ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.1551.2020.1
sp. zn. 25 Cdo 1551/2020-84
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: M. K. , narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Ing. Pavlem Cinkem, LL.M., advokátem se sídlem Veleslavínova 33, Plzeň, proti žalované: P. M. , narozená XY, bytem XY, o ochranu osobnosti, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 4 C 151/2019, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2019, č. j. 21 Co 209/2019-43, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. 9. 2019, č. j. 21 Co 209/2019-43, potvrdil usnesení ze dne 19. 7. 2019, č. j. 4 C 151/2019-35, jímž Okresní soud v Mělníku odmítl podání žalobce ze dne 26. 2. 2019 a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Žalobce se domáhá ochrany osobnosti, do které měla žalovaná zasáhnout tím, že na něj podala trestní oznámení pro obtěžování a stalking. Požadoval od žalované veřejnou omluvu v jednací síni soudu. Žalobce byl soudem prvního stupně podle §43 odst. 1 o. s. ř. vyzván k upřesnění neurčitého žalobního petitu ohledně znění omluvy a poučen o procesních důsledcích nesplnění výzvy, žalobce sice k výzvě podal vyjádření, žalobní petit však neupřesnil. Odvolací soud usoudil, že žalobci se od soudu prvního stupně nedostalo dostatečně výstižného poučení o vadách jeho podání, proto jej usnesením ze dne 10. 9. 2019, č. j. 21 Co 209/2019-40, sám znovu poučil o tom, že žaloba musí obsahovat konkrétní znění požadované omluvy, a vyzval jej k doplnění jeho podání o znění omluvy, které se po žalované domáhá. Žalobce na výzvu odvolacího soudu, která mu byla doručena 16. 9. 2019, nijak nereagoval.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítá, že odvolací soud zatížil řízení vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí, když místo aby zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně, sám vyzval žalobce k odstranění vad žaloby. Tím žalobci odňal možnost podat proti jeho rozhodnutí odvolání. Navrhl, aby dovolací soud obě napadená usnesení zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., avšak není přípustné (§237 o. s. ř.).
Žaloba je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem a z něhož kromě obecných náležitostí podání uvedených v ustanovení §42 odst. 4 o. s. ř. musí být patrno, čeho se žalobce domáhá (srov. §79 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném ke dni podání žaloby). Požadavek, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá (tzv. žalobní petit), nelze vykládat tak, že by žalobce byl povinen učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku. Žalobce uvede, čeho se žalobou domáhá, i tehdy, jestliže v žalobě přesně a jednoznačně označí povinnost (tak, aby ji bylo možné z obsahu žaloby bez pochybností dovodit), která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu. U nároků na ochranu osobnosti ovšem nepřichází v úvahu, aby soud sám text požadované omluvy koncipoval či doplňoval podle obsahu žaloby. V případě, že se žalobce domáhá přiměřeného zadostiučinění ve formě omluvy, je nezbytné, aby žalobní návrh (petit) omluvy formuloval; taková omluva musí být formulována v souladu s ustanovením §79 odst. 1 o. s. ř., tedy, že omluva musí být dostatečně konkrétní, jasná, určitá a má odpovídat skutečnostem, zjištěným z okolností jednotlivého případu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4524/2015).
Neobsahuje-li žaloba všechny stanovené náležitosti nebo je-li neurčitá nebo nesrozumitelná, předseda senátu usnesením žalobce vyzve, aby žalobu doplnil nebo opravil, určí mu k tomu lhůtu a poučí jej, jak je třeba doplnění nebo opravu provést (srov. §43 odst. 1 o. s. ř.). Není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba opravena nebo doplněna a nelze-li pro tento nedostatek v řízení pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže žalobce byl o tomto následku poučen (srov. §43 odst. 2 o. s. ř.).
V daném případě podání žalobce ani po doplnění před okresním soudem neobsahovalo řádně formulovaný návrh, čeho se žalobce domáhá, neboť neobsahovalo znění omluvy, kterou by mu měla žalovaná poskytnout, a k upřesnění žalobního petitu nedošlo ani v řízení před soudem druhého stupně. Odvolací soud proto postupoval v souladu s judikaturou dovolacího soudu, když potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí podání žalobce. Jediná dovolací námitka, že odvolací soud poskytl žalobci opakované poučení a dal mu znovu možnost úpravy žaloby, nepředstavuje žádnou právní otázku, na které by bylo napadené rozhodnutí založeno a která by měla být nově vyřešena, nebo při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od dovolací judikatury, ale námitku vady řízení, k níž však lze podle §242 odst. 3 o. s. ř. v dovolacím řízení přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3146/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1430/2018, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16), což není tento případ.
Proto Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 5. 2021
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu