ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.3712.2019.1
sp. zn. 25 Cdo 3712/2019-194
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: A. Z. , narozená XY, bytem XY, zastoupená opatrovníkem P. J., advokátem se sídlem XY, proti žalované: K. K.. , advokátka se sídlem XY, IČO XY, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 48/2016, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2018, č. j. 13 Co 287/2018-126, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 9. 2018, č. j. 13 Co 287/2018-126, potvrdil usnesení ze dne 20. 6. 2018, č. j. 27 C 48/2016-120, jímž Obvodní soud pro Prahu 2 odmítl žalobu ze dne 1. 6. 2016, rozhodl o náhradě nákladů řízení a o odměně opatrovníka; odvolací soud rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované náhrady škody, která jí měla vzniknout v důsledku jednání žalované jako její advokátky tím, že za ni nepodala včas návrh na vypořádání společného jmění manželů (a chybně ji informovala o plynutí lhůty pro podání tohoto návrhu), v důsledku čehož tato lhůta nevratně uplynula. Vzniklá škoda pak měla představovat rozdíl mezi sumou, kterou by žalobkyně obdržela v rámci vypořádání společného jmění manželů, a tím, co jí náleží jako podílovému spoluvlastníkovi. Jelikož žaloba nesplňovala základní náležitosti řádného návrhu na zahájení řízení, protože z ní nebylo zřejmé, na jakém základě by ji měl soud věcně projednat, neuváděla tvrzení ohledně existence konkrétní újmy a nevyčíslovala její přesný rozsah (požadovala náhradu škody ve výši „soudem upřesněné částky“), vyzval soud prvního stupně žalobkyni usnesením ze dne 3. 2. 2017, č. j. 27 C 48/2016-15, k odstranění vytčených vad s poučením, jak je odstranit a zároveň ji poučil, že nebudou-li vady odstraněny, bude žaloba odmítnuta. Žalobkyně na tuto výzvu reagovala podáním, v němž požádala o ustanovení zástupce pro řízení a o osvobození od soudních poplatků. O těchto žádostech soud prvního stupně rozhodl tak, že je jako nedůvodné zamítl. Usnesením ze dne 10. 1. 2018, č. j. 27 C 48/2016-89, však žalobkyni ustanovil opatrovníka P. J. a po právní moci tohoto usnesení pak opětovně doručil žalobkyni výzvu k odstranění vad žaloby. Žalobkyně doplnila svou žalobu podáním ze dne 18. 6. 2018. V něm v otázce specifikace a vyčíslení žalobou nárokované náhrady škody uvedla, že tato sestává z: „podílu na hodnotě akcií“ emitovaných společností BRISTOL MYERS SQUIBB COMPANY, blíže specifikovaných v příloze podání; „podílu na částce“ 400 000 Kč, jež náležela do SJM a kterou bývalý manžel žalobkyně použil na nákup bytu (na adrese XY) pro svou tehdejší přítelkyni, paní Z. Š., a na částce 300 000 Kč, která taktéž náležela do SJM a kterou bývalý manžel žalobkyně použil na splácení hypotéky na tento byt; „části peněz v řádu statisíců korun“ nacházejících se na účtech penzijního připojištění a životního pojištění, vedených u AXA pojišťovna a. s. na jméno bývalého manžela žalobkyně; „části peněz“ nacházejících se na běžném účtu bývalého manžela žalobkyně, které pocházely z jeho příjmu za trvání manželství a náležely tak do SJM, s tím, že v roce 2006 byla na tomto účtu částka „cca 1 200 000 Kč“ a v následujících letech byla jeho mzda „cca 135 000 Kč“; a z částek, které žalobkyně vynaložila na úhradu dluhu z hypotečního úvěru, jehož jistina činí 1 600 000 Kč, přičemž žalobkyně hradila v roce 2010 celkem 74 200 Kč, v letech 2011 až 2017 každoročně 127 200 Kč a za první polovinu roku 2018 celkem 63 600 Kč. Podle žalobního petitu měla být požadovaná náhrada škody opět vyčíslena až „v rámci provedeného řízení“. Odvolací soud na podkladě výše uvedeného dospěl k závěru, že žalobkyně vytčené vady žaloby neodstranila ani podáním svého opatrovníka ze dne 18. 6. 2018 a potvrdil tak závěr soudu prvního stupně o neprojednatelnosti žaloby, který obstojí i v době rozhodování odvolacího soudu, neboť vytčené vady žaloby, pokud jde o vyčíslení žalobního požadavku, žalobkyně neodstranila ani v odvolání.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž namítá nesprávné právní posouzení v otázce právního hodnocení a výkladu ustanovení §79 o. s. ř. Má za to, že žaloba nemusí obsahovat přesný žalobní návrh tak, jak jej požadoval soud prvního stupně. Podle svého přesvědčení uvedla rozhodné skutečnosti ohledně vzniku škody a z těchto skutečností jasně vyplývá, čeho se žalobou domáhá, tedy jaká povinnost má být žalované rozhodnutím soudu uložena, včetně údajů týkající se výše škody, minimálně ohledně škody z titulu úhrady dluhu z hypotečního úvěru. Namítá, že soudy měly všechna její podání posuzovat podle jejich obsahu, nikoliv formy, nehledě na to, že žalobkyně ve svém doplnění žaloby ze dne 18. 6. 2018 žádala o dodatečnou lhůtu k vyčíslení škody, nicméně této žádosti nebylo ze strany soudu prvního stupně vyhověno, aniž by to bylo soudem jakkoli zdůvodněno. Je přesvědčena, že z důvodu přílišného formalismu došlo vůči ní ze strany soudů k odepření spravedlnosti. Ohledně přípustnosti dovolání uvedla, že tato otázka není dosud v rozhodování dovolacího soudu zcela vyřešena, a pokud již byla ve skutkově blízkých případech řešena, je přesvědčena, že její případ je natolik odlišný, že by měl být v jejím případě posouzen jinak. Navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení obou soudů a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., avšak není přípustné (§237 o. s. ř.).
Otázkou náležitostí žaloby se dovolací soud ve svých rozhodnutích opakovaně zabýval, požadavky na projednatelnost žaloby v řadě rozhodnutí vyložil a v tomto směru jde o ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu.
Žaloba, kterou se zahajuje řízení před soudem, musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) obsahovat též vylíčení rozhodujících skutečnosti, označení důkazů a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá (srov. §79 odst. l věta druhá o. s. ř.). Aby byla věc projednatelná, jde o zásadní určení skutku v žalobě tak, že skutkový děj je nezaměnitelně vymezen rozhodujícími tvrzenými skutečnostmi, které umožňují vymezit předmět řízení po skutkové stránce. Pokud žalobce neuvede v žalobě všechna tvrzení významná podle hmotného práva, nebrání to pokračování v řízení, pokud jsou v žalobě uvedeny alespoň takové skutečnosti, které vymezují předmět řízení po skutkové stránce; povinnost tvrzení a stejně tak důkazní povinnost může žalobce splnit i dodatečně. Údaj o tom, čeho se žalobce žalobou domáhá, je obsažen v tzv. žalobním petitu, který musí být přesný, určitý a srozumitelný. Povinnost, která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu, musí být jasně označena a jde-li o peněžitý nárok, je třeba ho přesně vyčíslit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 25 Cdo 2722/2017). Požaduje-li tedy žalobce peněžité plnění, tak konstantní rozhodovací praxe dovolacího soudu požaduje, že musí být ve smyslu §79 odst. 1 o. s. ř. ze žaloby patrno, jakou částku má žalovaný žalobci zaplatit, neboť soud nemůže účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány; nemůže-li žalobce svůj peněžitý nárok přesně vyčíslit, musí jej uvést alespoň v přibližné (avšak zcela konkrétní) výši. Požaduje-li, aby bylo rozhodnuto o více peněžitých nárocích se samostatným skutkovým základem (jde o tzv. objektivní kumulaci nároků), musí v žalobě uvést ohledně jednotlivých uplatněných nároků skutečnosti, kterými u těchto nároků vylíčí skutek (skutkový děj), a uvést peněžitou částku, kterou z titulu každého jednotlivého nároku požaduje zaplatit. Pokud tak neučiní, nemůže soud jednat o věci samé (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1310/2003, usnesení téhož soudu ze dne 9. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 85/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 231, ročník 2002). Nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li vylíčení rozhodujících skutečností nebo vylíčení těchto skutečností je natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, nebo mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním petitem je logický rozpor (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2002 sp. zn. 21 Cdo 370/2002, publikované pod č. 209/2002 v časopise Soudní judikatura, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003 sp. zn. 25 Cdo 973/2002, publikované pod č. 135/2003 v časopise Soudní judikatura).
Neobsahuje-li žaloba všechny stanovené náležitosti nebo je-li neurčitá nebo nesrozumitelná, předseda senátu usnesením žalobce vyzve, aby žalobu doplnil nebo opravil, určí mu k tomu lhůtu a poučí jej, jak je třeba doplnění nebo opravu provést (srov. §43 odst. 1 o. s. ř.). Není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba opravena nebo doplněna a nelze-li pro tento nedostatek v řízení pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže žalobce byl o tomto následku poučen (srov. §43 odst. 2 o. s. ř.).
V daném případě žalobní návrh dovolatelky ze dne 1. 6. 2016 ani po doplnění ze dne 1. 3. 2017 a ze dne 18. 6. 2018 neobsahuje řádně formulovaný návrh, neboť z něj není zřejmá výše peněžitého nároku, kterého se domáhá, a to ani v přibližné (avšak konkrétní) výši a v části žaloby panuje logický rozpor mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním petitem. Zcela lze souhlasit se závěrem odvolacího soudu, že dovolatelka sice blíže ozřejmila, na jakých hodnotách zúženého SJM měla být jeho nevypořádáním zkrácena, z žaloby však nadále není patrné, jakou částku by měl soud žalované z tohoto důvodu uložit k zaplacení. Dovolatelka sice přesně označila akcie v držení svého bývalého manžela, jež měly být (zřejmě) součástí SJM před jeho zúžením, neuvedla však ani jejich hodnotu, ani výši svého podílu, jež by (zjevně) měla odpovídat vzniklé škodě. Stejně tak neuvedla ničeho o výši svého podílu na částkách 400 000 Kč a 300 000 Kč. Nijak neupřesněna zůstala též výše peněžních prostředků na účtech penzijního připojištění a životního pojištění (jejichž majitelem měl být zřejmě bývalý manžel dovolatelky), stejně jako podíl dovolatelky na nich. Uvedené platilo i o nekonkrétním požadavku na „část peněz“ na běžném účtu jejího manžela. Konkrétním tak byl jen požadavek na náhradu škody odpovídající výši jí hrazených splátek hypotéčního úvěru, které přesně vyčíslila. V tomto ohledu však byl žalobní požadavek zatížen logickým rozporem mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním požadavkem (petitem), neboť bylo nejasné (z žaloby nešlo dovodit), z jakých věcných důvodů měla škoda odpovídat hodnotám vynakládaným dovolatelkou po roce 2010, když základ žalobního nároku měl spočívat v tom, že dovolatelce měla vzniknout škoda v důsledku nevypořádání hodnot nabytých do SJM bývalých manželů XY do roku 2010, tedy nikoliv po tomto roce. Odvolací soud proto postupoval v souladu s judikaturou dovolacího soudu, pokud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žalobního návrhu dovolatelky.
Námitka, že dovolatelka ve svém doplnění žaloby ze dne 18. 6. 2018 žádala o dodatečnou lhůtu k vyčíslení škody, nicméně této žádosti nebylo ze strany soudu prvního stupně vyhověno, aniž by to bylo tímto soudem jakkoli zdůvodněno, nepředstavuje žádnou právní otázku, na které by bylo napadené rozhodnutí založeno a která by měla být nově vyřešena, nebo při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od dovolací judikatury, ale námitku vady řízení, k níž však lze podle §242 odst. 3 o. s. ř. v dovolacím řízení přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3146/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1430/2018, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16), což není tento případ.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 10. 2021
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu