ECLI:CZ:NS:2021:24.CDO.569.2021.1
sp. zn. 24 Cdo 569/2021-63
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Vrchy, MBA, v právní věci navrhovatele P. B. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Janem Kvapilem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Sakařova č. 1631, o přivolení k zásahu do integrity zletilého, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 23 Nc 621/2020, o dovolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. října 2020 č. j. 8 Co 1272/2020-21, takto:
I. Dovolání navrhovatele se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Navrhovatel se návrhem podaným dne 13.8.2020 u Okresního soudu v Prachaticích domáhal (mimo jiné) povolení eutanasie. Okresní soud v Prachaticích, který tento návrh posoudil jako návrh na rozhodnutí o přivolení k zásahu do integrity, usnesením ze dne 16. 9. 2020 č. j. 23 Nc 621/2020-10 řízení zastavil a rozhodl, že navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházeje ze zjištění, že „navrhovatel obdobné návrhy podával i v minulosti“ a že „v současné době je řešen u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 21 Nc 451/2018 (dříve podaný) návrh ve věci přivolení do zásahu integrity navrhovatele“, dospěl k závěru, že projednání dané věci brání překážka věci zahájené.
K odvolání navrhovatele Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 30. 10. 2020 č. j. 8 Co 1272/2020-21 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud konstatoval, že „také jemu je z jeho rozhodovací činnosti známo, že navrhovatel obdobné návrhy podával již v minulosti opakovaně s tím, že tyto byly postupovny k vyřízení Okresnímu soudu v Pardubicích jako soudu místně a věcně příslušnému“. Protože řízení navrhovatele o přivolení k zásahu do integrity, které je u Okresního soudu v Pardubicích vedeno pod sp. zn. 21 Nc 451/2018, „stále nebylo skončeno“, ztotožnil se odvolací soud se závěrem soudu prvního stupně, že projednání dané věci brání „neodstranitelná“ překážka věci zahájené ve smyslu ustanovení §83 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel (prostřednictvím ustanoveného zástupce z řad advokátů) dovolání. Namítal, že napadené usnesení odvolacího soudu je založeno na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání spatřoval v tom, že se odvolací soud v napadeném usnesení odchýlil od „zavedené“ rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od jeho judikatury týkající se problematiky překážky věci zahájené (litispendence). Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě, dospěl k závěru, že dovolání navrhovatele není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Rovněž dovolací soud v této souvislosti konstatuje, že je mu z vlastní úřední činnosti známa skutečnost, že se dovolatel řadou návrhů a žalob domáhá povolení euthanasie. Podání, která navrhovatel činí, jsou zjevně obdobná jako v dalších případech.
V poměrech projednávané věci je tedy nezpochybněným zjištěním, že účastník tohoto i dřívějšího (případně překážku působícího) řízení je totožný a že navrhovatel (dovolatel) uplatňuje stejný předmět procesního nároku. Při posouzení otázky litispendence (překážky zahájeného řízení) se proto odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře dovolacího soudu, pokud vyhodnotil (a v řízení i dotazem na dané probíhající řízení též ověřil), že v řízení vedeném před Okresním soudem v Pardubicích pod sp. zn. 21 Nc 451/2018, a v projednávané věci jde o tentýž předmět řízení daný totožnými skutkovými tvrzeními a totožným účastníkem řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2001 sp. zn. 21 Cdo 906/2000, uveřejněný pod č. 113 v časopise Soudní judikatura, ročník 2001, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2000 sp. zn. 20 Cdo 723/2000, uveřejněné pod č. 46 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání navrhovatele, aniž by se mohl věcí dále zabývat, podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Nad rámec dovolací soud upozorňuje, že v obdobných případech, v nichž se navrhovatel – tak jako v projednávané věci – „zřejmě domáhá něčeho, co náš právní řád nepřipouští, a je-li realizováno, trestá“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2019 sp. zn. 25 Cdo 1262/2019), a jde tedy o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, není účelné ani hospodárné účastníku řízení ustanovovat právního zástupce z řad advokátů (srov. §30 odst. 1 a §138 odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3, věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 5. 2021
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu