ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.1500.2021.1
sp. zn. 25 Cdo 1500/2021-162
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: Lesy České republiky, s. p. , IČO 42196451, se sídlem Přemyslova 1106/19, Hradec Králové, zastoupený Mgr. Ilonou Kindlovou, advokátkou se sídlem Malostranské náměstí 5/28, Praha, proti žalované: Veolia Energie ČR, a. s. , IČO 45193410, se sídlem 28. října 3337/7, Ostrava, zastoupená Mgr. Jakubem Vyroubalem, advokátem se sídlem Poděbradova 1243/7, Ostrava, o zaplacení 89 509 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 162 C 22/2018, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 1. 2021, č. j. 57 Co 364/2020-136, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 6 050 Kč k rukám advokáta Mgr. Jakuba Vyroubala, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 23. 4. 2020, č. j. 162 C 22/2018-103, zastavil řízení o žalobě na zaplacení 89 509 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení a vrácení části zaplaceného soudního poplatku. Řízení o nároku na náhradu škody bylo na návrh žalobce se souhlasem žalované přerušeno podle §110 o. s. ř. usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 3. 2019, č. j. 162 C 22/2018-92, jež nabylo právní moci dne 29. 3. 2019. V zákonné lhůtě jednoho roku žádný z účastníků nenavrhl pokračování v řízení, přestože byli o následcích marného uplynutí lhůty poučeni v usnesení o přerušení řízení. Okresní soud proto řízení zastavil podle §111 odst. 4 o. s. ř., k návrhu na pokračování v řízení, podanému žalobcem až dne 8. 4. 2020, vzhledem k jeho opožděnosti nepřihlížel. Žalobcův návrh na prominutí zmeškání lhůty k podání návrhu na pokračování v řízení byl zamítnut usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 8. 2020, č. j. 162 C 22/2018-118, ve spojení s potvrzujícím usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 11. 2020, č. j. 57 Co 364/2020-130, které nabylo právní moci 2. 12. 2020.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 4. 1. 2021, č. j. 57 Co 364/2020-136, usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Rozhodnutí shledal v souladu s §111 odst. 4 o. s. ř. s tím, že návrh žalobce na pokračování v řízení byl podán až dne 8. 4. 2020, tedy po marném uplynutí roční lhůty, která počala běžet dnem 29. 3. 2019, tj. právní mocí usnesení o přerušení řízení. Návrhu na prominutí zmeškání lhůty nebylo vyhověno, proto soud prvního stupně postupoval správně, pokud řízení zastavil.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřuje v rozporu rozhodnutí odvolacího soudu s judikaturou dovolacího soudu (odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3383/2013), neboť je přesvědčen, že za omluvitelný důvod zmeškání lhůty podle §58 o. s. ř. je třeba pokládat okolnost, že se žalobce při počítání doby přerušení řízení spoléhal na správnost informace o datu přerušení řízení obsaženém v informačním systému infosoud na stránkách Ministerstva spravedlnosti, kde bylo uvedeno, že řízení je přerušeno ke dni 30. 4. 2019. Jedná-li se již o otázku dovolacím soudem řešenou, má za to, že by měla být dovolacím soudem posouzena odlišně a nesprávná informace v informačním systému infosoud by měla představovat omluvitelný důvod podle §58 o. s. ř. Navrhl zrušení usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně a vrácení věci Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), avšak není přípustné (§237 o. s. ř.).
Odvolací soud rozhodl plně v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1804/2013, ze dne 18. 2. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4013/2009, ze dne 5. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 4304/2010, ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3655/2020, nebo ze dne 17. 7. 2017, sp. zn. 26 Cdo 738/2017) i Ústavního soudu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 3056/17, nebo ze dne 9. 1. 2018, sp. zn. II. ÚS 3189/17), z níž vyplývá, že není-li návrh na pokračování v řízení podán do jednoho roku od právní moci usnesení o přerušení řízení podle §110 o. s. ř., soud řízení zastaví (§111 odst. 4 o. s. ř.). Marné uplynutí této roční lhůty je tedy spojeno se zánikem práva účastníka na pokračování v řízení, neboť §111 odst. 4 o. s. ř. nedává soudu jinou možnost než v takovém případě řízení zastavit.
Žalobcem vymezená právní otázka nemůže založit přípustnost dovolání, neboť na jejím vyřešení napadené rozhodnutí nezávisí. V projednávané věci bylo rozhodováno o zastavení řízení podle §111 odst. 4 o. s. ř., tedy o věci, v níž pro posouzení, zda jsou dány důvody pro postup podle §58 o. s. ř., není prostor. Otázka existence omluvitelných důvodů, pro které žalobce zmeškal lhůtu k podání návrhu na pokračování v řízení, byla pravomocně uzavřena v rozhodnutích okresního i odvolacího soudu o návrhu žalobce na prominutí zmeškání lhůty. Ze stejného důvodu není případný odkaz dovolatele na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3383/2013, neboť v odkazovaném řízení bylo přezkoumáváno usnesení, jímž odvolací soud rozhodl o návrhu na prominutí zmeškání lhůty, zatímco v projednávané věci bylo rozhodováno o zastavení řízení. Jinými slovy řečeno, proti závěru o neomluvitelnosti důvodu, pro který žalobce zmeškal podání návrhu na pokračování v řízení, bylo možno brojit dovoláním proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, jímž bylo potvrzeno zamítnutí návrhu na prominutí zmeškání lhůty soudem prvního stupně, nikoli dovoláním proti usnesení odvolacího soudu potvrzujícímu rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení.
Z toho důvodů dovolací soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 6. 2021
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu