ECLI:CZ:NS:2021:24.CDO.1766.2021.1
sp. zn. 24 Cdo 1766/2021-385
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Romana Fialy ve věci posuzované L. D. , narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené procesním opatrovníkem M. P., advokátem se sídlem v XY, za účasti navrhovatele J. D., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Josefem Blažkem, advokátem se sídlem v Bruntále, Žižkovo nám. 2, D. S., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Dagmar Žilkovou, advokátkou se sídlem v Bruntále, Žižkovo nám. 2, Okresního státního zastupitelství v Bruntále, se sídlem v Bruntále, Partyzánská 11, a veřejného opatrovníka města Bruntál, se sídlem v Bruntále, Nádražní 944/20, o svéprávnost a opatrovnictví, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 0 Nc 2563/2019, o dovolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. února 2021, č. j. 13 Co 363/2020-340, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Bruntále (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. července 2020, č. j. 0 Nc 2563/2019-237, omezil posuzovanou ve svéprávnosti v rozsahu uvedeném ve výroku I., a to po dobu 5 let od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.), opatrovníkem posuzované jmenoval město Bruntál (výrok III.), jemuž vymezil rozsah práv a povinností spojených s výkonem této funkce (výrok IV.), a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky V. a VI.).
K odvolání navrhovatele Krajský soud v Ostravě (dále již „odvolací soud“) usnesením ze dne 11. února 2021, č. j. 13 Co 363/2020-340, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích III. až VI. potvrdil a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Pokud jde o výrok III. týkající se jmenování opatrovníka posuzované, odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, který posuzované jmenoval za opatrovníka město Bruntál, tj. veřejného opatrovníka. Odvolací soud v odůvodnění písemného vyhotovení svého usnesení mj. vyložil, že: „Za stavu, kdy mezi dcerou posuzované a oběma jejími syny, kteří by pro výkon funkce opatrovníka přicházeli do úvahy, jsou velmi špatné – až nepřátelské – vztahy, nelze předpokládat, že by výkon funkce opatrovníka ze strany kteréhokoli z nich negativně nezasáhl zájmy posuzované. Její zájmy přitom nelze redukovat jen na zájmy majetkové; s ohledem na její pokročilý věk, špatný zdravotní stav a celkovou životní situaci a s přihlédnutím k tomu, že má posuzovaná celkový příjem kolem 26 000 Kč měsíčně (v podobě důchodu spolu s příspěvkem na péči), má krajský soud naopak za to, že její ekonomické zájmy by tu měly hrát spíše druhotnou roli, a soud a posléze též opatrovník by měli upřednostnit především takové zájmy posuzované, jako jsou kvalitní vztahy se svými blízkými a obecně s lidmi kolem a její zdraví. Jmenování dcery posuzované či některého z jejích synů do funkce opatrovníka by se z důvodů uvedených výše velmi pravděpodobně právě na těchto zájmech negativně odrazilo. Veřejný opatrovník tak kromě plnění svých praktických úkolů vyplývajících z funkce bude moci tvořit i jakýsi ‚nárazník‘ chránící posuzovanou před negativními dopady špatného vztahu mezi jejími vlastními dětmi.“
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel (dále též „dovolatel“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. stran nesprávného právního posouzení ohledně jmenování veřejného opatrovníka posuzované, přičemž předpoklady přípustnosti dovolání zákonu odpovídajícím způsobem (k tomu poznámky níže) nevymezil.
Dovolatel v úvodu svého dovolání namítá, že: „napadené rozhodnutí i rozsudek soudu I. stupně řeší otázky hmotného a procesního práva odchylně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a v základní otázce ustanovení konkrétního opatrovníka rozhodl nestandardně o otázce, která dovolacím soudem dosud nebyla řešena.“
V další části svého dovolání ovšem dovolatel předkládá prostou skutkovou a právní polemiku, která sama o sobě přípustnost jeho dovolání nezakládá (skutková polemika je nepřípustná již z toho důvodu, že v dovolacím řízení nelze revidovat skutková zjištění, z nichž při rozhodování vycházel odvolací soud; prostá právní polemika bez jejího odpovídajícího promítnutí do některé ze čtyř v úvahu přicházejících variant předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 ve vztahu k §237 o. s. ř., vycházející z dovolatelem předestřené skutkové verze případu, pak není relevantní, neboť je založena na pouhém nesouhlasu s právním posouzením věci odvolacím soudem s přihlédnutím ke skutkové verzi případu z pohledu dovolatele).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3). V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (odst. 4). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odst. 6).
V dovolání musí dovolatel vymezit předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., tj. uvést v něm okolnosti, z nichž by bylo možné usuzovat, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o případ (některý ze čtyř v úvahu přicházejících), v němž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1) při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit) nebo 2) která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu, v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena) nebo 3) která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit) anebo 4) má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (zde je zapotřebí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla taková právní otázka být dovolacím soudem posouzena jinak).
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013; všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://nsoud.cz , zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách https://nalus.usoud.cz ), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Připomíná se, že zatímco úkolem dovolacího soudu není z moci úřední přezkoumávat správnost rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele o právním posouzení věci, povinností dovolatele je, aby způsobem předvídaným v §241a ve vazbě na §237 o. s. ř. vymezil předpoklady přípustnosti dovolání z hlediska řešené právní otázky z oblasti hmotného či procesního práva. Přitom v dovolacím řízení nelze – jak již shora bylo uvedeno - revidovat skutková zjištění, z nichž při meritorním rozhodování vycházel odvolací soud (ledaže nejsou určitá, srozumitelná nebo navzájem souladná, kteréžto defekty v tomto případě zjištěny nebyly), neboť podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci; z toho plyne, že dovolatel prostřednictvím zpochybňování skutkového stavu rozhodného pro právní posouzení věci odvolacím soudem přípustnost svého dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. založit nemůže.
Plénum Ústavního soudu ve svém stanovisku ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, mj. vyložilo, že neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti (§241a odst. 2 o. s. ř.), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Vzhledem k výše uvedenému (absence řádného vymezení předpokladů přípustnosti dovolání) Nejvyšší soud uzavírá, že podané dovolání trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat a jež nebyla dovolatelem (jeho advokátem) odstraněna v zákonné lhůtě (§241b odst. 3, §243b a §243c odst. 1 o. s. ř.); dovolání bylo proto podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítnuto.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 7. 2021
JUDr. Pavel Vrcha, MBA
předseda senátu