ECLI:CZ:NS:2021:24.CDO.247.2021.1
sp. zn. 24 Cdo 247/2021-230
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., v právní věci žalobců a) J. L. , narozeného XY, bytem XY, b) R. L. , narozeného XY, bytem XY, c) F. P. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Janem Najmanem, advokátem se sídlem v Pardubicích, náměstí Republiky č. 53, d) J. P. , narozeného XY, bytem XY, e) S. P. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Janem Najmanem, advokátem se sídlem v Pardubicích, náměstí Republiky č. 53, a f) H. Š. , narozené XY, bytem XY, proti žalovanému Ředitelství silnic a dálnic ČR, příspěvkové organizaci, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 546/56, IČO 65993390, o splnění povinnosti učinit návrh na získání práv k pozemkům dohodou, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 11 C 252/2018, o dovolání žalobců c) a e) proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 31. července 2020, č. j. 27 Co 161/2020-189, takto:
I. Dovolání žalobců c) a e) se odmítá .
II. Žalobce c) je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
III. Žalobce e) je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalobci se žalobou domáhali vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo učinit žalobcům návrh na získání práv k jejich pozemkům v podobě kupní smlouvy, přičemž výše kupní ceny by vycházela ze znaleckého dokazování.
Žalovaný uváděl, že návrh k získání práv k předmětným pozemkům v souladu se zákonem č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury, učinil, žalobci však nesouhlasí s navrhovanou cenou. Vyjednávání o ceně je regulováno veřejnoprávním předpisem, soud nemá pravomoc do tohoto procesu zasahovat, v těchto otázkách je dána pravomoc správního orgánu – vyvlastňovacího úřadu.
Okresní soud v Pardubicích usnesením ze dne 15. 4. 2020, č. j. 11 C 252/2018-131, řízení zastavil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný podal v průběhu řízení vyvlastňovacímu úřadu návrh na zahájení vyvlastňovacího řízení z důvodu bezvýsledného pokusu o získání vlastnického práva k předmětným pozemkům. Vyvlastnění je přípustné, pokud se vyvlastniteli nepodařilo ve lhůtě 90 dnů od doručení návrhu vyvlastňovaným uzavřít smlouvu o získání práv k pozemkům, smlouva v této lhůtě nebyla uzavřena pro neshodu na kupní ceně. Soud nemůže svým rozhodnutím určovat výši kupní ceny, když již bylo zahájeno vyvlastňovací řízení, věc nespadá do pravomoci soudů. Pokud není dosaženo dohody, lze za stanovených podmínek potřebná práva vyvlastnit; k tomu má pravomoc vyvlastňovací úřad, soudy pak rozhodují až v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu.
K odvolání žalobců c) a e) Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 31. 7. 2020, č. j. 27 Co 161/2020-189, změnil usnesení soudu I. stupně tak, že se řízení zastavuje a věc se postupuje Magistrátu města Pardubice, a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Způsob určování maximální ceny pro smluvní jednání je stanoven v ustanovení §3b zákona č. 419/2009 Sb., v ustanovení §4a zákona č. 419/2009 Sb., je upraven i postup pro případ, kdy vyvlastňovací úřad shledá podmínky pro vyvlastnění a spornou otázkou mezi vyvlastnitelem a vyvlastňovaným je pouze výše náhrady za vyvlastnění. O výši náhrady rozhoduje správní orgán – vyvlastňovací úřad. Výrok vyvlastňovacího úřadu o výši náhrady za vyvlastnění je přezkoumatelný v řízení podle části páté občanského soudního řádu. V projednávané věci není dána pravomoc soudu podle ustanovení §7 odst. 1 o. s. ř. věc projednat a rozhodnout. Žalobci se v zásadě domáhají přezkoumání podmínek pro zahájení vyvlastňovacího řízení a v podstatě se snaží obejít vyvlastňovací zákon ve spojení se zákonem č. 416/2009 Sb. Žalobci se snaží, aby soud určil částku, za kterou mají být pozemky vykoupeny ve smyslu §3 odst. 2 zákona č. 416/2009 Sb.; takový postup však není v souladu s právní úpravou. Skutečnost, že řízení u příslušného orgánu již bylo zahájeno, nezbavuje soud povinnosti mu tuto věc postoupit, neboť důsledky z toho plynoucí je oprávněn posoudit právě jen příslušný orgán.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali žalobci c) a e) dovolání. Přípustnost svého dovolání vymezují tím, že napadené rozhodnutí závisí na řešení právní otázky v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešené, a to zda „má občan, vůči němuž jsou prokazatelně činěny kroky směřující k případnému budoucímu vyvlastnění jeho nemovitého majetku, právo nečekat na výsledek případně zahájeného vyvlastňovacího řízení a v rámci své vlastní civilní žaloby požádat o přezkoumání návrhu smlouvy na získání potřebných práv k pozemkům (která mu byla doručena vyvlastnitelem podle ust. §3 odst. 2 zákona č. 416/2009 Sb.), které jsou předmětem zájmu budoucího vyvlastnitele, a v rámci takového řízení závěry znaleckého posudku vyžadovaného vyvlastnitelem zpochybnit“. Dovolatelé dále rozporují správnost doposud vypracovaných znaleckých posudků, z nichž žalovaný vyšel při stanovení kupní ceny v učiněném návrhu na odkup předmětných pozemků. Dovolatelé dále argumentují, že ve vyvlastňovacím řízení již nebudou moci požadovat osminásobek znalcem určené obvyklé ceny pozemků podle ustanovení §3b odst. 1 písm. a) zákona č. 416/2009 Sb. Mají též za to, že o žalobě mělo být rozhodnuto podle stavu ke dni jejího podání.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání žalobců uvádí, že pouze vyvlastňovacímu úřadu přísluší posoudit splnění podmínek vyvlastnění, tj. i posouzení, zda byl vyvlastnitelem učiněn návrh v souladu s ustanovením §3b zákona č. 416/2009 Sb. Pokud by nepředložil žalobcům znalecký posudek odpovídající požadavkům zákona č. 416/2009 Sb., nebyly by splněny podmínky pro zahájení vyvlastňovacího řízení. Otázka určení výše nabídky kupní ceny jako jedné z podmínek připouštějící vyvlastnění patří do pravomoci správního orgánu a následně správního soudu v případě soudního přezkumu. Podáním této žaloby žalobci obcházejí 90-ti denní lhůtu pro vyjednávání o ceně podle ustanovení §3 odst. 6 zákona č. 416/2009 Sb. Pokud by bylo žalobě vyhověno, bude smlouva uzavřena, aniž by mohlo proběhnout vyvlastňovací řízení, jak předpokládá zákon.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání žalobců c) a e) není přípustné ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř., neboť napadené usnesení odvolacího soudu nezávisí na řešení dovolateli formulované právní otázce.
V projednávané věci odvolací soud neřešil dovolateli předkládanou právní otázku, nýbrž své rozhodnutí založil na závěru o nedostatku své pravomoci rozhodnout o žalobci tvrzených nárocích, aby žalovanému jako budoucímu vyvlastniteli bylo ve fázi před zahájením vyvlastňovacího řízení uloženo předložit žalobcům (jako možným budoucím vyvlastňovaným) návrh kupní smlouvy na odkup spoluvlastnických podílů žalobců k dotčenému nemovitému majetku. Dovoláním napadené rozhodnutí proto ve skutečnosti spočívá na řešení otázky pravomoci soudu rozhodovat o takovýchto uplatněných nárocích, a nikoli na dovolateli vymezované otázce, zda má občan, vůči němuž jsou činěny kroky k budoucímu vyvlastnění, právo nečekat na výsledek případného vyvlastňovacího řízení a požadovat přezkoumání návrhu kupní smlouvy soudem.
Nicméně nad rámec uvedeného lze jako obiter dictum uvést, že řešením otázky pravomoci soudu, na níž je napadené rozhodnutí skutečně založeno, se zabýval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 12. 3. 2021, sp. zn. 24 Cdo 3730/2020, v němž vyložil, že rozhodování o výše uvedených žalobci uplatněných nárocích je v pravomoci soudů ve smyslu §7 odst. 1 o. s. ř., neboť vyvlastňovacímu úřadu nenáleží ve fázi před vyvlastňovacím řízením rozhodovat o uplatněném nároku fyzické osoby (možného budoucího vyvlastněného) na uložení povinnosti příslušné právnické osobě (možnému budoucímu vyvlastniteli) předložit žalobcům (v žalobním petitu blíže specifikovaný) návrh kupní smlouvy ohledně odprodeje nemovitého majetku, který by v budoucnu mohl být potřebný pro uskutečnění účelu zamýšleného vyvlastnění (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. července 2015, sp. zn. 2 As 101/2013, a ze dne 14. dubna 2016, sp. zn. 5 As 52/2016, in https://nssoud.cz ).
I kdyby však dovolatelé pro vymezení přípustnosti dovolání formulovali právní otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, nemohlo by to vést k pro ně příznivému rozhodnutí ve věci, neboť v citovaném usnesení sp. zn. 24 Cdo 3730/2020, Nejvyšší soud též uzavřel, že ve fázi před vlastním vyvlastňovacím řízením platné právo nezakládá budoucímu (možnému) vyvlastňovanému žádný nárok domáhat se po budoucím vyvlastniteli předložení jakékoli dohody či smlouvy ohledně převodu nemovitého majetku, který je potřebný pro uskutečnění účelu vyvlastnitelem zamýšleného vyvlastnění. Jinými slovy řečeno, žalobce coby „pán sporu“ sice může podat občanskoprávní žalobu o uložení povinnosti (proti) budoucímu vyvlastňovali předložit žalobci návrh té které dohody či převodní smlouvy týkající se nemovitého majetku potřebného pro uskutečnění zamýšleného účelu vyvlastnění, nicméně jelikož platné právo takový nárok neupravuje, je nasnadě, že žalobce s takovým žalobním požadavkem, byť je zde dána pravomoc soudů v občanském soudním řízení takovou žalobu projednat a rozhodnout o ní, úspěšný být nemůže (přitom případné užití ustanovení §10 odst. 1, 2 o. z. zde - s ohledem na speciální úpravu vyvlastňovacího řízení - nepřichází v úvahu).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobců c) a e) na základě výše uvedeného podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 8. 2021
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu