ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.5644.2017.1
sp. zn. 25 Cdo 5644/2017-88
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Ivy Suneghové a JUDr. Marty Škárové v právní věci žalobkyně: P. B. , zastoupená Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem K. Slivky 126/18, Karviná - Fryštát, proti žalované: AXA pojišťovna a.s. , IČO 28195604, se sídlem Lazarská 13/8, Praha 2, zastoupená Mgr. Radkem Kocourkem, advokátem se sídlem Havlíčkova 1043/11, Praha 1, o 104 383 Kč, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 107 C 248/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 8. 2017, č. j. 11 Co 202/2017 - 57, takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 8. 2017, č. j. 11 Co 202/2017 - 57 se mění takto:
1/ Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje .
2/ Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6 776 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. Radka Kocourka, advokáta, se sídlem Havlíčkova 1043/11, Praha 1.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozsudkem ze dne 31. 3. 2017, č. j. 107 C 248/2016 - 41, zamítl žalobu o zaplacení částky 104 383 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Uvedená částka představuje náklady, které žalobkyně vynaložila na své právní zastoupení v trestním řízení, v němž se připojila jako poškozená z dopravní nehody s nárokem na náhradu nemajetkové újmy proti škůdci – řidiči vozidla, které bylo pojištěno u žalované. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově č. j. 102 T 217/2015 – 325 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 4. 2016, sp. zn. 6 To 51/2016, byla škůdci uložena povinnost zaplatit poškozené žalobkyni zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 500 000 Kč. Žalovaná pojišťovna tuto částku za pojištěného škůdce žalobkyni uhradila. Usnesením Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově č. j. 102 T 217/2015 - 440, které nabylo právní moci dne 7. 6. 2016, byla škůdci uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady na její zastoupení coby poškozené v trestním řízení v celkové výši 104 383 Kč. Tyto náklady žalovaná za pojištěného odmítla uhradit. Soud prvního stupně v občanskoprávním řízení posoudil nárok žalobkyně podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, její nárok nepovažoval za důvodný, neboť nárok podle §6 odst. 2 písm. d) tohoto zákona zahrnuje náklady vzniklé při uplatnění nároku na pojistné plnění u pojišťovny, nikoli náklady vzniklé při uplatnění nároku na nemajetkovou újmu proti škůdci. Poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu, z níž vyplývá nutnost rozlišovat mezi právem poškozeného na náhradu škody a specifickým právem poškozeného na výplatu pojistného plnění za pojištěného.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 8. 8. 2017, č. j. 11 Co 202/2017 - 57, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 104 383 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a o povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek ze žaloby a z odvolání. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že §6 odst. 2 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb. zahrnuje rovněž účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároku na náhradu nemajetkové újmy v trestním řízení proti škůdci. Dovodil, že zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, byla odlišně upravena náhrada újmy a preferuje se o její náhradě rozhodnout již v rámci trestního řízení, aby se poškození svých nároků dočkali v příznivějším časovém horizontu a nemuseli vést další občanskoprávní řízení. Jestliže žalobkyně uplatnila svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy jedním ze způsobů zákonem aprobovaným v rámci trestního řízení a pravomocným rozhodnutím soudu v rámci trestního řízení byla škůdci uložena povinnost uhradit žalobkyni náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu újmy, lze na straně žalobkyně shledat legitimní očekávání, že uplatní-li tento nárok vůči pojistiteli škůdce podle §9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., budou její náklady uspokojeny. Stejně tak odvolací soud shledal legitimní očekávání na straně škůdce, že za něj pojistitel podle §6 odst. 2 písm. d) citovaného zákona uhradí účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením poškozeného, pokud uplatňoval své nároky v rámci trestního řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním z důvodu nesprávného právního posouzení otázky, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena, a to zda nárok na náhradu nákladů vynaložených v adhezním řízení lze podřadit pod §6 odst. 2 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb. Podle názoru žalované hradí pojistitel náklady zastoupení spojené s uplatněním nároku na pojistné plnění, nikoliv náklady poškozeného na zastoupení v trestním řízení proti škůdci. Žalovaná v trestním řízení ani nevystupovala jako účastník řízení a z toho důvodu ji ani usnesení o nákladech řízení nezavazuje. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve svém vyjádření k dovolání žalované uvedla, že považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhla zamítnutí podaného dovolání.
Nejvyšší soud posoudil dovolání, vzhledem k datu napadeného rozhodnutí, podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 29. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“) a jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., a je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. pro posouzení otázky, zda nárok na náhradu nákladů vynaložených v adhezním řízení lze podřadit pod §6 odst. 2 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb. Tato otázka (v době podání dovolání neřešená) byla vyřešena rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 25 Cdo 4112/2017, a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak řeší dovolatelkou předestřenou otázku hmotného práva v rozporu s uvedeným rozhodnutím Nejvyššího soudu.
Podle §6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému a) způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením, b) účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví zraněného zvířete a způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat, c) ušlý zisk, d) účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků podle písmen a) až c); v souvislosti se škodou podle písmene b) nebo c) však jen v případě marného uplynutí lhůty podle §9 odst. 3 nebo neoprávněného odmítnutí anebo neoprávněného krácení pojistného plnění pojistitelem, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení.
Podle §9 odst. 1 tohoto zákona poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle §6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle §24. Při uplatnění nároku je povinen předložit společný záznam o dopravní nehodě, jedná-li se o dopravní nehodu nepodléhající oznámení Policii České republiky podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích. Podle odst. 2 citovaného ustanovení plnění pojistitele je splatné do 15 dnů, jakmile pojistitel skončil šetření nutné k zjištění rozsahu jeho povinnosti plnit nebo jakmile pojistitel obdržel pravomocné rozhodnutí soudu o své povinnosti poskytnout pojistné plnění.
Nejvyšší soud v rozhodnutí shora uvedeném vyložil, že podle již ustálené judikatury je třeba důsledně rozlišovat mezi právem poškozeného na náhradu vzniklé škody vůči škůdci a specifickým právem poškozeného na výplatu plnění za pojištěného škůdce (§9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb.). Plnění pojistitele poskytnuté poškozenému není plněním z titulu jeho odpovědnosti za škodu, neboť osobou odpovědnou za škodu způsobenou poškozenému je pojištěný; toto plnění má charakter pojistného plnění (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2902/2012, rozsudek ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 32 Cdo 4765/2010). Jak vyplývá z výše uvedených ustanovení, pojistitel hradí poškozenému tam vyjmenované nároky, které poškozený uplatnil a prokázal. Dovolací soud ve svém rozhodnutí vyslovil závěr, že uplatněním nároků nutno rozumět jejich uplatnění vůči pojistiteli, neboť to je jednou z podmínek následného plnění pojistitele. Pro plnění pojistitele je naopak zcela bez významu, zda poškozený uplatnil své nároky v soudním řízení též proti samotnému škůdci. Rozhodnutí v takovém soudním řízení žádnou povinnost pojistiteli plnit poškozenému nezakládá, nejedná se o rozhodnutí ve smyslu §9 odst. 2 zákona, od něhož by se odvíjela splatnost pojistného plnění. Charakter nákladů ve smyslu §6 odst. 2 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb. je tudíž třeba vyložit jako účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků na pojistné plnění vůči pojistiteli, nikoli náklady vynaložené v adhezním řízení při uplatnění nároku na náhradu škody proti škůdci. Uvedené plyne i z výslovné úpravy náhrady účelně vynaložených nákladů spojených s právním zastoupením při uplatňování nároků na náhradu škody na věci nebo ušlém zisku, která je podmíněna marným uplynutím tříměsíční lhůty pro plnění pojistitele (§9 odst. 3) nebo neoprávněným odmítnutím anebo neoprávněným krácením pojistného plnění pojistitelem. Tyto náklady, na jejichž úhradu má poškozený právo, mohou tedy vzniknout až ve fázi, kdy pojistitel neplní v souladu se zákonem a poškozený, resp. jeho právní zástupce, musí ve vztahu k pojistiteli činit další úkony, jež zvyšují náklady poškozeného na uplatnění jeho nároků a jsou důvodem k navýšení pojistného plnění.
Odvolací soud v napadeném rozhodnutí poukazuje na novou právní úpravu náhrady újmy provedenou zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Nová právní úprava však na shora uvedeném výkladu zákona č. 168/1999 Sb. nic nemění. Odvolací soud akcentoval ve svém rozhodnutí preferenci rozhodnout o náhradě újmy již v rámci trestního řízení, aby se poškození domohli svých práv v bližším časovém horizontu. K této argumentaci dovolací soud uvádí, že smyslem právní úpravy pojištění odpovědnosti z provozu vozidla provedené zákonem č. 168/1999 Sb. je vytvořit předpoklady k úhradě škod způsobených provozem vozidel třetím osobám a zabezpečit oprávněné nároky těchto osob. Proto uvedená právní úprava zakotvuje v §9 možnost uplatnění nároku poškozeného na plnění přímo u pojistitele, aby se tak poškozený vůbec nemusel domáhat svého nároku v soudním řízení proti škůdci. Pojistitel pak sám provede příslušná šetření k rozsahu jeho povinnosti plnit bez ohledu na případnou nesoučinnost pojištěného škůdce.
K argumentaci odvolacího soudu o právu škůdce na pojistnou ochranu a jeho očekávání, že za něj pojistitel podle §6 odst. 2 písm. d) citovaného zákona uhradí účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením poškozeného, pokud uplatňoval své nároky v rámci trestního řízení, dovolací soud uvádí, že z citovaných ustanovení §6 a §9 zákona č. 168/1999 Sb. vyplývá, že pojistné plnění poskytované z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla není neomezené a nehradí se z něj veškeré újmy, které poškozenému v důsledku škodní události vznikly, ale pouze nároky taxativně vypočtené v §6 odst. 2 tohoto zákona, a to nejvýše do limitu pojistného plnění stanoveného v pojistné smlouvě. Je tudíž v zájmu pojištěného škůdce, aby v souladu s §8 tohoto zákona bez zbytečného odkladu oznámil pojistiteli škodnou událost a aby sdělil neprodleně, že proti němu bylo uplatněno právo na náhradu újmy či bylo zahájeno správní nebo trestní řízení, tak aby již v této fázi umožnil pojistiteli vyřešit věc výplatou pojistného plnění a aby rozsah újmy poškozeného nebyl zbytečně navyšován např. právě ve formě nákladů vynaložených poškozeným v adhezním řízení.
Nejvyšší soud tedy uzavírá, že otázku předestřenou dovolatelkou považuje za vyřešenou a neshledává žádný důvod odchýlit se od závěrů vyslovených v rozsudku ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 25 Cdo 4112/2017, ani v nyní projednávané věci.
Právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, tudíž není správné a dovolání je důvodné. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené rozhodnutí změnil [ve shodě s ustanovením §243d písm. b) o. s. ř., když dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout] tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správné.
O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl dovolací soud podle §243c odst. 3 věta první, §224 odst. 2 a §142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná, která byla ve věci plně úspěšná, má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, v odvolacím řízení jí však žádné náklady nevznikly.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná má právo na náhradu nákladů, které se skládají z odměny advokáta ve výši 5 300 Kč podle §1 odst. 2, §6 odst. 1, §7 bodu 5, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za jeden úkon právní služby, spočívající v podání dovolání, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle §2 odst. 1 a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 1 176 Kč (21% z částky 5 600 Kč) podle §137 odst. 3 o. s. ř., celkem tedy 6 776 Kč.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný
V Brně dne 16. 5. 2018
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu