ECLI:CZ:NS:2021:24.CDO.3137.2020.1
sp. zn. 24 Cdo 3137/2020-854
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci žalobkyně I. K., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Barborou Barcalovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Klimentská č. 1652/36, a žalovaných 1) T. H., narozené dne XY, bytem v XY, 2) M. P., narozeného dne XY, bytem v XY, 3) T. P., narozeného dne XY, bytem ve XY, zastoupených JUDr. Vladimírem Bulinským, advokátem se sídlem v Brně, Jana Nečase č. 1343/29, a 4) P. K., narozené dne XY, bytem ve XY, o určení dědického práva, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 9 C 71/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. února 2020, č. j. 21 Co 325/2018-778, ve znění opravného usnesení ze dne 1. dubna 2020, č. j. 21 Co 325/2018-798, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným 1), 2) 3) společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 10.164,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Vladimíra Bulinského, advokáta se sídlem v Brně, Jana Nečase č. 1343/29.
Odůvodnění:
V řízení zahájeném žalobou žalobkyně podle odkazu soudu v řízení o pozůstalosti po S. P., zemřelém dne 6.11.2014 (dále též jen „zůstavitel“), Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 10.10.2018, č.j. 9 C 71/2016-257, určil, že žalobkyně je na základě závěti ze dne 22.2.2014 dědičkou po zůstaviteli, a rozhodl o nákladech řízení; vycházel ze závěru, že předmětná závěť, kterou zůstavitel nesepsal vlastní rukou a pro případ své smrti ustanovil „dědicem veškerého svého majetku vyjma povinných dílů svých dětí“ I. K., je platná, neboť obsahuje všechny podstatné náležitosti, včetně pravého podpisu zůstavitele.
K odvolání žalovaných 1), 2) a 3) Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 10.2.2020, č.j. 21 Co 325/2018-778 (opraveným ohledně nákladů řízení usnesením ze dne 1.4.2020, č.j. 21 Co 325/2018-798), změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu na určení, že žalobkyně je na základě závěti zůstavitele ze dne 22.2.2014 dědičkou po zůstaviteli, zamítl, když po zopakování a doplnění dokazování dospěl k závěru, že se žalobkyni nepodařilo prokázat, že jde o pravou vůli zůstavitele. K tomuto závěru vedly výsledky dokazování vyplývající jednak z provedených znaleckých posudků z oboru písmoznalectví, z listinných důkazů a výslechu svědků i účastníků řízení. Závěr soudem ustanoveného znalce Ing. Pavla Kokiše, že podpisy na listině se závětí, na listině obsahující pokyn zůstavitele, jak naložit se závětí pro případ, že si nechá sepsat závěť notářským zápisem, i podpis zůstavitele v ověřovací knize advokáta, nejsou pravými podpisy zůstavitele, nebyl vysloven jednoznačně, ale s mírou pravděpodobnosti. Závěr znalce PhDr. Milana Nouzovského, podle něhož jsou podpisy na závěti, pokynu a v ověřovací knize pravými podpisy zůstavitele, shledal soud jako méně věrohodný, protože tento znalec pracoval pouze se 17 srovnávacími vzorky podpisů, z čehož 5 nebylo z časového hlediska pro srovnání vhodné, a také proto, že znalec expertízu prováděl na základě žádosti T. K. – podle žalobkyně „zřejmě na svoji obranu, když v souvislosti s touto věcí byl vyslýchán Policií ČR“. Tyto důkazy odvolací soud zhodnotil v souvislosti se zjištěním, že závěť byla pověřenému notáři předložena až téměř rok po úmrtí zůstavitele s tvrzením K., že se až tehdy dozvěděl o úmrtí zůstavitele, a to z obchodního rejstříku, kde byl u jména zůstavitele vyznačen křížek, zhodnotil i listinné důkazy a výslechy svědků zaměřené na zjištění okolností, za nichž mělo k sepisu závěti dne 22.2.2014 dojít a kde se měl v rozhodné době nacházet zůstavitel.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání „z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení předmětné věci“. Přípustnost dovolání „žalobkyně shledává ve skutečnosti, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, dále, které v rozhodování dovolacího soudu dosud rozhodovány nebyly, nebo jsou tímto dovolacím soudem rozhodovány rozdílně a současně takové otázky mají být dovolacím soudem posouzeny jinak“. Za otázky, z nichž dovozuje přípustnost dovolání, žalobkyně považuje především nesprávný postup odvolacího soudu, když prováděl zcela zjevně extenzivní dokazování, přitom však pouze v rozsahu, ve kterém svědčilo žalované straně, zatímco mnohé její návrhy na doplnění dokazování pro nadbytečnost zamítl, čímž jí neumožnil unést důkazní břemeno, a v důsledku tohoto postupu jí bylo odepřeno právo podat proti rozhodnutí o zamítnutí žaloby řádný opravný prostředek. Odvolacímu soudu vytýká, že jí předložený znalecký posudek znalce PhDr. Milana Nouzovského, podle něhož je podpis na závěti pravým podpisem zůstavitele (a vyvrací tak závěr dodatku ke znaleckému posudku Ing. Pavla Kokiše, podle něhož podpis na závěti spíše není pravým podpisem zůstavitele) u jednání pouze přečetl, v rozporu s ustanovením §127 odst. 1 o.s.ř., s komentářovou literaturou i s judikaturou Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 1120/2017) však znalce PhDr. Nouzovského nevyslechl, přitom soudem ustanovení znalci Ing. Kokiš a JUDr. Straka vyslechnuti byli. Poukazuje na to, že judikatura se k problematice znaleckého posudku předloženého účastníkem řízení vyjádřila tak, že při dodržení obsahových náležitostí stanovených v §127a o.s.ř. nejde o důkaz listinný, ale má důkazní sílu znaleckého posudku nařízeného soudem podle §127 o.s.ř. (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12.8.2014, sp. zn. 32 Cdo 1124/2014). Za nehorázné považuje konstatování odvolacího soudu o menší věrohodnosti znaleckého posudku PhDr. Nouzovského z důvodu, že byl proveden na základě žádosti K., který předmětnou závěť sepisoval a má tak na závěru o pravosti podpisu osobní zájem. Dále žalobkyně upozorňuje na to, že odvolací soud nevyhověl ani jejímu návrhu na výslech notářky JUDr. Lucie Vaňkové, které měl K. sdělovat, že ji bude možná P. kontaktovat se žádostí o sepis závěti notářským zápisem. Ve vztahu k tomu, jak odvolací soud hodnotil věrohodnost, resp. nevěrohodnost, výpovědi K., je podle ní zcela nelogické, absurdní, nekonzistentní a zřejmě účelové, jak odvolací soud hodnotil věrohodnost výpovědi svědkyně P. Zatímco přehnaná detailnost popisu událostí z průběhu dnů 21.–23.2.2014 touto svědkyní při výpovědi v roce 2019 byla soudem hodnocena pozitivně (s poukazem na výjimečnost toho, že se potkala s blízkou osobou – zůstavitelem v době jeho svátku), ve vztahu ke svědkovi K. detailní popis okolností sepsání závěti dne 22.2.2014 byl soudem hodnocen negativně (soud bagatelizoval výjimečnost situace sepisu závěti). Navíc při hodnocení věrohodnosti svědkyně P. soud nevzal v úvahu výpovědi celkem šesti svědků, kteří „ať v tom či onom směru“ její výpověď vyvracejí, ani její osobní zainteresovanost, kterou sama při svých výsleších vyslovila, např. že touto záležitostí již nějakou dobu žije a že je v pravidelném kontaktu se žalovanou 1). V této souvislosti žalobkyně poukazuje na ustálenou judikaturu (např. nález Ústavního soudu ze dne 15.3.2017, sp. zn. II. ÚS 1966/16, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.8.2010, sp. zn. 33 Cdo 1090/2008), podle níž hodnocení důkazů provedené v nalézacím řízení může dovolací soud přezkoumávat, pokud je toto hodnocení v rozporu s pravidly logického myšlení, případně s obecnou zkušeností, což je podle jejího názoru právě tento případ. Dodává, že je přinejmenším podivuhodný závěr odvolacího soudu o neunesení důkazního břemene žalobkyně, když po doplnění dokazování v odvolacím řízení její nárok dokládají zejména svědecké výpovědi K., J. W., M. W., L. P., L. B. a P. M., naproti tomu tvrzení žalovaných dokládají pouze svědecké výpovědi J. P. a M. P. Z uvedeného žalobkyně dovozuje, že rozsudek odvolacího soudu „vychází ze skutkových zjištění, která nemají v provedeném dokazování oporu a která zjevně zpochybňují logiku úsudku odvolacího soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno“, a že „na základě svého skutkového zjištění tak odvolací soud učinil nesprávný právní závěr, když žalobu na určení, že žalobkyně je dědičkou o zůstaviteli S. P. v celém rozsahu zamítnul, i když měl žalobě v plném rozsahu vyhovět“.
Žalobkyně v dovolání také uvedla, že je přesvědčena, že správnost odvolacího řízení byla poznamenána i podjatostí předsedkyně senátu Mgr. Šárky Petrové a soudců JUDr. Marie Kubištové a JUDr. Jiřího Petržálka. Námitku jejich podjatosti, kterou podala dne 19.2.2020, však odvolací soud odmítl jako opožděnou a dostalo se jí poučení, že má svoji námitku učinit v rámci podaného dovolání, což činí. Zejména u předsedkyně senátu byla již od počátku řízení zjevná antipatie vůči žalobkyni, její zástupkyni i svědkům jí navržených, dávala najevo nesouhlas s rozhodnutím soudu prvního stupně, hojně komunikovala s Policií ČR, která šetří, zda jednáním advokáta K., který sepsal závěť, nebyl spáchán trestný čin, několikrát žalobkyni upozorňovala, že neunáší důkazní břemeno, navrhované důkazy však soud připouštěl nebo zamítal tak, aby se hodily pro jeho verzi pravdy, opakovaně docházelo k zamítání dotazů, které pokládala právní zástupkyně žalobkyně, odlišně se předsedkyně senátu chovala ke svědkům předvolaným na návrh žalobkyně a na návrh žalovaných 1) – 3).
S odkazem na výše uvedené žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, a zároveň aby ve smyslu ustanovení §243e odst. 3 o.s.ř. nařídil, aby věc v dalším řízení projednal jiný senát.
Žalovaní 1), 2) a 3) ve vyjádření k dovolání žalobkyně uvedli, že ačkoli žalobkyně úvodem dovolání zdůrazňuje, že důvodem pro její podání je nesprávné právní posouzení předmětné věci, ve skutečnosti se podstatná část obsahu dovolání zabývá především problematikou skutkových zjištění a jejich hodnocení. Z dovolání nevyplývá, v čem se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a kterou otázku, jež dosud nebyla dovolacím soudem řešena, má žalobkyně na mysli. Dovolání neobsahuje žádnou novou právní argumentaci, ani nepoukazuje na neprovedení takových důkazů, které by jí mohly pomoci unést důkazní břemeno; zmíněné neprovedené důkazy (např. výslech notářky Vaňkové, prolistování diáře svědkyně P., výslech ohledně staré vizitky svědka K., popř. výslechy dalších svědků) nemají žádný důkazní potenciál k prokázání pravosti podpisu zůstavitele na závěti. Odvolací soud zopakoval stěžejní důkazy a doplnil dokazování v nezbytně nutné míře k návrhům obou stran sporu. V tomto směru se odvolací soud od běžné praxe nijak neodchýlil, včetně provedení důkazu sdělením správkyně aplikace veřejného rejstříku a zprávou CORPUS SOLUTION, a.s. (ohledně údajného křížku u jména zůstavitele v obchodním rejstříku), což bylo zcela v souladu s ustanovením §120 odst. 2 o.s.ř. Znalecké posudky z oboru písmoznalectví byly odvolacím soudem hodnoceny jednotlivě i v souvislosti s dalšími důkazy. Znalecký posudek znalce Nouzovského byl vypracován na základě zadání svědka K. pro účely jeho obrany v rámci šetření podezření ze spáchání závažné trestné činnosti, srovnávací materiál pro tento posudek dodala nejspíše žalobkyně a závěr mohl znalec učinit na základě pouze devíti srovnávacích podpisů (když dalších osm podpisů bylo pro posouzení nevhodných s ohledem na dobu jejich vyhotovení, resp. neobsahovaly datum vyhotovení), proti 87 srovnávacím podpisům použitým v posudku znalce Ing. Kokiše. Odvolací soud podrobně a přiléhavě zdůvodnil, z jakých důvodů považuje závěry znaleckých posudků Ing. Kokiše a Dr. Straky za relevantní a z jakých důvodů a proč z nich vychází, v žádném případě ale samotné posouzení znaleckých posudků nebylo jediným důvodem pro zamítnutí žaloby. K tomu přispělo mimo jiné i dokazování ohledně obsahu veřejné části obchodního rejstříku, které vyvrátilo opakované tvrzení K. o křížku u jména zůstavitele jako jednatele společnosti S. a. B., z čehož údajně dovodil, že zůstavitel zemřel, a na to navazující další nesrovnalosti a rozpory ve výpovědích K. a svědků W. a B. Podstatné bylo také zjištění ohledně přítomnosti svědkyně P. v Krkonoších ve dnech 21.2. – 23.2.2014, což potvrdila nejen ona sama, ale i její syn M. P., jeho přítelkyně svědkyně L., vyplývá to i z e-mailové komunikace svědkyně P. s dcerou a známými, z elektronických jízdenek na cestu do Krkonoš, nepřímo to potvrdil i žalobkyní navrhovaný svědek M. a data a obsah e-mailové korespondence mezi ním a svědkyní P. ohledně jejího pobytu na chatě XY. Ze všech provedených důkazů podle žalovaných 1), 2), 3) vyplývá, že v rozhodný okamžik nemohl být zůstavitel současně na chatě XY, kde měla být sepsána závěť, a také ve společnosti svědkyně P., jejího syna a jeho přítelkyně. Logicky koncipované podrobné odůvodnění napadeného rozsudku, opřené o provedené důkazy, vylučuje jakoukoli svévoli či jiné pochybení odvolacího soudu. K žalobkyní podané námitce podjatosti uvedli, že je evidentní, že námitka byla podána z toho důvodu, že nebylo vyhověno všem jejím návrhům na provedení důkazů, tedy pro postup soudu v řízení o projednávané věci, což však podle ustanovení §14 odst. 4 o.s.ř. důvodem pro vyloučení soudců není. Jsou přesvědčeni, že odvolací soud postupoval během odvolacího řízení naprosto objektivně, jeho právní posouzení zcela koresponduje s náležitě zjištěným skutkovým stavem, rozsudek tak považují za věcně správný.
Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení) ve lhůtě stanovené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací, zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Z obsahu dovolání je zcela zřejmé, že žalobkyně nesouhlasí se skutkovým stavem věci, který je výsledkem hodnocení důkazů provedených odvolacím soudem, včetně znaleckých posudků, které sama hodnotí odlišně. Hodnocení důkazů soudem opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 o.s.ř. nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.2.2011, sp. zn. 29 NSČR 29/2009, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.1.2019, sp. zn. 32 Cdo 1120/2017), nemůže tedy přivodit přípustnost dovolání. Žalobkyně však namítá i to, že skutkový závěr o tom, že podpis na předmětné závěti není pravým podpisem zůstavitele, učinil odvolací soud, aniž by vyslechl znalce, který vypracoval znalecký posudek, který soudu předložila, z čehož dovozuje, že byl proveden jen důkaz listinou, nikoliv znaleckým posudkem podle §127a odst. 1 o.s.ř., u něhož je podle judikatury dovolacího soudu třeba postupovat stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek nařízený soudem, tj. znalce též vyslechnout. Namítá tak, že se odvolací soud při řešení otázky rozporu mezi znaleckými posudky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, podle níž je třeba u znaleckého posudku předloženého účastníkem řízení postupovat stejně jako v případě znaleckého posudku podaného znalcem, který byl ustanoven soudem. Vzhledem k tomu, že pro rozhodnutí odvolacího soudu bylo mimo jiné významné i to, jakou povahu má znalecký posudek předložený soudu žalovanou, a tato otázka nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena, dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že dovolání je přípustné
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, vyžádá soud u orgánu veřejné moci odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující nebo je-li pochybnost o správnosti podaného odborného vyjádření, ustanoví soud znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může uložit, aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několik znalců, mohou podat společný posudek. Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce (§127 odst. 1 o.s.ř).
Jestliže znalecký posudek předložený účastníkem řízení má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný soudem. Soud umožní znalci, kterého některá ze stran požádala o znalecký posudek, nahlédnout do spisu nebo mu jinak umožnit seznámit se s informacemi potřebnými pro vypracování znaleckého posudku (§127a o.s.ř.).
Z obsahu spisu vyplývá, že po zahájení řízení o pozůstalosti po zůstaviteli, který zemřel dne 6.11.2014, byly (jako dědici v první třídě dědiců podle zákonné dědické posloupnosti) zjištěny jeho děti T. H., M. P., T. P. a P. K., existence pořízení pro případ smrti zjištěna nebyla. Za účasti dětí zůstavitele byl proveden soupis pozůstalosti, zjištěna její cena a bylo jednáno o dohodě o rozdělení pozůstalosti. Dne 22.10.2015 byla soudem pověřenému notáři, který prováděl úkony v řízení o pozůstalosti, předána advokátem T. K. listina označená jako „Závěť nenapsaná vlastní rukou zůstavitele dle ustanovení §1532 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění“, kterou S. P., nar. XY, pořizuje pro případ své smrti v přítomnosti svědků J. W. a T. K., jenž závěť sepisuje, tak, že dědicem veškerého majetku vyjma povinných dílů svých dětí ustanovuje svou družku I. K. a že své děti ustanovuje dědici jejich povinných dědických podílů tak, že budou dědit: T. 1/16 pozůstalosti, M. 1/16 pozůstalost, T. 1/16 pozůstalosti, P. 3/16 pozůstalosti, a pokud by tato v okamžiku jeho úmrtí byla zletilá, pak rovněž 1/16 pozůstalosti. Listina je datována ve Vrchlabí 22.2.2014, nad strojově nadepsaným jménem S. P. se nachází rukou psaný podpis „P.“ a za potvrzením, že S. P. před současně přítomnými svědky výše uvedenou závěť vlastní rukou podepsal a výslovně projevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli, jsou vedle dalšího data „Ve Vrchlabí dne 22.2.2012“ podpisy J. W. a T. K. Po sdělení T. H., M. P. a T. P., že tuto závěť „zcela neuznávají a považují ji v plném rozsahu za neplatnou, neboť mají za to, že předmětná závěť neobsahuje pravou vůli zůstavitele a okolnosti jejího pořízení i doručení do dědického řízení těsně před nařízeným ústním jednáním ve věci, kdy mělo dojít k uzavření dohody mezi dědici, se jim jeví jako velice nestandardní“, pozůstalostní soud usnesením ze dne 4.3.2016, č.j. 18 D 1159/2014-126, uložil I. K., aby ve lhůtě dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podala u Okresního soudu v Trutnově žalobu na určení, že je na základě závěti zůstavitele ze dne 22.2.2014 dědicem po zůstaviteli S. P., zemřelém 6.11.2014.
V projednávané věci o žalobě I. P. na určení, že je na základě závěti ze dne 22.2.2014 dědičkou zůstavitele, byla soudy obou stupňů provedena řada důkazů, zaměřených jednak přímo na posouzení pravosti podpisu zůstavitele na předmětné listině se závětí a s ní souvisejících podpisů na pokynu advokátovi a v ověřovací knize advokáta, především znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví a výslechy těch, kteří měli být přítomni sepsání závěti, ale i výslechy dalších svědků (ke zjištění, kde a s kým se měl zůstavitel dne 22.2.2014 nacházet), výslechy účastníků řízení a listinné důkazy (zaměřené i na ověření věrohodnosti svědků).
K posouzení pravosti podpisu zůstavitele na listině se závětí, na listině s pokynem advokátovi a podpisu v ověřovací knize advokáta nařídil soud podle ustanovení §127 odst. 1 o.s.ř. provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví a znalcem ustanovil Ing. Pavla Kokiše. Tento znalec vypracoval znalecký posudek písemně (jak mu bylo uloženo), nejprve se závěrem, že při porovnání s rozsáhlými ukázkami podpisů (označených č. 5 až 82/1340-7), které byly předloženy k porovnání, jsou sporné podpisy pravděpodobně pravými podpisy S. P., ovšem vyřazení šesti srovnávacích podpisů označených č. 44, 45, 46, 52, 53 a 54/1340/7 z použitého srovnávacího materiálu by mělo významný vliv na stanovené závěry zkoumání, a tento závěr zopakoval i při svém výslechu odvolacím soudem. Se závěry znaleckého posudku Ing. Kokiše vyslovila souhlas i Mgr. Helena Hornychová, jejíž „odborné stanovisko“ jako znalce z oboru kriminalistika, specializace expertiza ručního písma a oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo, vypracované na žádost žalovaného 2), bylo odvolacím soudem u jednání konstatováno. Na výzvu soudu k provedení expertizy sporných podpisů na závěti a dalších dvou listinách na základě srovnávacích materiálů, z nichž bude vyřazena část označená č. 44, 45, 46, 52, 53 a 54, která vzbuzuje pochybnosti o jejich autentičnosti, vypracoval znalec Ing. Kokiš dodatek ke znaleckému posudku se závěrem, že je pravděpodobnější, že sporné podpisy na závěti, pokynu a v ověřovací knize nejsou pravými podpisy S. P., než že by se jednalo o jeho pravé podpisy. I po vypracování tohoto dodatku ke znaleckému posudku byl znalec soudem vyslechnut, mimo jiné uvedl, že zkoumané sporné podpisy „P.“ jsou složeny ze čtyř samostatných částí, takový podpis je velice málo konzistentní vůči případnému napodobení. Usnesením ze dne 24.4.2019 pak odvolací soud ustanovil dalšího znalce z oboru písmoznalectví – JUDr. Jiřího Straku, jemuž uložil posoudit pravost podpisů zůstavitele na nájemních smlouvách datovaných 4.8.2014 a 2.1.2014, uzavřených S. P., P. K. (v případě smlouvy ze dne 2.1.2014 je smlouva podepsána v zastoupení – otec „P.“) a I. K. (jde o šest podpisů ve znaleckém posudku Ing. Kokiše označených jako č. 44, 45, 46, 52, 53 a 54), jejichž jedno vyhotovení je v držení žalobkyně, druhé v držení žalované 4). Tento znalec učinil závěr, že podpisy na smlouvách nejsou pravými podpisy S. P., jehož srovnávací materiály měl k dispozici, jsou to padělky, které vyhotovila jiná osoba nápodobou vzoru pravého podpisu S. P. „z volné ruky“; i tohoto znalce odvolací soud při jednání za účasti účastníků řízení vyslechl. Sama žalobkyně odvolacímu soudu předložila „znalecký posudek“ z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo, vyhotovený znalcem PhDr. Milanem Nouzovským na žádost advokáta T. K.; podle jeho závěru jsou sporné podpisy P. na závěti datované 22.2.2012 a na pokynu uděleném S. P. T. K. ze dne 22.2.2012 pravými podpisy zůstavitele, nar. 10.11.1951. Návrhu žalobkyně, aby znalecký posudek PhDr. Milana Nouzovského, který byl na jednání konaném 25.11.2019 čten jako listinný důkaz, byl doplněn výslechem tohoto znalce, odvolací soud nevyhověl.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu České republiky (srov. např. rozsudek ze dne 22.1.2014, sp. zn. 26 Cdo 3928/2013, nebo rozsudek ze dne 12.8.2014, sp. zn. 32 Cdo 1124/2014), splňuje-li znalecký posudek předložený účastníkem řízení předpoklady stanovené v §127 a §127a o.s.ř., pohlíží se na něj jako na znalecký posudek vyžádaný soudem, není tedy důkazem listinným, ale má důkazní sílu znaleckého posudku.
V projednávané věci žalobkyní odvolacímu soudu předložený znalecký posudek vypracovaný znalcem PhDr. Milanem Nouzovským nesplňuje předpoklady k tomu, aby mohl být považován za znalecký posudek podle ustanovení §127a o.s.ř. a v zásadě tak postaven na roveň znaleckému posudku nařízenému soudem. Brání tomu především skutečnost (zřejmá již z úvodní části posudku, potvrzená i žalobkyní), že o tento posudek nepožádala žádná ze stran sporu, jak výslovně předpokládá ustanovení §127a o.s.ř., ale osoba, která v řízení vypovídala jako svědek (T. K.). Navíc z posudku nevyplývá, že by znalec nahlížel do spisu nebo byl jinak seznámen s informacemi potřebnými pro vypracování posudku, což je zcela logický, rovněž přímo v ustanovení §127a o.s.ř. obsažený požadavek. V kontextu dané věci jsou takovými informacemi nepochybně zejména informace ohledně srovnávacích materiálů, které již byly pro účely předcházejícího dokazování k dispozici, a nebylo žádných pochybností (s výjimkou výše označených nájemních smluv) o tom, že obsahují autentické podpisy zůstavitele.
Není-li žalobkyní předložený posudek znaleckým posudkem ve smyslu ustanovení §127a o.s.ř., jde o důkaz listinný ve smyslu ustanovení §129 o.s.ř., který se provádí tím, že listinu nebo její část při jednání předseda senátu přečte nebo sdělí její obsah; takové provedení důkazu znaleckým posudkem PhDr. Milana Nouzovského při jednání odvolacího soudu, konaném dne 25.11.2019, žalobkyně v dovolání potvrdila. Nejde-li o znalecký posudek podle ustanovení §127a o.s..ř., neuplatní se ani část ustanovení §127 odst. 1 o.s.ř. o tom, že soud znalce vyslechne.
Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud nepochybil, když PhDr. Milana Nouzovského, jenž vypracoval „znalecký posudek“, který byl soudem proveden jako důkaz listinou, nevyslechl. Z hlediska uplatněného a přípustného dovolacího důvodu (tj. žalobkyní namítaného odchýlení se odvolacího soudu od praxe dovolacího soudu při provádění důkazu žalobkyní předloženého „znaleckého posudku“) tak není rozsudek odvolacího soudu nesprávný. V ostatních částech dovolání byl uplatněn jiný dovolací důvod, než je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci), neboť žalobkyně napadá skutková zjištění a hodnocení důkazů, na jejichž základě k těmto skutkovým zjištěním odvolací soud dospěl, což však přezkumu dovolacím soudem nepodléhá, když odůvodnění napadeného rozsudku nesvědčí o tom, že by odvolací soud nerespektoval zákonem stanovená pravidla pro hodnocení důkazů nebo postupoval svévolně. Protože nebylo zjištěno, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen některou z vad uvedených v ustanovení §229 odst. 1 o.s.ř, §229 odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř nebo v §229 odst. 3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně podle ustanovení §243d odst. 1 písm. a) o.s.ř zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243c odst. 3 věta první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. Dovolání žalobkyně bylo zamítnuto, proto je povinna nahradit žalovaným 1), 2) a 3) náklady, které vynaložili k uplatnění svého práva. V případě žalovaných 1), 2) a 3) jde o náklady na zastoupení advokátem. Vzhledem k tomu, že vyhláška č. 484/2000 Sb., která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17.4.2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7.5.2013 zrušena, dovolací soud v dané věci určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni podle povahy a okolností projednávané věci a složitosti právní služby poskytnuté advokátem, s přihlédnutím k vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7.6.2016, sp. zn. IV. ÚS 3559/15), a to částkou 7.500,- Kč. Kromě odměny advokáta vznikly žalovaným 1), 2) a 3) také náklady spočívající v paušální částce náhrad, každému 300,- Kč podle ust. §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Protože je advokát JUDr. Vladimír Bulinský plátcem daně z přidané hodnoty, k nákladům patří také náhrada této daně 21% z částky 8.400,- Kč., tj. 1.764,- Kč. Přiznanou náhradu v celkové výši 10.164,- Kč je povinna žalobkyně zaplatit k rukám advokáta (§149 odst. 1 o.s.ř.) do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§160 odst. 1 o.s.ř.). Žalované 4) žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Pokud žalobkyně po vyhlášení rozsudku odvolacího soudu podala námitku podjatosti členů senátu 21 Co Krajského soudu v Hradci Králové, konstatuje dovolací soud, že podle obsahu podání ze dne 19.2.2020 je námitka odůvodněna (stejně jako následně v dovolání) okolnostmi, které zjevně spočívají v postupu senátu v řízení o projednávané věci, především postupu při dokazování, což však podle ustanovení §14 odst. 4 o.s.ř. důvodem pro vyloučení soudce není.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 4. 2021
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu