ECLI:CZ:NS:2021:24.CDO.3524.2020.1
sp. zn. 24 Cdo 3524/2020-1483
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci pozůstalosti po M. Ž. , narozenému dne XY, posledně bytem XY, zemřelém dne 7. července 2014, za účasti 1) M. Ž., narozeného dne XY, bytem v XY, a 2) S. S. , narozené dne XY, bytem hlášena trvale XY, fakticky bytem XY, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 34 D 2605/2014, o dovolání účastníka 1) M. Ž., proti usnesení Městského soudu ze dne 22. března 2019, č. j. 29 Co 80/2019-714, takto:
Dovolání účastníka 1) se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením zamítl návrh účastníka 1) M. Ž., na odvolání soudem jmenovaného správce části pozůstalosti. Soud prvního stupně konstatoval, že nezjistil žádné pochybení správce pozůstalosti, kterým je advokát Mgr. Vít Beránek, ani vzniklou škodu, naopak ocenil, jakým způsobem informuje soud, jeho kontakt s účastníky a jeho nestranný a nezávislý přístup při výkonu správy. Správce pozůstalosti byl jmenován pro značné rozpory účastníků v otázce správy části pozůstalosti a tyto rozpory i nadále přetrvávají; proto soud trvá na svém stanovisku, že bez správce pozůstalosti je zde nanejvýš důvodná obava, že část pozůstalosti nebude řádně spravována.
K odvolání účastníka 1) Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. března 2019, č. j. 29 Co 80/2019-714, potvrdil odvolací soud usnesení soudu I. stupně. Zdůraznil, že setrvává na závěrech ze svého rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o jmenování správce pozůstalosti. Mezi účastníky přetrvávají spory o správu pozůstalosti. Ve sporném řízení již bylo rozhodnuto, že účastnice 2) je dědičkou po zůstaviteli jako osoba žijící se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti. Účastník 1) tuto skutečnost neuznává, což je patrné i z toho, že uvádí, že účastnice 2) „okupuje“ bytovou jednotku patřící do pozůstalosti. Proto je vyloučeno, aby byl správcem pozůstalosti jmenován účastník 1), jak navrhuje. Napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné, je patrno, co bylo napadeným rozhodnutím řešeno a s jakými závěry.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal účastník 1) dovolání. Podle dovolatele napadené rozhodnutí závisí na vyřešení několika otázek v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešených, které jsou uvedeny níže v rozhodnutí.
K dovolání podala vyjádření účastnice 2), která uvádí, že dovolatel pokládá otázky, na jejichž vyřešení napadené rozhodnutí nezávisí, případně rozporuje skutkový stav a nikoli právní posouzení.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Otázka, zda a jak se na věc uplatní judikatura k předchozí právní úpravě správce pozůstalosti, přípustnost dovolání nezakládá, když tuto otázku s žádným dovolacím důvodem dovolatel nespojuje. Neuvádí žádnou judikaturu, kterou by chtěl, či naopak nechtěl aplikovat na projednávaný případ.
Otázka, zda nedobré vztahy mezi účastníky představují důvod pro jmenování správce pozůstalosti, rovněž nezakládá přípustnost dovolání, neboť jednak nyní není rozhodováno o jmenování správce, a jednak důvodem nebyly pouze nedobré vztahy, nýbrž to, že se účastníci nebyli schopni shodnout na správě pozůstalosti.
Dovolání není přípustné ani pro otázku, zda je důvodem pro jmenování správce pozůstalosti, když dědic nesouhlasí s tím, že byt zemřelého obývá „třetí osoba“ (ve skutečnosti jiný dědic). Na řešení této otázky totiž napadené rozhodnutí nespočívá, neboť v tomto řízení není rozhodováno o jmenování správce pozůstalosti, krom toho Ústavní soud ve věci tohoto konkrétního dovolatele již v usnesení sp. zn. III. ÚS 1437/19 konstatoval, že soud jmenuje správce pozůstalosti mimo jiné tehdy, neshodnou-li se budoucí dědicové na způsobu výkonu správy pozůstalosti, jako tomu bylo právě v jeho věci.
Zpochybňuje-li dovolatel doložení a konkretizaci obavy o správu pozůstalosti bez jmenování správce pozůstalosti, uplatňuje tím nezpůsobilý dovolací důvod, neboť ve skutečnosti napadá skutkový závěr soudů, že zde tato obava je. Dovolání lze však podat pouze z důvodu, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.). Soudy přitom vyložily, že neshody účastníků přetrvávají i nadále, což je zřejmé i z obsahu dovolání, v němž dovolatel opakovaně uvádí, že účastnice 2) „okupuje bytovou jednotku“, ta je přitom podle soudního rozhodnutí dědičkou zůstavitele.
Otázky týkající se postupu správce pozůstalosti v souvislosti s přítomností „třetí osoby“ v bytě zůstavitele a povinností správce vymáhat škodu či bezdůvodné obohacení z toho vzniklé, nečiní dovolání přípustným, neboť dovolatel opomíjí, že žalovaná 2), obývající předmětnou bytovou jednotku, je dědičkou zůstavitele. Dovolatel staví tyto otázky na předpokladu, že správce pozůstalosti tím, že nechává účastnici 2) bydlet v bytové jednotce zůstavitele, porušil svoje povinnosti, soudy však žádné porušení povinností neshledaly. Dovolatel, který neuznává účastnici 2) jako dědičku, pouze nadále prosazuje svůj původní názor na to, jak by měla být bytová jednotka spravována, když především právě pro spor účastníků v této otázce byl správce pozůstalosti jmenován.
Konečně dovolání není přípustné ani pro otázku, zda představuje jiný vážný důvod pro odvolání správce pozůstalosti, když činí pouze drobné administrativní úkony a náklady na správce nadměrně zatěžují pozůstalost, neboť dovolatel tuto otázku opět staví na své vlastní skutkové verzi, která nemá oporu ve skutkových zjištěních soudů. Navíc takto formulovaná otázka by přípustnost dovolání nezakládala ani proto, že na vyřešení takové otázky by napadené rozhodnutí nezáviselo, neboť dovolatel zároveň opomíjí, že i nadále přetrvávají rozpory mezi účastníky o správě pozůstalosti.
Dovolatel rozporuje také přezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Podle dovolacího soudu odůvodnění napadeného rozhodnutí vyhovuje požadavkům ustanovení §157 odst. 2 o. s. ř. Je zřejmé, že účastník 1) věděl, jak a proč soud prvního stupně rozhodl a z jakých důvodů odvolací soud jeho rozhodnutí potvrdil. Dovolatel si je velmi dobře vědom, že spor mezi ním a účastnicí 2) spočívá především v tom, že ji za dědičku neuznává, pročež požaduje její vystěhování z bytové jednotky, což je z odůvodnění patrné, a jeho námitky jsou v tomto směru nedůvodné. Lze doplnit, že v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněném pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dovolací soud vysvětlil, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele. Obdobně platí, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání účastníka 1) na základě výše uvedeného podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 4. 2021
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu