ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.1835.2021.1
sp. zn. 25 Cdo 1835/2021-142
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: M. Š. , narozená XY, bytem XY, zastoupená Mgr. Zuzanou Božkovou, advokátkou sídlem 40. pluku 1351, Valašské Meziříčí, proti žalované: Direct pojišťovna, a. s . , se sídlem Nové sady 996/25, Brno, IČO 25073958, zastoupené Mgr. Hynkem Růžičkou, LL.M., advokátem se sídlem Nové sady 996/25, Brno, o 90.318 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 30 C 175/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 2. 2021, č. j. 44 Co 359/2019-123, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.098 Kč k rukám Mgr. Hynka Růžičky, LL.M., advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
V projednávané věci se žalobkyně domáhá částky 90.318 Kč s příslušenstvím představující náklady na právní zastoupení advokátem vynaložené žalobkyní v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 45 C 3/2013. V uvedeném řízení se žalobkyně proti žalované domáhala náhrady škody na zdraví ve výši 405.000 Kč a byla úspěšná pouze co do částky 105.000 Kč. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle §142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků jejich náhradu nepřiznal. V projednávané věci žalobkyně tvrdí, že vynaložila náklady na právní zastoupení advokátem při uplatnění nároku na pojistné plnění z důvodu škody na zdraví jí způsobené pojištěncem žalované a tyto náklady uplatňuje u žalované podle §6 odst. 2 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb.
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 11. 6. 2019, č. j. 30 C 175/2016-92, zamítl žalobu o zaplacení částky 90.318 Kč s příslušenstvím a uložil žalobkyni nahradit náklady řízení žalované. Skutkový stav byl ve věci nesporný, předmětem bylo právní posouzení, zda má žalobkyně nárok na náhradu nákladů právního zastoupení v původním řízení vedeném pod sp. zn. 45 C 3/2013 podle §6 odst. 2 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně uhradila své právní zástupkyni za právní služby částku 80.820 Kč, a že tento nárok má zcela nepochybně povahu nákladů soudního řízení (takto byl zde uplatněný nárok žalobkyní beze zbytku vymezen) a k jejich vypořádání tak slouží výhradně samo řízení, v němž tyto náklady vznikly (odkázal na shodné stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 31/2014). Jelikož žalobkyně neuplatňuje v tomto řízení jiný nárok než náklady vzniklé jí v souvislosti se shora uvedeným soudním řízením, nemá na jejich náhradu nárok, když se jedná o náhradu nákladů vzniklých výlučně v souvislosti se soudním řízením, v daném soudním řízení byly tyto nároky vypořádány, a to tak, že žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (důvodem byl poměr úspěchu a neúspěchu ve věci). Úmyslem zákonodárce nepochybně nebylo nastolit situaci, již dovozuje žalobkyně, tedy de facto obcházet případný poměr úspěchu a neúspěchu v soudním řízení uplatněním nároku na náhradu nákladů řízení mimo takového řízení.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 3. 2. 2021, č. j. 44 Co 359/2019-123, potvrdil rozsudek městského soudu a uložil žalobkyni nahradit náklady odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že soudní řízení má specifickou povahu, náklady zastoupení a úhradu těchto nákladů řeší §137 až §151 o. s. ř., výrok o náhradě nákladů řízení je zpravidla závislý na rozhodnutí ve věci samé a je výrazem procesního vypořádání vztahů účastníků řízení ohledně jimi vynaložených nákladů. Neuplatnila-li žalobkyně v tomto řízení jiný nárok než náhradu za vynaložené náklady jí vzniklé v souvislosti se shora označeným soudním řízením (což nebylo mezi účastníky sporné), nebyly naplněny podmínky pro založení povinnosti žalovaného dle §6 odst. 2 písm. d/ zákona č. 168/1999 Sb. Současně neshledal důvody pro odepření náhrady nákladů odvolacího řízení podle §150 o. s. ř.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, neboť má za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, jež dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena, a to otázka výkladu účelně vynaložených nákladů spojených s právním zastoupením při uplatňování nároků podle §6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. Dovolatelka nesouhlasí se závěrem nalézacích soudů, že nárok podle §6 odst. 2 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb. se týká pouze náhrady nákladů právního zastoupení ve stadiu předsoudního uplatňování nároku u pojistitele. Dále má dovolatelka za to, že skutečnost, že část uplatněných nákladů (náklady na právní služby počínaje podáním žaloby) odpovídá nákladům, které vznikly žalobkyni v souvislosti s právním zastoupením v soudním řízení, neznamená ani znamenat nemůže, že tyto ztrácejí povahu nákladů na právní zastoupení dle §6 odst. 2 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb., neboť i nadále mají povahu účelně vynaložených nákladů podle tohoto ustanovení zákona. Závěr, že nárok podle §6 odst. 2 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb. se týká pouze předsoudního projednání věci pojistitelem, ze znění zákona nevyplývá. Navrhla proto, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že jednak má za to, že dovolání není přípustné, neboť o povaze nákladů soudního řízení není v rozhodovací praxi dovolacího soudu pochyb, jednak není důvodné, neboť právní posouzení odvolacího soudu je správné. Absurditu názoru dovolatelky dokresluje obrácená situace, při níž by dovolatelka byla v řízení zcela úspěšná a byla jí přiznána plná náhrada nákladů řízení podle §142 o. s. ř., a současně by měla nárok na náhradu nákladů účelného právního zastoupení podle §6 odst. 2 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb., tedy by obdržela dvakrát náhradu stejných nákladů, jež by však vynaložila pouze jednou. Proto navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu §241 odst. 1 a 4 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné dle §237 o. s. ř.
Podle již ustálené judikatury dovolacího soudu bez ohledu na to, zda byla či nebyla úspěšnému účastníku občanského soudního řízení přiznána plná náhrada jeho nákladů řízení, nemůže z titulu náhrady škody požadovat náhradu majetkové újmy, jež mu vznikla zaplacením smluvené odměny za zastoupení advokátem v soudním řízení, a to ani vůči jiným účastníkům tohoto řízení, ani vůči třetím osobám (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2013, sp. zn. 25 Cdo 272/2012).
Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2018, sp. zn. 25 Cdo 2049/2018, vyplývá ze znění §6 odst. 2 písm. d) a z §9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., že pojistné plnění poskytované z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla není neomezené a nehradí se z něj veškeré újmy, které poškozenému v důsledku škodní události vznikly, ale pouze nároky taxativně vypočtené v §6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. To je opodstatněno rozdílem mezi povahou nároku na náhradu újmy (a to jak majetkové tak i nemajetkové) a nároku na pojistné plnění. Plnění pojistitele poskytnuté poškozenému totiž není plněním z titulu jeho odpovědnosti za škodu, neboť osobou odpovědnou za škodu způsobenou poškozenému je pojištěný (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2007, sp. zn. 25 Cdo 113/2006, a ze dne 18. 3. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3925/2013, publikované pod č. 93/2008 a č. 71/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ustanovení §6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. pak stanoví jednotlivé nároky, od kterých se odvíjí pojistné plnění a jeho výše. Tyto nároky je třeba u pojistitele uplatnit a prokázat. Přitom se tak děje přímo u něj a je nerozhodné, zda poškozený nárok uplatnil v soudním řízení či nikoliv. Z toho již dříve Nejvyšší soud dovodil, že pojem nákladů účelně vynaložených na zastoupení ve smyslu §6 odst. 2 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb. je nutné vyložit jako účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků na pojistné plnění vůči pojistiteli, nikoliv náklady vynaložené v adhezním řízení při uplatnění nároku na náhradu škody proti škůdci (rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 25 Cdo 4112/2017, ze dne 16. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 5644/2017, a ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 25 Cdo 3501/2018). Tento závěr se vztahuje i na náklady řízení občanskoprávního a lze jej dovodit i gramatickým výkladem §6 odst. 2 písm. d) části věty za středníkem zákona č. 168/1999 Sb., z nějž vyplývá, že se jedná o náklady, které vznikly při uplatňování nároku na úhradu pojistného plnění u pojistitele odpovědnosti, a to bez ohledu na okolnost, zda poškozený případně uplatnil nárok na náhradu i proti škůdci. Uvedený názor zastává i právnická literatura, např. Kazda, P., Kazdová, K.: Zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2016, komentář k §6, nikoliv jen účastníky zmiňovaný komentář nakladatelství C. H. Beck autorů L. Jandové a P. Vojtka.
K možným úvahám o právu škůdce na pojistnou ochranu a o jeho legitimním očekávání, že za něj pojistitel uhradí účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením poškozeného, pokud uplatňoval své nároky v rámci trestního řízení, je třeba znovu zdůraznit, že podle §6 a §9 zákona č. 168/1999 Sb. pojistné plnění poskytované z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla není neomezené a nehradí se z něj veškeré újmy, které poškozenému v důsledku škodní události vznikly, ale pouze nároky taxativně vypočtené v §6 odst. 2 tohoto zákona, a to nejvýše do limitu pojistného plnění stanoveného v pojistné smlouvě. Je tudíž i v zájmu pojištěného škůdce, aby v souladu s §8 tohoto zákona bez zbytečného odkladu oznámil pojistiteli škodní událost a sdělil neprodleně, že proti němu bylo uplatněno právo na náhradu újmy či bylo zahájeno správní nebo trestní řízení, tak aby již v této fázi umožnil pojistiteli vyřešit věc výplatou pojistného plnění a aby rozsah újmy poškozeného nebyl zbytečně navyšován, například právě o náklady vynaložené poškozeným v adhezním řízení (srov. citovaný rozsudek sp. zn. 25 Cdo 3501/2018). Nelze přitom přehlédnout, že i právní úprava náhrady nákladů právního zastoupení proti pojistiteli je vnitřně strukturovaná, neboť u náhrady újmy vzniklé na zdraví nebo usmrcením náleží poškozenému náhrada nákladů od počátku uplatňování nároku na pojistné plnění bez ohledu na postup pojistitele, zatímco při náhradě skutečné škody a ušlého zisku mu náleží pouze za situace, že pojistitel neprošetřil pojistnou událost řádně a včas, např. nedodržel zákonnou tříměsíční lhůtu pro dokončení šetření, nesdělil poškozenému výši pojistného plnění, způsob jeho výpočtu, důvody krácení nebo odmítnutí plnění, provedl šetření chybně atd. (srov. již zmíněný komentář nakladatelství Wolters Kluwer). I z toho je zřejmá logika této specifické úpravy a úmysl zákonodárce vztáhnout nárok na pojistné plnění zahrnující náhradu nákladů právního zastoupení jen k postupu pojistitele odpovědnosti podle zákona č. 168/1999 Sb., nikoliv k případům, kdy poškozený uplatňuje nárok na náhradu újmy proti škůdci.
Z uvedeného je současně zřejmé, že závěr odvolacího soudu, že náklady účelného právního zastoupení podle §6 odst. 2 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb. představují pouze náklady uplatněné přímo proti pojistiteli v mimosoudním řízení, je správný a v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Lze přisvědčit námitce žalované, že v případě úspěchu v soudním řízení by měl poškozený vůči pojistiteli nárok za stejné právní zastoupení dvakrát, i závěru soudu prvního stupně o obcházení úpravy náhrady nákladů civilního řízení podle úspěchu stran ve věci.
Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není rozumného důvodu, aby tato právní otázka byla vyřešená jinak. Z uvedených důvodů dovolací soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. S ohledem na odmítnutí dovolání má žalovaná vůči žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z nákladů zastoupení advokátem. Výše odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) byla vypočtena podle §7 bodu 5, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů a činí 4.740 Kč. K tomu náleží paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč dle §13 odst. 4 vyhlášky a náhrada 21% DPH ve výši 1058 Kč, celkem tedy výše náhrady nákladů dovolacího řízení činí 6.098 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 10. 2021
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu