ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.3863.2019.1
sp. zn. 25 Cdo 3863/2019-191
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: M. N. , narozená XY, bytem XY, zastoupená Mgr. Tomášem Výborčíkem, advokátem se sídlem Huťská 1383, Kladno, proti žalované: Oblastní nemocnice Kladno, a. s., nemocnice Středočeského kraje , se sídlem Vančurova 1548, Kladno, IČO 27256537, zastoupená JUDr. Janem Machem, advokátem se sídlem Vodičkova +709/33, Praha 1, o náhradu škody a nemajetkové újmy ve výši 1 000 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 7 C 5/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2019, č. j. 25 Co 337/2018-164, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta JUDr. Jana Macha.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 7. 2019, č. j. 25 Co 337/2018-164, potvrdil rozsudek ze dne 26. 9. 2018, č. j. 7 C 5/2018-110, jímž Okresní soud v Kladně zamítl žalobu a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vůči státu; odvolací soud rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky a vůči státu. Neshledal důvodným nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy ve výši 1 000 000 Kč, spočívající v duševních útrapách spojených s úmrtím jejího otce K. N., narozeného XY, jež měla být způsobena tvrzeným pochybením zdravotníků žalované při jeho hospitalizaci. Odvolací soud ustanovil ve věci soudního znalce MUDr. Václava Mazáče, z oboru zdravotnictví – interna, odvětví gastroenterologie, endoskopie, uložil mu vypracování znaleckého posudku za účelem zjištění kvality péče poskytnuté otci žalobkyně a znalce vyslechl, neboť považoval soudem prvního stupně zjištěný skutkový stav za nedostatečný pro rozhodnutí ve věci. Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu věci pak uzavřel, že žalovaná neporušila žádnou svoji právní povinnost, postupovala v souladu se zjištěným zdravotním stavem lege artis, proto byl otec žalobkyně převeden na pankreatickou dietu (zároveň s dietou diabetickou) a nebyla mu dána antibiotika. Postup žalované přitom významně ovlivnil nesouhlas otce žalobkyně se zcela zásadním endosonografickým vyšetřením a vyšetřením ERCP (endoskopická retrográdní cholangiopankreatografie).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním. Namítá, že znalec ve svém posudku neodpověděl na veškeré zadané dotazy a v rámci svého výslechu tyto nedostatky nenapravil. Jde zejména o otázky, zda postup žalované při propuštění otce dovolatelky z první hospitalizace byl v souladu s medicínskými postupy, či zda byl její otec propuštěn z první hospitalizace řádně. Dále znaleckému posudku vytýká celou řadu (z jejího pohledu) vad. Má za to, že z dokazování vyplynulo, že neprovedením kultivace nebyla jejímu otci nasazena vhodná antibiotika, a tedy se v případě takového postupu žalované nemohlo ani jednat o správný medicínský postup. Dovolatelka dále uvádí další tvrzený postup žalované, který dle ní nebyl lege artis, především pokud jde o poučení jejího otce ze strany žalované při jeho propouštění do domácího léčení. Namítá, že žalovaná zde neunesla důkazní břemeno. Zásadní rozpor pak spatřuje v hodnocení důkazů odvolacím soudem ohledně výpovědi znalce a svědka H. k neprovedení vyšetření endosonografie a ERCP, které znalec označil za nezbytné, zatímco svědek H. nikoliv. Podle dovolatelky má každý důkaz významné místo v rámci dokazování a žádný nesmí být nekriticky a nedůvodně upřednostněn. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí, jakož i rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla dovolání odmítnout, případně zamítnout, neboť nesměřuje proti právnímu posouzení věci, a pokud ano, odvolací soud věc posoudil zcela správně a vyšel ze skutkového stavu věci, který byl zjištěn na základě důkladně a správně provedeného dokazování.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) postupoval vzhledem k datu napadeného rozhodnutí podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), a shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem (§241 o. s. ř.), avšak není podle §237 o. s. ř. přípustné.
Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu nesprávné hodnocení provedených důkazů, (především znaleckého posudku MUDr. Mazáče), zpochybňuje jeho skutkové závěry, potažmo činí-li skutkové závěry vlastní, jež považuje v řízení za prokázané, a zpochybňuje procesní postup odvolacího soudu při hodnocení důkazů, v podstatě se domáhá přezkumu skutkových závěrů, z nichž vychází napadené rozhodnutí; nesprávnost právního posouzení odvozuje nikoliv z mylné aplikace práva, nýbrž proto, že po právní stránce byl posouzen skutkový stav, s nímž dovolatelka nesouhlasí. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. však není zpochybnění samotného hodnocení důkazů soudem, opírajícího se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 o. s. ř. Námitky proti zjištěnému skutkovému stavu či proti hodnocení důkazů nejsou předmětem dovolacího přezkumu a ani nezakládají přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014).
Jde-li o rozpor mezi výpovědí svědka H. (výslech byl proveden před soudem prvního stupně) k neprovedení vyšetření endosonografie a ERCP, které znalec MUDr. Mazáč označil za nezbytné, zatímco svědek H. nikoliv, je třeba uvést, že odvolací soud považoval soudem prvního stupně zjištěný skutkový stav za nedostatečný pro rozhodnutí, proto ustanovil ve věci soudního znalce MUDr. Mazáče a uložil mu vypracování znaleckého posudku za účelem zjištění kvality péče poskytnuté otci dovolatelky a zároveň znalce při odvolacím jednání vyslechl. Neměl-li poté odvolací soud pochybnosti o správnosti postupu žalované při poskytování lékařské péče o otce žalobkyně (a také zejména o významu a dopadu jeho nesouhlasu se zcela zásadním endosonografickým vyšetřením a vyšetřením ERCP), přičemž mu nevyvstala žádná pochybnost stran správnosti, jasnosti či úplnosti znaleckého posudku, nelze takovému závěru nic vytknout, neboť tento znalecký posudek (provedený až před odvolacím soudem) sloužil právě k vyjasnění a doplnění skutkových zjištění, které odvolací soud evidentně považoval za do té doby nedostatečné, tedy včetně výpovědi svědka H. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu je povinnost dalšího dokazování a zadání např. revizního znaleckého posudku dána v případě dvou vzájemně rozporných znaleckých posudků, neodstraní-li tento rozpor soud sám po slyšení obou znalců (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4562/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2214/2010). O tento případ se však v dané věci nejednalo. K tomu je dále třeba uvést, že namítá-li dovolatelka nesprávný postup odvolacího soudu při dokazování, jde o námitky vad řízení, k nimž však lze v dovolacím řízení přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné, což není tento případ (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Napadla-li žalobkyně rozsudek odvolacího soudu též ve výrocích o náhradě nákladů řízení, není v tomto rozsahu dovolání objektivně přípustné [§238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. S ohledem na odmítnutí dovolání má žalovaná vůči žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z nákladů zastoupení advokátem. Advokát učinil ve věci jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání, za který mu náleží odměna podle §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“). Výše odměny advokáta za jeden úkon právní služby byla vypočtena podle §7 bodu 5 a §9 odst. 4 písm. a) vyhlášky a činí 3.100 Kč. K tomu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč dle §13 odst. 4 vyhlášky a 21% náhrada za DPH (§137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 714 Kč. Celkem tedy náhrada nákladů dovolacího řízení činí 4.114 Kč a je splatná v zákonné třídenní lhůtě (§160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalované (§149 odst. 1 o. s. ř.) ve standardní zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí (§160 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 10. 2021
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu