ECLI:CZ:NS:2021:24.ND.248.2021.1
sp. zn. 24 Nd 248/2021-209
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Vrchy, MBA, ve věci žalobkyně V. P. , narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Petrem Krátkým, advokátem se sídlem v Jeseníku, Dukelská č. 722/14, proti žalovanému R. R. , narozenému dne XY, bytem v XY, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 5 C 296/2017, o návrhu žalovaného na delegaci vhodnou podle §12 odst. 2 o. s. ř., takto:
Věc, vedená u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 5 C 296/2017, se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí jinému soudu.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou vedenou u Okresního soudu Jeseníku domáhala po žalovaném vyklizení nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště XY na LV č. XY, pro k.ú. XY. Okresní soud v Jeseníku žalobě vyhověl. Rozsudek okresního soudu byl poté změněn rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci jako soudu odvolacího, proti němuž žalovaný podal dne 3. 2. 2021 žalobu pro zmatečnost.
Žalovaný podáním ze dne 3. 2. 2021 zároveň navrhl, aby projednávaná věc byla z důvodu vhodnosti (podle §12 odst. 2 o.s.ř.) postoupena „jinému soudu než soudu v působnosti Vrchního soudu v Olomouci“, neboť s ohledem na dosavadní průběh řízení vedených u Okresního soudu v Jeseníku, Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci a Vrchního soudu v Olomouci „není možné dovozovat objektivitu těchto soudů z důvodu nestrannosti a nepodjatosti“. V podání ze dne 28.4.2021 doplnil žalovaný svůj návrh na delegaci projednávané věci jinému soudu tak, že „ztratil důvěru v Okresní soud v Jeseníku a všechny jeho soudce“ a že „s ohledem na dosavadní průběh bez výjimky všech soudních řízení a smutné události v rodině“ pobývá „v obci XY, okres XY“, a proto „postoupení věci Okresnímu soudu ve Znojmě by s ohledem na jeho situaci bylo ekonomicky vhodnější“. Nadto žalovaný uvedl, že právní zástupce žalobkyně je soudcům Okresního soudu v Jeseníku „osobně znám“, „což by ve Znojmě neplatilo a došlo by tak k vyrovnání pozic při soudním jednání“.
Návrhu žalovaného (ze dne 3. 2. 2021 včetně jeho doplnění ze dne 28. 4. 2021) na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu než soudu v působnosti Vrchního soudu v Olomouci se žalobkyně nevyjádřila (jejímu právnímu zástupci byl návrh společně s výzvou k vyjádření doručen dne 4. 3. 2021 a dne 10. 5. 2021).
Podle §12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§14, §15 odst. 2 a §16a), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně (odstavec první). Věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec druhý). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec třetí).
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudům, jimž má být věc přikázána (§12 odst. 3 o.s.ř.), dospěl k závěru, že podmínky pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. nejsou splněny.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu nutnosti podle §12 odst. 1 o.s.ř. je skutečnost, že příslušný soud nemůže ve věci jednat, protože jeho soudci jsou z projednání a rozhodování věci vyloučeni (k podmínkám uplatnění postupu dle §12 odst. 1 o.s.ř. srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 29 Nd 231/2016, proti němuž byla podána ústavní stížnost a usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 3994/2016, byla odmítnuta), a věc tudíž nelze přikázat jinému soudci téhož soudu (§16a odst. 1 o.s.ř.).
Z obsahu předloženého spisu se vyloučení všech soudců Okresního soudu v Jeseníku pro podjatost nepodává. Proto není naplněn předpoklad (vyloučení všech soudců místně příslušného soudu), při jehož splnění může nadřízený soud rozhodnout o přikázání věci jinému soudu z důvodu nutnosti podle §12 odst. 1 o.s.ř. (k tomu dále srov. např. i usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 20 Nd 245/2017).
Žalovaný ostatně svůj návrh na přikázání věci jinému soudu neopírá o to, že by o vyloučení soudců Okresního soudu v Jeseníku pro jejich podjatost bylo rozhodnuto, nýbrž o to, že tuto podjatost on sám subjektivně vnímá, a přikázání věci jinému soudu navrhuje coby delegaci vhodnou.
Důvody pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu §12 odst. 2 o.s.ř. (k delegaci vhodné) mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Předpokladem přikázání věci jinému soudu dle citovaného ustanovení je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci, přitom je třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, jenž má věc projednat, je základní zásadou. Přikázání věci jinému než příslušnému soudu je výjimkou z této zásady a je třeba ji vykládat restriktivně. Pokud by soud přikázal věc jinému soudu, aniž by pro to byly splněny podmínky, porušil by tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, kde je stanoveno, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 172, ročník 2001; dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 3, ročník 2012).
Důvody uváděné žalovaným přitom Nejvyšší soud neshledal natolik závažnými, aby byly způsobilé prolomit výše popsané ústavní principy.
Argument uváděný žalovaným zřejmě vystavěný na jeho subjektivním přesvědčení, že se mu u příslušného soudu nedostane nestranného rozhodnutí, neboť „soud je podjatý“, blíže neodůvodněný, nelze považovat za právně relevantní důvod k delegaci věci jinému soudu ve smyslu §12 odst. 2 o.s.ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 2. 2018, sp. zn. 20 Nd 449/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 20 Nd 118/2019). Z obsahu spisu pak ani nevyplývá, že by požadovaná delegace věci vedla k hospodárnějšímu a rychlejšímu projednání dané věci.
Rovněž obecně platí, že situace, že některý účastník musí překonat mezi místem současného bydliště (u právnické osoby jejím sídlem) a sídlem věcně a místně příslušného soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013).
Jelikož důvody pro delegaci věci (ať již jde o důvody delegace nutné podle §12 odst. 1 o.s.ř., či delegace vhodné podle §12 odst. 2 o.s.ř.) nejsou naplněny, Nejvyšší soud podle §12 odst. 3 věty první o.s.ř. rozhodl tak, že projednávaná věc vedená u Okresního soudu v Jeseníku se nepřikazuje podle §12 odst. 2 o.s.ř. jinému soudu téhož stupně.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 7. 2021
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu