Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22.01.2021, sp. zn. 25 Cdo 3853/2020 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.3853.2020.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.3853.2020.1
sp. zn. 25 Cdo 3853/2020-268 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Vojtkem v právní věci žalobce: M. V. , bytem XY, zastoupený Mgr. Janem Hynštem, advokátem se sídlem Vrázova 2243/7, Praha 5, proti žalovanému: R. H. , bytem XY, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu-západ pod sp. zn. 10 C 253/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2020, č. j. 21 Co 85/2020-239, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.): Žalobce napadl dovoláním rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2020, č. j. 21 Co 85/2020-239, jímž byl rozsudek Okresního soudu pro Prahu-západ ze dne 18. 3. 2020, č. j. 10 C 253/2018-198, potvrzen ve výroku o zamítnutí žaloby na zaplacení částky 10.500.000 Kč a ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a změněn ve výroku náhradě nákladů ustanoveného advokáta; rozhodnuto bylo též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatoval, že žalobce se svým požadavkem na náhradu škody nemůže být úspěšný již s ohledem na absenci pasivní věcné legitimace na straně žalovaného, jenž úkon, z nějž žalobce dovozuje svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy, učinil jako vyšší soudní úředník v mezích své pravomoci podle pokynu předsedy senátu Okresního soudu v Berouně. Žalovaný se nedopustil jednání, které by bylo v rozporu s objektivním právem, vydal-li namítané rozhodnutí v souladu s občanským soudním řádem. Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání žalobce odmítl, neboť neobsahuje zákonem požadované (viz §241a odst. 2, §241b odst. 3 o. s. ř.) vymezení otázky hmotného či procesního práva, jež by splňovala podmínky §237 o. s. ř., tedy otázky, na níž rozhodnutí odvolacího soudu závisí a při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo kterou dovolací soud ve svém rozhodování doposud nevyřešil nebo kterou dovolací soud rozhoduje rozdílně anebo kterou by měl jako vyřešenou otázku dovolací soud posoudit jinak. Dovolatel existenci této otázky toliko konstatuje, aniž by ji náležitě vymezoval (konkrétně pokládal), není tak možné posoudit přípustnost podaného dovolání, přičemž dovolací soud není oprávněn si předpoklad přípustnosti dovolání ani právní otázku ve smyslu uvedeného ustanovení vymezit sám, neboť by tím narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1142/2019). Z judikatury Ústavního soudu se přitom podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje, aby Nejvyšší soud posoudil splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15). Schází-li v dovolání účastníka vymezení, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, jakož i důvodu dovolání (§237 až 238a, §241a odst. 1 o. s. ř.), není Nejvyšší soud oprávněn dovolání věcně přezkoumat, jinak by porušil ústavně zaručené právo druhé strany na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. III. ÚS 2478/18). Nezbytné vymezení předpokladu přípustnosti dovolání přitom nelze dovodit ani z obsahu dovolání, jestliže žalobce zdůrazňuje, že nesprávnost závěrů odvolacího soudu pramení z nezákonně vedeného důkazního řízení, a dále, že soud nevyvodil z vznášených námitek důsledky pro důkazní řízení. Tyto povšechné výhrady ovšem žalobce neprovazuje ani s poukazem na konkrétní relevantní procesní pochybení, tím méně pak s právní otázkou výkladu procesních předpisů, jež by v souladu s §237 o. s. ř. byla způsobilá založit přípustnost dovolání. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 22. 1. 2021 JUDr. Petr Vojtek předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/22/2021
Spisová značka:25 Cdo 3853/2020
ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.3853.2020.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§237 předpisu č. 99/1963Sb.
§241a odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2021-04-01