ECLI:CZ:NS:2021:24.CDO.2470.2020.1
sp. zn. 24 Cdo 2470/2020-386
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobkyně E. K. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Lucií Balýovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Široká 36/5, proti žalované K. E. , narozené XY, bytem v Rakousku, XY, o neúčinnost darovací smlouvy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 10 C 381/2016, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. února 2018, č. j. 20 Co 9/2018-115, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 11. října 2017, č. j. 10 C 381/2016-88, podle ustanovení §109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) přerušil řízení do pravomocného skončení věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 5 C 276/2017, protože jejím předmětem je pohledávka, jejímuž zkrácení odporuje žalobou.
K odvolání žalované Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 7. února 2018, č. j. 20 Co 9/2018-115, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se řízení nepřerušuje, neboť právo odporovat právnímu jednání dlužníka zákon přiznává jen věřiteli vykonatelné pohledávky, kterou žalobkyně domáhajíc se tvrzeného nároku na náhradu škody vůči dárkyni z napadené darovací smlouvy, zjevně nedisponuje. S poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2017, sp. zn. 21 Cdo 3914/2016, dodal, že požadavek vykonatelnosti pohledávky věřitele vymezuje aktivní věcnou legitimaci k odpůrčí žalobě a není-li naplněn, soud žalobu zamítne. Uzavřel, že důvod pro přerušení řízení do pravomocného skončení řízení o dosud nevykonatelné pohledávce žalobkyně není dán.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) prostřednictvím advokáta včasné dovolání, které ovšem – jak bude dále vysvětleno – nesplňuje zákonem stanovené náležitosti.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo dovolacím soudem je rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá, dovolací návrh.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání.
Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř. (jako je tomu v posuzované věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených předpokladů přípustnosti považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 4, ročník 2014, ze dne 21. srpna 2013, sp. zn. 30 Cdo 1705/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze dne 16. září 2013, sp. zn. 22 Cdo 1891/2013; všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://nsoud.cz , zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách https://nalus.usoud.cz ).
Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje. Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud dovolacím soudem nevyřešenou. Má-li být dovolání přípustné proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, nebo ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013).
Přes poměrně obsáhlou argumentaci zdůvodňující nesouhlas dovolatelky [opřený převážně o nedostatečnou ochranu práv věřitele (nedisponuje-li vykonatelnou pohledávkou) před zkracujícím právním jednáním dlužníka realizovanou pouze prostřednictvím výhrady neúčinnosti právního jednání podle ustanovení §593 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (II. body 4 až 17)] s názorem odvolacího soudu, dovolatelka nevymezila konkrétní právní otázku [vymezení konkrétní právní otázky jako nezbytné náležitosti dovolání je akceptováno i v rovině ústavní (k tomu srov. stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, body 49 až 53, nebo nález Ústavního soudu ze dne 11. února 2020, sp. zn. III. ÚS 2478/18, bod 23)] a ani z dovolání ji nelze dovodit (prima facie, potažmo nezpochybnitelně z něj nevyplývá).
Kromě této vady dovolání se dovolatelka nezabývala ani vztahem napadeného rozhodnutí odvolacího soudu k judikatuře dovolacího soudu. Pokud v odstavci II. bod 18 dovolání uvádí, že si je vědoma závěrů, které Nejvyšší soud vyslovil v usnesení ze dne 20. ledna 2017, sp. zn. 21 Cdo 3914/2016, činí tak s tím, že se v poměrech posuzované věci – vzhledem k jedinečným skutkových okolnostem, které shledává v tom, že „dlužnice dovolatelky bezprostředně poté, co byla odvolatelkou (správně dovolatelkou) vyzvána k úhradě dlužné částky, zcizila své nemovité věci formou obdarování své dcery a jednoznačným úmyslem bylo zjevně zkrácení práv dovolatelky jako věřitelky“ – neuplatní (je proto vyloučeno posoudit odstavce II. bod 18 dovolání jako překonání dosavadní rozhodovací praxe, resp. že má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak). Dovolatelka tedy neuvádí, který z předpokladů přípustnosti dovolání zakotvený v ustanovení §237 o. s. ř. považuje za splněný. Účel právní úpravy přípustnosti dovolání brání tomu, aby si dovolací soud sám posuzoval či dovozoval možný vztah napadeného rozhodnutí odvolacího soudu k judikatuře dovolacího soudu a není přehnaně formalistickým postupem, pokud je dovolání pro tuto vadu (nevymezení přípustnosti dovolání) odmítnuto (viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, bod 46).
Protože dovolání žalobkyně neobsahuje obligatorní náležitost (§241a odst. 2 o. s. ř.) spočívající ve vymezení toho, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (včetně konkrétně zformulované právní otázky), přičemž tato vada nebyla ve lhůtě (§241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněna a v dovolacím řízení pro ni nelze pokračovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013), Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě odvolacího soudu (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 1. 2021
JUDr. Pavel Vrcha, MBA
předseda senátu