závěry byl vázán.
Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v §237 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 1. 2021
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu