ECLI:CZ:NS:2021:24.CDO.11.2020.1
sp. zn. 24 Cdo 11/2020-178
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Vrchy, MBA, v právní věci žalobce M. M. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Štěpánem Řiháčkem, advokátem se sídlem Brně, Pechova č. 1228/3, proti žalované K. F. , narozené XY, bytem XY, o neúčinnost právního úkonu, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 12 C 43/2019, o dovolání J. K., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Bc. Ladislavem Kočkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova č. 709/33, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 28. srpna 2019, č. j. 69 Co 287/2019-92, takto:
Dovolání J. K. se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 28. 8. 2019, č. j. 69 Co 287/2019-92, potvrdil usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 25. 6. 2019, č. j. 12 C 43/22019-62, kterým „soud připouští, aby do řízení na straně žalované přistoupila jako další účastnice J. K., nar. XY, trvale pobytem XY“. Uvedl, že „k převodu družstevního podílu v bytovém družstvu ze žalované K. F. na J. K. došlo bezprostředně před podáním žaloby dne 5.2.2019“, když „žaloba byla podána 7.2.2019“, a že „žalobce v době podání žaloby nemohl ze žádných veřejně dostupných rejstříků skutečnost následného převodu družstevního podílu v bytovém družstvu zjistit“, když „žalovaná K. F. informaci o tom, že družstevní podíl v bytovém družstvu převedla smluvně na další osobu, neoznámila ani v souvislosti s vyjádřením, které k žalobě podala dne 25.3.2019“. Vycházel ze závěru, že „návrhem na přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalované žalobce neobchází institut záměny účastníka, jestliže v souvislosti s návrhem na přistoupení žalované J. K. do řízení navrhl rozšíření žalobního petitu“, a to tak, že „vůči žalobci není právně účinná“ jak „smlouva o převodu družstevního podílu uzavřená dne 23.7.2018 mezi P. F., nar. XY, bytem XY“ (dlužníkem žalobce) „a žalovanou č. 1“ (bod I. petitu původní žaloby podané dne 7.2.2019), tak i „smlouva o převodu družstevního podílu uzavřená mezi žalovanou č. 1 a žalovanou č. 2“ (bod II. petitu rozšíření žaloby ze dne 21.6.2019, jímž žalobce rovněž navrhl žalovat „vedle žalované č. 1 také žalovanou č. 2“).
J. K. podala proti usnesení odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí je „v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu NS ČR“, zejména s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.2.2006, sp. zn. 29 Odo 119/2006, uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 1, ročník 2007, podle nějž soud nepřipustí přistoupení dalšího žalovaného do řízení, je-li zřejmé, že dosavadní žalovaný již v době zahájení řízení nebyl věcně legitimován. Je proto přesvědčena, že právní posouzení věci odvolacím soudem je nesprávné již z toho důvodu, že „v posuzované věci žalovanou osobou z procesního hlediska nemohla být po dni 5. 2. 2019 K. F.“ a že ona (dovolatelka) „tak zcela logicky tak do tohoto řízení nemůže přistoupit“. Navrhla, aby dovolací soud změnil usnesení odvolacího soud tak, že se nepřipouští přistoupení J. K. do řízení jako další účastnice na straně žalované.
Podle ustanovení §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238a o. s. ř. je dovolání dále přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Nejvyšší soud České republiky předesílá, že dovolání J. K. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 28. 8. 2019, č. j. 69 Co 287/2019-92, není přípustné podle ustanovení §238a o. s. ř., neboť v projednávané věci usnesení o přistoupení další účastnice do řízení (§92 odst. 1 o. s. ř.) není „originálním“ rozhodnutím odvolacího soudu, který v důsledku nastalé procesní situace o přistoupení sám nerozhodl, nýbrž pouze v tomto ohledu potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně.
V dané věci se proto Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací, zabýval otázkou přípustnosti dovolání J. K. podle §237 o. s. ř. a shledal jej nepřípustným, neboť řešení otázky přistoupení další žalované do řízení ve smyslu §92 odst. 1 o. s. ř. odvolacím soudem je v souladu s dosavadní rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvodu, aby tato otázka byla v projednávané věci posouzena jinak.
Nejvyšší soud České republiky již v (i dovolatelkou zmiňovaném) rozsudku ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 29 Odo 119/2006, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 1, ročník 2007, vyjádřil právní názor, podle nějž soud nepřipustí přistoupení dalšího žalovaného do řízení (§92 odst. 1 o .s. ř.) také tehdy, je-li zřejmé, že dosavadní žalovaný již v době zahájení řízení nebyl věcně legitimován a že (tedy) návrhem na přistoupení dalšího účastníka do řízení žalobce obchází institut záměny účastníků ve smyslu ustanovení §92 odst. 2 o. s. ř. (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1421/2005; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 28 Cdo 337/2007, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 12, ročník 2008, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 32 Cdo 5406/2014).
Výklad podávaný soudní praxí je pak ustálen v závěru, že přistoupení dalšího účastníka do řízení soud nepřipustí zejména tehdy, kdyby v důsledku něho nastal nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo nutné řízení zastavit, kdyby nebylo nepochybné, čeho se žalobce domáhá proti tomu, kdo má do řízení přistoupit na straně žalovaného, kdyby nebylo jednoznačné, čeho se proti žalovanému domáhá ten, kdo má do řízení přistoupit jako další žalobce, nebo kdyby přistoupení dalšího účastníka do řízení bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Je přitom nepřípustné, aby institut záměny účastníka ve smyslu §92 odst. 2 o. s. ř. byl obcházen tím, že žalobce navrhne, aby do řízení přistoupil další účastník (další žalovaný nebo další žalobce). Tento výklad se nicméně týká vztahu postupů dle ustanovení §92 odst. 1 o. s. ř. na jedné straně a dle ustanovení §92 odst. 2 o. s. ř. na straně druhé. Jinými slovy je zřejmý důraz na to, aby návrhem na přistoupení dalšího účastníka do řízení žalobce neobcházel institut záměny účastníků [důvodem, proč někteří žalobci takový postup volí, je zejména vyloučení nutnosti souhlasu žalovaného (původního žalovaného) se záměnou].
V posuzované věci však závěr, že žalobce návrhem na přistoupení další účastnice na straně žalované zjevně sleduje obejití institutu záměny účastníků ve smyslu §92 odst. 2 o. s. ř., spolehlivě dovodit nelze. K tomuto závěru dospěl při znalosti rozhodovací praxe dovolacího soudu i odvolací soud. Je totiž (mimo jiné) zcela zřejmé, že žalobce nenavrhl přistoupení další účastnice na straně žalované s tím, aby (poté, co jeho návrhu bylo vyhověno) vzal žalobu zpět proti původní žalované; ke zpětvzetí žaloby nedošlo. Naopak již s podáním návrhu na přistoupení dle §92 odst. 1 o. s. ř. žalobce rozšířil žalobní petit i ve vztahu k žalované J. K.
Vzhledem k tomu, že dovolání J. K. proti usnesení odvolacího soudu není z hlediska uplatněných dovolacích důvodů přípustné, Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení v dané věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, resp. odvolacího soudu, o věci samé (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 48, ročník 2003).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 5. 2021
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu