ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.1183.2020.1
sp. zn. 25 Cdo 1183/2020-206
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: J. K. , narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Janem Streličkou, advokátem se sídlem Veselá 163/12, Brno, proti žalovanému: M. N. , narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Milošem Tomsem, advokátem se sídlem Celetná 11, Praha 1, o 56 265 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 18 C 133/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 3. 12. 2019, č. j. 60 Co 277/2019-169, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů dovolacího řízení 4 452,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho advokáta JUDr. Miloše Tomse.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 3. 12. 2019, č. j. 60 Co 277/2019-169, jímž byl potvrzen zamítavý rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 29. 8. 2019, č. j. 18 C 133/2018-150, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Ve sporu o náhradu škody způsobené ukončením jednání o uzavření kupní smlouvy bez spravedlivého důvodu ve smyslu §1729 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) rozhodl odvolací soud v souladu s judikaturou dovolacího soudu k tomuto ustanovení, reprezentovanou rozsudkem ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 25 Cdo 856/2018, publikovaným v časopise Právní rozhledy č. 5, ročník 2019, str. 184. Obecně platí, že při respektování zásady smluvní volnosti lze chování jednoho z potenciálních smluvních partnerů považovat za protiprávní (porušující obecné pravidlo o povinnosti jednat v právním styku poctivě, zakotvené v §6 odst. 1 o. z.) za předpokladu, že jednání o uzavření smlouvy dospělo do stadia, kdy jedna ze stran byla v důsledku chování druhé strany v dobré víře, že smlouva bude uzavřena (uzavření smlouvy se jí jevilo jako vysoce pravděpodobné), a druhá strana ukončila jednání o uzavření smlouvy, aniž k tomu měla spravedlivý důvod. Co je oním spravedlivým důvodem pro ukončení kontraktačního procesu, nelze říci obecně, vždy bude záležet na okolnostech konkrétního jednání. Z hlediska principu autonomie vůle je však zjevné, že vznik případné odpovědnosti za újmu vzniklou ukončením kontraktačního jednání bez spravedlivého důvodu má být spíše výjimkou, nikoli pravidlem, a posouzení spravedlivosti důvodu, a tudíž poctivosti či nepoctivosti jednání, nesmí být příliš přísné. Jako spravedlivý důvod by měla být posouzena každá racionální úvaha jednající strany, vycházející z objektivní skutečnosti, ale i z obhajitelného subjektivního přesvědčení podloženého konkrétními okolnostmi v daném místě a čase (obdobně srov. dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2987/2019).
Tato pravidla odvolací soud respektoval v situaci, kdy měl zjištěno, že žalobce jednal s žalovaným jako zájemce o koupi jeho nemovitostí, dohodl s ním předběžně podmínky uzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní a smlouvy kupní, a poté pověřil vypracováním potřebné smluvní dokumentace svého advokáta a zaplatil mu za to částku, jejíž náhrady se touto žalobou domáhá. Žalovanému následně předložené návrhy smluv (smlouva o budoucí kupní smlouvě, smlouva kupní, smlouva zástavní, smlouva o advokátní úschově) se však obsahově lišily od smluv, které měly být uzavřeny podle předběžné dohody účastníků, především kupujícím již neměl být žalobce, ale manželé B., změnil se rozsah utvrzení a zajištění závazku, žalovaný byl podle smluv (nově) povinen zaplatit za porušení smluvních povinností smluvní pokuty ve výši kupní ceny nemovitostí resp. 0,1 % z kupní ceny za každý den prodlení, kupní cena neměla být zaplacena před výzvou k uzavření kupní smlouvy, ale až do 20 měsíců po jejím uzavření. Dovodil-li tedy odvolací soud, že žalovaný ukončil jednání o uzavření kupní smlouvy s žalobcem ze spravedlivého důvodu, neboť tak učinil v návaznosti na změnu obsahu smluv v jeho neprospěch a změnu totožnosti kupujícího, odpovídá takové jeho posouzení nastíněným východiskům ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Lze odkázat i na usnesení ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. 25 Cdo 130/2020, v němž Nejvyšší soud dovodil, že potenciální prodávající ukončil jednání o uzavření kupní smlouvy se zájemcem o koupi nemovitosti ze spravedlivého důvodu a neodpovídá za škodu podle §1729 o. z., pokud tak učinil v reakci na návrh změny totožnosti kupujícího, jímž se z popudu zájemce měla nově stát dosud právně neexistující obchodní společnost s nejasným majetkovým zázemím. Shora uvedený závěr platí i v nyní projednávané věci, byť novými kupujícími měly být osoby fyzické a nikoli sporná obchodní společnost. Ostatně bylo-li od počátku vedeno jednání žalobcem jako potenciálním kupujícím, jenž si až do předložení písemných návrhů smluv žalovanému dne 21. 3. 2018 počínal způsobem nevzbuzujícím výraznější pochybnost o tom, že smlouva bude z jeho strany řádně uzavřena, avšak uvedeného data žalovanému oznámil, že kupujícím nebude on, nýbrž manželé B., lze dovodit, že to byl právě on, kdo ukončil jednání o uzavření smlouvy se žalovaným tím, že se začal dožadovat zahájení nového kontraktačního procesu s odlišným subjektem. I tím je vyloučena úvaha o možné předsmluvní odpovědnosti žalovaného ve smyslu §1729 o. z. za náklady vzniklé v ukončeném kontraktačním procesu žalobci.
Přípustnost dovolání není způsobilá založit ani námitka, že spravedlivým ve smyslu §1729 odst. 1 o. z. nemůže být důvod, jehož relevanci nemohl žalobce posoudit, neboť mu nebyl žalovaným sdělen. Bylo-li v řízení prokázáno, že skutečnosti motivující žalovaného k ukončení jednání o uzavření kupní smlouvy spočívaly v podstatné změně předběžně dohodnutých smluvních podmínek, a především ve změně osoby kupující, je pro posouzení jeho počínání z hlediska §1729 o. z. v zásadě irelevantní, jakým způsobem a zda vůbec zdůvodnil svůj postup původnímu potenciálnímu kupujícímu či osobám, které měly být kupujícími podle změněných smluvních podmínek. Nepoctivost jednání totiž nelze spatřovat v tom, zda jednající strana druhé straně předestře či nikoli celý proces svých úvah, na jejichž základě ukončila jednání o uzavření smlouvy, nýbrž podstatné je, zda vzhledem ke všem okolnostem konkrétní věci lze dovodit, že spravedlivý důvod ve smyslu §1729 odst. 1 o. z. tu existoval (srov. opět již citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu). Důvodná není ani námitka extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry odvolacího soudu, odvolací soud naopak v odůvodnění svého rozhodnutí přehledně rekapituloval obsah smluv, které byly v písemné podobě předloženy žalovanému, v porovnání s obsahem původních ujednání dohodnutých účastníky tohoto řízení a přesvědčivě odůvodnil svá skutková zjištění na nich založená. Skutkové závěry odvolacího soudu provedeným důkazům odpovídají.
Námitka nepřezkoumatelnosti rozsudku odvolacího soudu představuje námitku vad řízení, k níž však lze podle §242 odst. 3 o. s. ř. v dovolacím řízení přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3146/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1430/2018, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16), což není tento případ.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud podané dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 3. 2021
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu