ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.2320.2020.1
sp. zn. 25 Cdo 2320/2020-192
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: MERCIA spol. s r. o. , se sídlem Dašická 1228, Chrudim, IČO 00580414, zastoupená Mgr. Michaelou Bartoškovou, advokátkou se sídlem Litoměřická 834/19, Praha 9, proti žalované: Z-MOTOR s. r. o., IČO 60912596, se sídlem Dašická 248, Chrudim, zastoupená Mgr. Martinem Chludem, advokátem se sídlem Palackého třída 801, Chrudim, o zaplacení 224.603,18 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 8 C 203/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 14. 1. 2020, č. j. 23 Co 300/2019-168, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Chrudimi rozsudkem ze dne 2. 4. 2019, č. j. 8 C 203/2018-124, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 157.257 Kč s příslušenstvím; žalobu v rozsahu požadavku na zaplacení 67.346,18 Kč s příslušenstvím zamítl a uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 38.802 Kč. Předmětem řízení byla náhrada škody způsobená vydáním usnesení o nařízení předběžného opatření Okresním soudem v Chrudimi dne 19. 3. 2018, č. j. 8 Nc 7541/2018-32, změněného usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 14. 5. 2018, č. j. 22 Co 154/2018-66, tak, že byl zamítnut návrh žalované na nařízení předběžného opatření, podle kterého měla být žalobkyně povinna odstranit kontejnery umístěné na pozemku p. č. 568/6 v katastrálním území Chrudim a zdržet se dalšího umísťování jakýchkoli překážek či jiného omezování, které by bránilo ve výkonu služebnosti cesty a stezky zřízené na základě smlouvy o zřízení věcného břemene - služebnosti ze dne 1. 10. 2015. Žalobkyni vznikla škoda spočívající v nákladech za právní zastoupení před soudy a exekutorem, za odvoz kontejnerů, jejich skladování a následnou přepravu zpět na pozemek žalobkyně a v zaplacení smluvní pokuty zájemci o koupi nemovitostí žalobkyně. Okresní soud po právní stránce uzavřel, že nárok žalobkyně na náhradu škody spočívající v platbách advokátce za poskytnuté právní služby není dán, neboť žalobkyně byla v předmětných řízeních úspěšná a o jejích nákladech bylo v těchto řízeních rozhodnuto. Ve zbytku považoval nárok žalobkyně za důvodný.
K odvolání žalobkyně i žalované Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 14. 1. 2020, č. j. 23 Co 300/2019-168, potvrdil rozsudek okresního soudu v zamítavém výroku co do nároku žalobkyně na náhradu škody spočívající v platbách advokátce za poskytnuté právní služby, změnil jej ve výroku I co do částky 100.000 Kč tak, že žaloba se zamítá, a ve zbývající části výroku I rozsudek okresního soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Odvolací soud uzavřel, že žalobkyně může být úspěšná se svým nárokem dle §77a o. s. ř. pouze v tom případě, že prokáže, že kontejnery na služebném pozemku umístila v souladu se smlouvou o zřízení věcného břemene, tedy že žalovaná se předběžným opatřením domáhala nedůvodně širšího nároku pro svou osobu, než bylo smlouvou ujednáno. Na tyto skutečnosti se okresní soud zaměří v dalším řízení. I bez tohoto posouzení však nemůže být žalobkyně úspěšná v otázce náhrady nákladů za právní služby a zaplacení smluvní pokuty M. T.. Náklady za právní služby advokátky nad rámec náhrady nákladů řízení, jež byly žalobkyni přiznány v řízení o vydání předběžného opatření i v navazujícím exekučním řízení, nelze požadovat z titulu náhrady škody a placení odměny advokáta přesahující částky stanovené advokátním tarifem je na vůli klienta. Odvolací soud vyslovil pochyby o pravosti listiny odstoupení od smlouvy a výzvy k zaplacení smluvní pokuty a uzavřel, že tuto škodu si svým počínáním přivodila žalobkyně sama.
Proti výroku I rozsudku odvolacího soudu v části nároku na náhradu nákladů právního zastoupení podala žalobkyně dovolání, neboť má za to, že odvolací soud postupoval při řešení této otázky dle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu reprezentované např. rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3403/2012, a tato otázka má být nyní rozhodnuta jinak. Dovolatelka namítá, že v drtivě většině přiznané náklady řízení účastníkům, kteří mají ve věci úspěch, ani zdaleka neodrážejí ty skutečné náklady na právní pomoc včetně zastoupení v jednání před soudy, které vynaložili. Jelikož zakládá §77a o. s. ř. objektivní odpovědnost navrhovatele předběžného opatření za škodu způsobenou pro případ mj. zrušení předběžného opatření, domnívá se dovolatelka, že lze skutečné náklady na právní pomoc vynaložené v souvislosti s řízením uplatnit dle §2894 o. z. jako majetkovou újmu v samostatném řízení. Proto předkládá dovolacímu soudu otázky a) zda je skutková podstata uvedená v §77a o. s. ř. zvláštní skutkovou podstatou, na kterou odkazuje §2895 o. z., b) zda jsou náklady vynaložené na odměnu advokáta vyvolané řízením o nařízení předběžného opatření podle §74 a násl. o. s. ř., které převyšují v řízení přiznané náklady řízení v podobě odměny za zastupování účastníka advokátem, škodou nebo jinou újmou, za kterou odpovídá navrhovatel předběžného opatření podle ustanovení §77a o. s. ř., c) zda je možno tuto škodu nebo jinou újmu dle písm. b) vymáhat postupem podle §77a o. s. ř. a d) zda je odměna advokáta za právní pomoc vyvolanou řízením, která převyšuje výši soudem přiznané náhrady nákladů řízení v podobě odměny advokáta za zastupování v řízení, principiálně vždy bezdůvodným obohacením advokáta. Tyto otázky v minulosti dovolací soud vyřešil nesprávně, a mají být proto vyřešeny jinak. Navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání žalobkyně bylo podáno včas, oprávněnou osobou (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu §241 odst. 1 a 4 o. s. ř., není však přípustné.
Dovolatelka vymezila čtyři právní otázky, jež měl dovolací soud v minulosti vyřešit a od jejichž řešení se nyní má odchýlit a posoudit je jinak, odlišně od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3403/2012. Na řešení první a čtvrté dovolatelkou vymezené otázky dovoláním napadené rozhodnutí nespočívá. Druhá a třetí otázka, na nichž je založeno dovoláním napadené rozhodnutí, se obsahově překrývají a jejich řešení je souladné s citovaným judikátem.
Podle citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3403/2012 vzniknou-li účastníku řízení, v jehož rámci bylo nařízeno předběžné opatření (které následně zaniklo či bylo zrušeno z jiného důvodu než proto, že návrhu ve věci samé bylo vyhověno, nebo proto, že právo navrhovatele bylo uspokojeno), náklady řízení v souvislosti s obranou proti nařízenému předběžnému opatření, může se jejich náhrady domáhat toliko postupem podle §145 o. s. ř. Dále zde dovolací soud konstatoval, že zákonodárce určil [vyhláškou č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)], jaká výše odměny se přiznává v rámci nákladů účelného uplatnění nebo bránění práva. Podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení jsou upraveny v §140 a násl. o. s. ř. a povinnost je hradit vzniká pouze rozhodnutím soudu, aniž by bylo možno se vedle toho náhrady domáhat z titulu odpovědnosti za škodu (srov. shodně i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2011, sp. zn. 25 Cdo 3178/2009). Řečené platí bez zřetele k tomu, zda částka přiznaná plně úspěšnému účastníku řízení na náhradě nákladů řízení je nižší než částka, kterou na těchto nákladech skutečně zaplatil.
Rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s výše nastíněnou rozhodovací praxí dovolacího soudu spočívá na závěru, že náklady na právní zastoupení v podobě odměny advokátky, náhrady hotových výdajů a náhrady za promeškaný čas měly a byly uplatněny v jednotlivých řízeních, včetně řízení exekučního, a dále na závěru, že placení odměny advokátovi přesahující částky stanovené advokátním tarifem pro mimosmluvní odměnu je na vůli klienta takového advokáta. Je pouze na rozhodnutí účastníka, jak vysokou odměnu za poskytnuté právní služby si s advokátem dohodne, tato dohoda však nemůže vázat osobu, která nebyla jejím účastníkem. Jde o univerzální princip na jedné straně respektující smluvní svobodu mezi advokátem a jeho klientem, na druhé straně chránící zájmy třetích osob, které stíhá povinnost k náhradě nákladů vzniklých advokátním zastoupením v soudních a jiných řízeních pouze v účelném rozsahu mimosmluvní odměny objektivně stanovené právním předpisem. Dovolací soud se s tímto posouzením plně ztotožňuje a neshledává důvod rozhodnou právní otázku posoudit jinak.
Jelikož dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 3. 2021
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu