ECLI:CZ:NS:2021:24.CDO.2268.2021.1
sp. zn. 24 Cdo 2268/2021-655
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila ve věci žalobkyně TRIPPING OF PRAGUE SE, se sídlem v Praze, Václavské náměstí č. 823/33, IČO 24181293, zastoupené JUDr. Jiřím Oršulou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na příkopě č. 988/31, proti žalovaným 1) K. E., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Petrem Kšádou, advokátem se sídlem v Praze 10, Počernická č. 3104/27, a 2) H. H., narozené dne XY, zemřelé dne 11. srpna 2017, naposledy bytem v XY, za niž jednají neznámí dědicové, zastoupení Mgr. Zdeňkem Burdou, advokátem se sídlem v Praze 10, Leknínová č. 3033/7, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 13 C 68/2013, o zaplacení 5,000.000,- Kč, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. ledna 2021, č. j. 30 Co 375/2020-624, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze, jako soud odvolací, usnesením ze dne 12.1.2021, č.j. 30 Co 375/2020-624, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 16.9.2020, č.j. 13 C 68/2013-601, kterým bylo řízení o žalobě na zaplacení 5,000.000,- Kč mezi žalobkyní a žalovanou 2) zastaveno, a to pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, spočívající v tom, že žalovaná 2) v průběhu řízení zemřela a v řízení o pozůstalosti nebyl zjištěn žádný její právní nástupce, neboť řízení bylo z důvodu jen nepatrného majetku zůstavitelky zastaveno, a v dané věci se žalobkyni nepodařilo prokázat existenci tvrzeného neprojednaného majetku (id. ˝ pozemku p.č. XY v k. ú. XY, obec XY, a pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení za Hl. městem Praha), který by měla žalovaná 2) nabýt dodatečným projednáním dědictví po H. V., zemřelé dne 13.6.2013. Odvolací soud vycházel ze zjištění, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 9 C 9/2003 byla nejprve žaloba H. V. a Y. H. na určení vlastnictví k pozemku p.č. XY v k.ú. XY rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 15.9.2011 ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne 20.6.2012 zamítnuta, tento pravomocný rozsudek však byl rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.6.2013, sp. zn. 30 Cdo 710/2013, zrušen a věc vrácena odvolacímu soudu, který pak rozsudkem ze dne 14.5.2014 rozhodl tak, že bylo určeno vlastnictví žalobkyň k předmětnému pozemku. Dále odvolací soud vycházel ze zjištění, že H. V. převedla žalobkyní označený majetek darovací smlouvou ze dne 28.1.2013 a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2013 na žalovanou 1), která pak v řízeních vedených o tomto majetku u Obvodního soudu pro Prahu 8 uzavřela s Hl. m. Praha dohodu o narovnání. Připomněl, že rozsudek o určení vlastnictví má deklaratorní povahu, „tedy pouze prohlašuje, že vlastník své vlastnické právo v minulosti nabyl (nějakým konkrétním důvodným způsobem) a ke dni rozhodnutí stále vlastníkem je“, a uzavřel, že byť byl zamítavý rozsudek ze dne 20.6.2012 po určitou dobu (do zrušení dovolacím soudem) pravomocný a ve smyslu ustanovení §159a o.s.ř. pro účastníky závazný, nezakládal, neměnil ani nerušil existující vlastnické vztahy žalobkyň k pozemku, ani nezakazoval H. V. s pozemkem nakládat. Z dohody o narovnání H. V. žádný majetek (aktiva) nenáležel, plnění náleželo výlučně žalované 1). Odvolací soud tak shledal správným závěr soudu prvního stupně, že žalobkyně neprokázala žádný v dědickém řízení neprojednaný majetek žalované 2), i závěr, že žalovaná 2) ztratila smrtí způsobilost být účastníkem řízení a není zde nikdo, kdo by vstoupil do jejích práv (dědici).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že odvolací soud rozhodl otázku hmotného práva, tj. komu svědčí vlastnické právo k id. ˝ parc ely č. XY v k.ú. XY, obec XY, ke dni 28.1.2013, i otázku procesní, ohledně vázanosti účastníků řízení pravomocným rozsudkem podle §159a o.s.ř., odchylně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.1.2012, sp. zn. 30 Cdo 2344/2010, podle něhož se platnost smlouvy posuzuje vždy ke dni jejího uzavření, dodatečně nastalé okolnosti nemají na její platnost vliv, odvolací soud však dovoláním napadeným usnesením posoudil darovací smlouvu ze dne 28.1.2013 jako smlouvu platnou, s odůvodněním, že je třeba ji hodnotit výlučně podle později nastalé okolnosti, kterou je „správný“ rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14.5.2014, když v době uzavření darovací smlouvy byl v právní moci první rozsudek tohoto soudu ze dne 20.6.2012, kterým byla žaloba H. V. na určení vlastnictví k předmětnému pozemku zamítnuta, a nepostupoval ani podle právního názoru dovolacího soudu vyjádřeného v rozsudku ze dne 3.12.2009, sp. zn. 30 Cdo 2811/2007, z jakého důvodu se nemohl s právním základem ustálené judikatury ztotožnit. Žalobkyně tvrdí, že rozhodnutím odvolacího soudu bylo porušeno ustanovení §159a o.s.ř. o vázanosti účastníků řízení pravomocným výrokem rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20.6.2012, sp. zn. 13 Co 521/2011 (v právní moci dne 30.8.2012), z čehož dovozuje, že H. V. nebyla oprávněna disponovat s podílem id. ˝ parc. č. XY, když její žaloba na určení vlastnictví k předmětu převodu byla pravomocně zamítnuta. Namítá také, že se odvolací soud věcně nezabýval její námitkou neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 28.1.2013 z důvodu zneužití práva podle §2 o.s.ř., pouze odkázal na konečné rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 14.5.2014, č.j. 13 Co 521/2011-724, a nepřihlédl ani k tomu, že H. V. nepodala návrh podle §107a o.s.ř., aby po uzavření smluv s nynější žalovanou 1) vstoupila tato do řízení na její místo.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že v dané věci není dovolání přípustné, neboť při řešení v dovolání označených otázek platnosti darovací smlouvy ze dne 28.1.2013 a vázanosti účastníků řízení pravomocným rozhodnutím soudu podle ustanovení §159a o.s.ř. [jako otázek předběžných pro posouzení, zda lze po smrti žalované 2) ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2) v řízení pokračovat] se odvolací soud od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (kterou žalobkyně dovozuje z usnesení sp. zn. 30 Cdo 2344/2010) neodchýlil.
Odkaz na usnesení dovolacího soudu ze dne 18.1.2012, sp. zn. 30 Cdo 2344/2010, je zcela nepřípadný, neboť konstatování dovolacího soudu v odůvodněni tohoto usnesení (kterým bylo dovolání odmítnuto), že v soudní praxi nečiní žádné aplikační ani výkladové obtíže pravidlo, že platnost smlouvy se posuzuje ke dni jejího uzavření, proto dodatečně nastalé okolnosti nemají na její platnost vliv, bylo uvedeno v souvislosti s posuzováním přípustnosti dovolání (jako reakce na v dovolání nastolenou otázku „k jakému okamžiku je nutné zkoumat platnost či neplatnost právního úkonu, konkrétně kupní smlouvy, na jejímž základě má dojít k převodu vlastnického práva k nemovitostem, zda pouze k okamžiku uzavření této smlouvy či až ke dni podání návrhu na vklad“), když v dané věci k podání návrhu na vklad do katastru nemovitostí došlo ve stejný den, kdy byla smlouva uzavřena, navíc, z celého kontextu uvedeného usnesení je zřejmé, že za dodatečně nastalé okolnosti, k nimž se při posuzování platnosti smlouvy nepřihlíží, se považují okolnosti zcela odlišné (po uzavření smlouvy zakladatelem převodce stanovené omezení dispozice s převáděným majetkem), než v dané věci žalobkyní uplatněná vázanost účastníků řízení pravomocným rozsudkem odvolacího soudu o zamítnutí žaloby na určení vlastnictví, který byl na základě podaného dovolání zrušen dovolacím soudem.
Pokud odvolací soud v odůvodnění dovoláním napadeného usnesení mimo jiné také vysvětlil deklaratorní povahu rozsudku o určení vlastnictví a vyložil ustanovení §159a o.s.ř., lze jeho výklad považovat za souladný s právem na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), jehož součástí je i požadavek právní jistoty (dovozovaný z čl. 1 odst. 1 Ústavy), jak bylo naplňování těchto práv definováno Ústavním soudem např. v nálezu ze dne 27.8.2004, sp. zn. I. ÚS 647/02, o který se odvolací soud ve svém výkladu také opřel.
Ostatní žalobkyní v dovolání uvedené námitky (k čemu odvolací soud nepřihlédl) nepředstavují dovolací důvod ve smyslu ustanovení §237 a §241a odst. 1 o.s.ř.
Není-li dovolání z hlediska uplatněných dovolacích důvodů podle ustanovení §237 o.s.ř. přípustné, Nejvyšší soud České republiky jej podle ustanovení §243c odst. 1 o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 12. 2021
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu