ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.2576.2020.1
sp. zn. 25 Cdo 2576/2020-257
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobců: a) J. N., narozená dne XY, b) E. N., narozený dne XY, c) K. N., narozená dne XY, zastoupená opatrovnicí J. N., všichni bytem XY, všichni zastoupeni advokátem JUDr. Filipem Matoušem, se sídlem Lazarská 11/6, Praha 2, proti žalovanému: Středočeský kraj , se sídlem úřadu Zborovská 81/11, Praha 5, IČO 70891095, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: Generali Česká pojišťovna a.s., se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, IČO 45272956, o 138.600,20 Kč a 22.926,04 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 4 C 16/2017, 4 C 324/2017, o dovolání žalobkyně c) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2020, č. j. 11 Co 46/2020-242, takto:
Věc vedená u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 25 Cdo 2576/2020 se postupuje velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu.
Odůvodnění:
Ústavní soud nálezem ze dne 27. 4. 2020, sp. zn. II. ÚS 664/19, zrušil v napadeném rozsahu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 25 Cdo 1592/2017, s tím, že stěžejním kritériem pro volnou úvahu soudu ve smyslu §136 o. s. ř. k vyčíslení výše náhrady nákladů na péči, jež náleží nesoběstačnému poškozenému stiženému újmou na zdraví, o nějž pečují rodinní příslušníci, je maximální sazba odměny terénní pečovatelské služby podle vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách. Uvedený nález změnil náhled dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, reprezentované zejména rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 25 Cdo 6061/2016, uveřejněným pod číslem 126/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sbírka“), podle níž sice lze přiměřeně vycházet též z ocenění přiznávaného pracovníkům pečovatelské služby podle uvedené vyhlášky, leč přiznávanou náhradu nelze striktně vázat na odměnu za práci profesionálních pečovatelů; za vhodné východisko volné úvahy soudu byla akceptována též výše minimální mzdy podle nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí.
Vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou podle čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky závazná pro všechny orgány i osoby (k závaznosti nálezové judikatury Ústavního soudu srov. zejména nález pléna Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2009, sp. zn. Pl. ÚS 9/06, jakož i rozhodnutí tam citovaná, a též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 1330/2020, uveřejněný pod číslem 13/2021 Sbírky). Toto ustanovení je třeba vykládat tak, že závazný není jen výrok nálezu, ale i odůvodnění, resp. ty jeho části, jež obsahují „nosné důvody“ (srov. např. nález pléna Ústavního soudu ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 39/13, i rozhodnutí v něm citovaná). Kromě toho v rámci vázanosti právním názorem nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 664/19 bylo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2021, sp. zn. 1416/2020 a sp. zn. 25 Cdo 289/2020, rozhodnuto tak, že v otázce použitelnosti kritéria minimální mzdy nastal rozpor v judikatuře dovolacího soudu.
Z těchto důvodů tříčlenný senát č. 25, který měl podle platného rozvrhu práce Nejvyššího soudu projednat a rozhodnout o podaném dovolání, dospěl k závěru, že s ohledem na obsah nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 4. 2020, sp. zn. II. ÚS 664/19, je třeba v otázce kritérií volné úvahy soudu stanovící výši náhrady nákladů na péči o nesoběstačného poškozeného zaujmout právní názor odlišný od právního názoru již vyjádřeného v dosavadních rozhodnutích Nejvyššího soudu, resp. judikaturu sjednotit, proto podle §20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), rozhodl o postoupení věci k rozhodnutí velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 4. 2021
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu