ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.3688.2020.1
sp. zn. 25 Cdo 3688/2020-568
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobkyně: L. R. , narozená XY, bytem XY, zastoupená opatrovníkem městem Hradec Králové, se sídlem Československé armády 408, Hradec Králové, IČO 00268810, proti žalovaným: 1) I. J. , narozená XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Hanou Kordovou Marvanovou, advokátkou se sídlem Holšická 1458, Praha 9, 2) městská část Praha 1 , se sídlem Vodičkova 18, Praha 1, IČO 00063410, zastoupená JUDr. Milošem Profousem, advokátem se sídlem V Jámě 699/1, Praha 1, a 3) hlavní město Praha , se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1, IČO 00064581, o náhradu škody 5.209.052 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 18 C 167/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2020, č. j. 17 Co 371/2019-533, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2020, č. j. 17 Co 371/2019-533, ve výroku III a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 8. 2019, č. j. 18 C 167/2011-502, ve výroku I, pokud jím byla zamítnuta žaloba vůči žalovaným 1) a 2) co do částky 5.165.600 Kč s příslušenstvím, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 20. 8. 2019, č. j. 18 C 167/2011-502, zamítl žalobu o zaplacení částky 5.209.052 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně byla v roce 1991 omezena ve způsobilosti k právním úkonům a omezena v nakládání s finančními prostředky pouze na nižší částky, opatrovníkem byla ustanovena žalovaná 2), za kterou ve věci žalobkyně jednala její zaměstnankyně - žalovaná 1). V letech 2006 a 2007 žalovaná 1) iniciovala sérii úkonů, jimiž žalobkyně nabyla vlastnické právo k bytu na XY, ve kterém bydlela, a následně jej směnila za družstevní podíl spojený s nájmem bytu v Hradci Králové s doplatkem 600.000 Kč a nepodala včas daňové přiznání, za což zaplatila úrok z prodlení v částce 43.452 Kč. Sérii právních úkonů schvaloval opatrovnický soud. Přestěhováním žalobkyně do Hradce Králové došlo ke změně opatrovníka a žalobkyně následně podala trestní oznámení, na jehož základě byla žalovaná 1) odsouzena pro přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §220 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) trestního zákoníku, neboť směnou došlo k poškození žalobkyně nejméně o částku 4.000.000 Kč, o kterou se v důsledku záměrného postupu žalované 1) zmenšil majetek žalobkyně směnou bytu v Praze 1 za byt v Hradci Králové, ačkoliv si žalovaná 1) byla vědoma nepoměru cen obou bytů (zvláště pak s přihlédnutím k lokaci, výměře a právnímu vztahu k oběma bytům). Výrok trestního rozsudku o náhradě škody byl zrušen usnesením Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2016, sp. zn. 5 Tdo 44/2016, neboť nebylo prokázáno, zda šlo o exces žalované 1) a nikoli o výkon činnosti právnické osoby. Obvodní soud neshledal pasivní věcnou legitimaci žalované 3), dovodil, že za jednání žalované 1) je odpovědná žalovaná 2), neboť nebyl tvrzen ani prokázán exces žalované 1), a úkony žalované 1) podléhaly schválení opatrovnického soudu. Z uvedených důvodů neshledal odpovědnost u žádného z žalovaných.
2. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2020, č. j. 17 Co 371/2019-533, byl rozsudek obvodního soudu potvrzen ve vztahu k žalovanému 3) (výrok I), ve vztahu k žalovaným 1) a 2) byl potvrzen co do zamítnutí žaloby o zaplacení částky 5.165.600 Kč s příslušenstvím (výrok III) a co do částky 43.452 Kč s příslušenstvím byl zrušen a v tomto rozsahu byla věc vrácena k dalšímu řízení (výrok IV). Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým stavem zjištěným obvodním soudem i s právním posouzením nároku na náhradu částky 5.165.600 Kč, neboť dospěl k závěru, že žalovaná 3) není pasivně věcně legitimována. Dále uzavřel, že rovněž žalovaná 1) není pasivně věcně legitimována, neboť ani žalobkyně, ani žalovaná 2) netvrdili, že by se žalovaná 1) dopustila excesu z rámce plnění pracovních povinností. Konečně ve vztahu k žalované 2) neshledal naplnění všech předpokladů odpovědnosti za škodu, neboť jednání žalovaných musel schválit opatrovnický soud a tím došlo k přerušení příčinné souvislosti. Odvolací soud nesouhlasil s tvrzením žalobkyně, že v trestním řízení bylo shledáno naplnění všech předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu. Pouze ve vztahu k částce 43.452 Kč představující penále z nezaplacené daně z převodu nemovitosti shledal argumentaci žalobkyně důvodnou a v tomto rozsahu vrátil věc k dalšímu řízení.
3. Proti rozsudku odvolacího soudu do výroku III potvrzujícího zamítnutí žaloby co do částky 5.165.600 Kč s příslušenstvím ve vztahu k žalovaným 1) a 2) podala žalobkyně dovolání. Dovolatelka nesouhlasí se závěry nižších soudů, že nebyly dány a v trestním řízení prokázány předpoklady odpovědnosti za škodu. Dovolání považuje za přípustné pro řešení otázek přetržení příčinné souvislosti a vázanosti soudu rozhodnutím trestního soudu o spáchání trestného činu, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. K přerušení příčinné souvislosti může dojít pouze v případě, že k původní škodní události se přidá nová, na původní nezávislá, výlučná a samostatná příčina. Tak tomu v dané věci nebylo. Převažující příčinou, bez níž by ke škodě nedošlo, bylo jednání žalované 1) za žalovanou 2), tedy uzavření pro dovolatelku nevýhodných smluv. Odůvodnění odvolacího soudu je navíc velmi stručné a nevypořádalo se s námitkami dovolatelky ani s judikaturou dovolacího soudu. Rovněž v otázce vázanosti soudu rozsudkem trestního soudu o spáchání trestného činu se odvolací soud vypořádal nedostatečně s námitkami dovolatelky a jí citovanou judikaturou dovolacího soudu. Z uvedených důvodů navrhla dovolatelka, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu jeho výroku III, jakož i jemu předcházející rozsudek obvodního soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
4. Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky jejího zastoupení osobou, jež má právnické vzdělání (§241 odst. 2 písm. b/ a 4 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že dovolání je přípustné pro řešení otázek přerušení příčinné souvislosti a vázanosti civilního soudu rozsudkem trestního soudu, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolání je důvodné.
5. Podle §135 odst. 1 o. s. ř. je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.
6. K výkladu citovaného ustanovení se již dovolací soud opakovaně vyjádřil, např. v dovolatelkou citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1877/2013, uzavřel, že soud v občanském soudním řízení nemůže mimo jiné předběžně řešit jako tzv. prejudiciální otázku, zda a kdo spáchal trestný čin, bylo-li v tomto směru vydáno odsuzující pravomocné rozhodnutí trestního soudu. Výrokem o vině (nikoli odůvodněním takového rozhodnutí) je soud vázán a musí z něj vycházet jako z celku a brát v úvahu jeho právní i skutkovou část, která řeší naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu konkrétním jednáním pachatele. Rozsah vázanosti je dán tím, do jaké míry jsou znaky skutkové podstaty trestného činu zároveň okolnostmi významnými pro rozhodnutí o náhradě škody. Protože rozhodnutí o tom, že byl spáchán trestný čin, v sobě zahrnuje i posouzení subjektivního vztahu pachatele ke svému jednání a k jeho následkům, znamená takové rozhodnutí ve vztahu k postiženému pachateli vždy konstatování jeho zaviněného protiprávního jednání. V občanském soudním řízení však soud není vázán trestním rozsudkem ve smyslu §135 odst. 1 o. s. ř., pokud jde o výši škody; soud si musí učinit o výši škody vlastní závěr podložený zjištěním skutkového stavu věci, lze využít i podklady v trestním spise.
7. Rovněž k otázce přerušení příčinné souvislosti existuje četná judikatura dovolacího soudu, podle které k přerušení příčinné souvislosti dochází jen za situace, kdy nová okolnost působila jako rozhodující příčina, která způsobila vznik škody bez ohledu na původní škodní událost ( rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 25 Cdo 1474/2011) .
8. V projednávané věci byla žalovaná 1) pravomocnými rozsudky uznána vinnou přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §220 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) trestního zákoníku. Uvedeného trestného činu se obviněná dopustila (zjednodušeně uvedeno) tím, že v období od 11. 5. 2007 do 4. 3. 2008 jako pracovnice žalované 2) byla pověřena k jejímu zastupování ve funkci veřejného opatrovníka poškozené nesvéprávné dovolatelky, avšak při správě jejího majetku řádně nedbala jejích zájmů a způsobila jí škodu při směně jejího bytu za družstevní podíl s právem nájmu k bytu. Dovolatelka byla jediným vlastníkem bytové jednotky o výměře 112,1 m 2 v domě na XY v XY a spoluvlastníkem společných částí domu a pozemku, na němž dům stojí. Tento byt byl i přes značně zanedbaný stav oceněn na 6.100.000 Kč. Žalovaná 1) pak spolu s M. K., který měl o tento byt zájem, resp. S jím zastoupenou obchodní společností ENOVA, s. r. o., zajistila výměnu tohoto bytu za družstevní podíl v bytovém družstvu JUMBO, spojený s právem nájmu bytu o velikosti 64,6 m 2 v XY, v XY. Tento družstevní podíl byl oceněn na 1.500.000 Kč. Žalovaná při směně sjednala za dovolatelku sérii smluv, aktivně se účastnila soudních jednání směřujících ke schválení směny, takže soud nakonec tuto směnu schválil. Žalovanou 1) způsobená škoda byla vyčíslena na částku 4.000.000 Kč, o kterou se v důsledku záměrného postupu žalované 1) zmenšil majetek dovolatelky uvedenou směnou bytu v Praze 1 za byt v Hradci Králové, ačkoliv si žalovaná 1) byla vědoma nepoměru cen obou bytů (zvláště pak se zřetelem na lokaci, výměru a právní vztah k oběma bytům). Na uvedeném nic nezměnilo ani usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2016, sp. zn. 5 Tdo 44/2016, jímž byla zrušena rozhodnutí nižších trestních soudů ve výrocích o povinnosti žalované 1) zaplatit dovolatelce částku 4.000.000 Kč a dovolatelka byla se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Dovolací soud zde uvedl, že soudy nižších stupňů se otázkou případné povinnosti žalované 1) nahradit dovolatelce škodu, kterou jí svým činem způsobila, řádně nezabývaly a tento významný výrok rozhodnutí náležitě neodůvodnily. Povinnost nahradit způsobenou škodu odvozovaly dle §420 odst. 1 obč. zák., aniž se zabývaly tím, zda právu poškozené na náhradu škody nebrání zákonná překážka, v uvedené věci odpovědnost právnické osoby dle §420 odst. 2 obč. zák. Ústavní stížnost žalované 1) byla odmítnuta usnesením ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. II. ÚS 3282/16.
9. V projednávané věci tak byly civilní soudy vázány rozhodnutím trestního soudu v otázce naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu. Předmětem jejich posouzení měla být otázka, zda za škodu odpovídá žalovaná 2), která použila ke své činnosti (výkonu funkce opatrovníka) žalovanou 1), a odpovídá tak za škodu, kterou žalovaná 1) jako zaměstnanec způsobila, anebo zda za škodu odpovídá sama žalovaná 1), protože se dopustila excesu při plnění pracovních povinností, a dále rozhodnutí o výši způsobené škody.
10. Postup obvodního soudu, který sám zkoumal naplnění všech předpokladů odpovědnosti za škodu a neshledal protiprávní jednání, je v rozporu nejen s výše nastíněnou judikaturou dovolacího soudu, nýbrž i se zněním zákona. Rozsudek odvolacího soudu toto pochybení nenapravil, když se ztotožnil se závěrem o přetržení příčinné souvislosti přivolením opatrovnického soudu, neboť toto rozhodnutí nelze hodnotit jako novou okolnost působící jako rozhodující příčina, bez ohledu na původní příčinu. Nejednalo se o nezávislou, výlučnou a samostatnou okolnost, nýbrž o schválení úkonů nesvéprávné osoby, tedy formální dovršení právních úkonů, jejichž reálným vykonavatelem byla žalovaná 1). Rozhodování opatrovnického soudu v nesporném řízení, ve kterém již navrhovatel je ze zákona povinen zastupovat zájmy opatrovaného s péčí řádného hospodáře, zjevně není způsobilé přerušit příčinnou souvislost s jednáním žalované 1), která připravovala podklady a přesvědčovala soud, že je takové jednání v zájmu a v souladu s přáním dovolatelky.
11. Dovolací soud již v trestní věci připomenul, že opatrovník musí jednat vždy v zájmu zastoupeného, musí tedy znát i jeho potřeby, přání, názory, poměry apod., musí se snažit respektovat vůli zastoupeného, nicméně to neznamená, že by jí měl vždy vyhovět. Právě opatrovník má chránit zastoupenou osobu omezenou ve svéprávnosti, resp. dříve omezenou ve způsobilosti k právním úkonům, dokonce především ji má chránit před jednáním samotného zastoupeného, který není schopen uvědomit si následky svého jednání, popř. je ovládat. Zatímco osoba plně svéprávná, resp. způsobilá k právním úkonům, může se svým majetkem nakládat zcela libovolně, byť nezávislému třetímu by se jevilo takové nakládání jako nehospodárné či nesmyslné, např. pokud věci daruje, zničí apod., osobu s defektem složky ovládací či rozpoznávací je třeba chránit i před jejím vlastním nezodpovědným jednáním, což je vlastně smysl a podstata omezování svéprávnosti, resp. způsobilosti k právním úkonům, a ustanovování opatrovníka dbajícího lépe zájmů zastoupené osoby. Vůle poškozené tak byla v daném konkrétním případě významná, a bylo možné směřovat kroky žalované 1) jako pracovnice tzv. veřejného opatrovníka k vyhovění přání poškozené, nicméně nikoli za cenu významného úbytku na majetku poškozené.
12. Uplatněný dovolací důvod nesprávného právního posouzení při řešení otázek přerušení příčinné souvislosti a vázanosti civilního soudu rozsudkem trestního soudu je tak naplněn. Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu v dovoláním napadeném rozsahu zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.), a protože důvody, pro které bylo toto rozhodnutí zrušeno, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, Nejvyšší soud v dotčeném rozsahu zrušil i rozsudek tohoto soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
13. Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém konečném rozhodnutí o věci rozhodne soud i o náhradě nákladů dovolacího řízení (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 4. 2021
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu