ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.621.2021.1
sp. zn. 25 Cdo 621/2021-779
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: ROYAL PROPERTY DEVELOPMENT s.r.o., IČO 28504143, se sídlem Pařížská 204/21, Praha 1, zastoupená JUDr. Alešem Staňkem, Ph.D., advokátem se sídlem Národní 365/43, Praha 1, proti žalovaným: 1. M. Č., narozený dne XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Michalem Schmidem, advokátem se sídlem Na Souvrati 1009, Praha 6, 2. V. Č., narozená dne XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Michalem Schmidem, advokátem se sídlem Na Souvrati 1009, Praha 6, 3. I. Č., narozená dne XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Michalem Schmidem, advokátem se sídlem Na Souvrati 1009, Praha 6, 4. V. F., narozená dne XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Michalem Schmidem, advokátem se sídlem Na Souvrati 1009, Praha 6, 5. R. H., narozený dne XY, bytem XY, 6. M. P. , narozená dne XY, bytem XY, zastoupená Mgr. Lukášem Lorencem, advokátem se sídlem Štefánikova 256/34, Praha 5, 7. H. H. , narozená dne XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Michalem Schmidem, advokátem se sídlem Na Souvrati 1009, Praha 6, 8. K. Z. J. , narozený dne XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Michalem Schmidem, advokátem se sídlem Na Souvrati 1009, Praha 6, 9. J. J. , narozený dne XY , bytem XY , zastoupený Mgr. Martinou Schützovou , advokátkou se sídlem Jankovcova 1569/2c, Praha 7, 10. A. K. , narozená dne XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Michalem Schmidem, advokátem se sídlem Na Souvrati 1009, Praha 6, 11. H. K. , narozená dne XY, bytem XY, zastoupená Mgr. Ivetou Strmeňovou, advokátkou se sídlem Pobřežní 667/78, Praha 8, 12. F. K. , narozený dne XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Michalem Schmidem, advokátem se sídlem Na Souvrati 1009, Praha 6, 13. E. K. , narozená dne XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Michalem Schmidem, advokátem se sídlem Na Souvrati 1009, Praha 6, 14. F. K. , narozený dne XY, bytem XY, 15. Š. L. , narozená dne XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Michalem Schmidem, advokátem se sídlem Na Souvrati 1009, Praha 6, 16. J. M. , narozený dne XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Petrem Šťastným, advokátem se sídlem Melounová 520/4, Praha 2, 17. P. M. , narozený dne XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Michalem Schmidem, advokátem se sídlem Na Souvrati 1009, Praha 6, 18. M. A. , narozená dne XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Michalem Schmidem, advokátem se sídlem Na Souvrati 1009, Praha 6, 19. P. M. , narozený dne XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Petrem Šťastným, advokátem se sídlem Melounová 520/4, Praha 2, 20. R. M. , narozený dne XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Michalem Schmidem, advokátem se sídlem Na Souvrati 1009, Praha 6, 21. O. M. , narozený dne XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Michalem Schmidem, advokátem se sídlem Na Souvrati 1009, Praha 6, 22. R. M. , narozená dne XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Michalem Schmidem, advokátem se sídlem Na Souvrati 1009, Praha 6, 23. P. P. , narozený dne XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Michalem Schmidem, advokátem se sídlem Na Souvrati 1009, Praha 6, 24. I. P. , narozená dne XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Michalem Schmidem, advokátem se sídlem Na Souvrati 1009, Praha 6, 25. I. P. , narozená dne XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Michalem Schmidem, advokátem se sídlem Na Souvrati 1009, Praha 6, 26. S. R. , narozená dne XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Michalem Schmidem, advokátem se sídlem Na Souvrati 1009, Praha 6, 27. J. S. , narozená dne XY, bytem XY, zastoupená Mgr. Petrem Šťastným, advokátem se sídlem Melounová 520/4, Praha 2, 28. H. S. , narozená dne XY, bytem XY, zastoupená Mgr. Petrem Šťastným, advokátem se sídlem Melounová 520/4, Praha 2, 29. L. S. , narozený dne XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Michalem Schmidem, advokátem se sídlem Na Souvrati 1009, Praha 6, 30. R. S. , narozená dne XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Michalem Schmidem, advokátem se sídlem Na Souvrati 1009, Praha 6, 31. Č. Š. , narozený dne XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Michalem Schmidem, advokátem se sídlem Na Souvrati 1009, Praha 6, 32. J. Š. , narozená dne XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Michalem Schmidem, advokátem se sídlem Na Souvrati 1009, Praha 6, 33. L. Š. , narozený dne XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Lukášem Lorencem, advokátem se sídlem Štefánikova 256/34, Praha 5, 34. D. Š., narozená dne XY, bytem XY, zastoupená Mgr. Lukášem Lorencem, advokátem se sídlem Štefánikova 256/34, Praha 5, 35. Z. T. , narozený dne XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Zdeňkem Topinkou, advokátem se sídlem U dětského domova 698/1, Praha 8, 36. R. V. , narozený dne XY, bytem XY, 37. L. V. , narozená dne XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Michalem Schmidem, advokátem se sídlem Na Souvrati 1009, Praha 6, 38. A. S. , narozená dne XY, bytem XY, zastoupená Mgr. Jiřím Vágnerem, advokátem se sídlem Sokolská 1788/60, Praha 2, 39. Z. Š. , narozená dne XY, bytem XY, o zaplacení částky 9 356 000 Kč s příslušenstvím , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 12 C 92/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2019, č. j. 12 Co 214/2019-678, ve znění opravného usnesení ze dne 21. 1. 2020, č. j. 12 Co 214/2019-691, takto:
I. Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2019, č. j. 12 Co 214/2019-678, ve znění opravného usnesení ze dne 21. 1. 2020, č. j. 12 Co 214/2019-691, se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit každému z žalovaných 1, 2, 3, 4, 5, 7, 8, 10, 12, 13, 15, 17, 18, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 29, 30, 31, 32 a 37 náhradu nákladů dovolacího řízení 44 291 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejich advokáta JUDr. Michala Schmida.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit každému z žalovaných 16, 19, 27 a 28 náhradu nákladů dovolacího řízení 44 367 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejich advokáta Mgr. Petra Šťastného.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit každému z žalovaných 6, 33 a 34 náhradu nákladů dovolacího řízení 44 397 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejich advokáta Mgr. Lukáše Lorence.
V. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 11 náhradu nákladů dovolacího řízení 55 709 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její advokátky Mgr. Ivety Strmeňové.
VI. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 36 náhradu nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
VII. Žalobkyně a žádný z žalovaných 9, 35, 38 a 39 nemají navzájem právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 28. 2. 2018, č. j. 12 C 92/2016-524, zamítl žalobu na zaplacení 9 356 000 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení. Rozhodl tak o žalobě na náhradu škody (ušlého zisku) 9 100 000 Kč a na zaplacení smluvní pokuty 256 000 Kč s příslušenstvím. Vyšel ze zjištění, že dne 3. 6. 2009 žalobkyně s žalovanými jakožto vlastníky jednotek v domech č. p. XY, XY a XY, postavených na pozemcích p. č. XY, XY a XY, k. ú. XY (dále též jen „domy“), uzavřela smlouvu nazvanou „smlouva o výstavbě“, podle které měla žalobkyně vystavět a nabýt do svého vlastnictví 13 bytových jednotek v 7. a 8. nadzemním podlaží domů a za to provést jejich opravy. Žalovaní na žalobkyni převedli vlastnické právo k podílům na stavebních pozemcích pod domy a na společných částech domů, za což měla žalobkyně žalovaným cenu ve výši 15,1 milionu korun zaplatit tím, že podle smlouvy o dílo, která bude teprve uzavřena, provede stavební úpravy domů. Podle smlouvy o výstavbě měla žalobkyně nabýt právo stavby až po splnění všech následujících podmínek: nabytí právní moci stavebního povolení na výstavbu bytových jednotek, uzavření smlouvy o dílo po právní moci stavebního povolení, doručení souhlasů bank se smlouvu o výstavbě žalobkyni těmi ze žalovaných, jejichž jednotky jsou zatíženy zástavním právem a uzavření smlouvy o výstavbě. Ve smlouvě o výstavbě žalobkyně prohlásila, že disponuje stavební dokumentací, na základě níž (po jejím odsouhlasení pověřeným zástupcem žalovaných) požádá o vydání stavebního povolení. Pro své zastupování v územním, stavebním a kolaudačním řízení udělili žalovaní žalobkyni dne 6. 3. 2009 plnou moc. Poté, co žalobkyně podala žádost o vydání stavebního povolení, proběhlo dne 28. 4. 2011 místní šetření stavebního úřadu, při němž pověření zástupci žalovaných namítli, že žalobkyně se domáhá povolení stavby podle projektové dokumentace, s níž žalovaní předem nebyli seznámeni a nevyslovili s ní souhlas (jak bylo ve smlouvě o výstavbě ujednáno), ačkoli podle ní mělo dojít mimo jiné i k podstatným zásahům přímo do některých bytových jednotek. Po šetření bylo stavební řízení na návrh žalobkyně přerušeno a následně pro zpětvzetí její žádosti bylo dne 11. 7. 2011 zastaveno. Žalobkyně namísto stavebního povolení (opět bez souhlasu žalovaných) zajistila k projektové dokumentaci certifikát autorizovaného inspektora, který byl vydán dne 18. 7. 2011, a po úpravě projektové dokumentace změněn dalším certifikátem dne 27. 12. 2012, avšak stavební úřad s právní mocí ke dni 16. 2. 2016 rozhodl, že právo provést stavbu na základě certifikátu autorizovaného inspektora žalobkyni nevzniklo. Od zastavení stavebního řízení sice probíhala mezi účastníky e-mailová komunikace a řada jednání, při kterých byla připomínkována projektová dokumentace, konečný vzhled jednotek a zejména bylo jednáno o obsahu smlouvy o dílo, jež měla být podle smlouvy o výstavbě uzavřena, avšak k uzavření smlouvy o dílo nedošlo, účastníci se nedohodli na jejím obsahu, mimo jiné na tom, aby žalobkyně provedla práce v hodnotě 15,1 mil. Kč navýšené o daň z přidané hodnoty. Někteří žalovaní postupně odvolali plné moci, které udělili žalobkyni pro zastupování ve stavebním řízení (dne 24. 9. 2010 žalovaný 16, dne 11. 7. 2012 žalovaní 33 a 34, dne 11. 7. 2012 žalovaná 6). Od smlouvy o výstavbě pak dopisem ze dne 26. 11. 2013 odstoupila žalovaná Š. a dopisem ze dne 27. 11. 2013 žalovaná A. S.; žalobkyně od smlouvy o výstavbě odstoupila 28. 4. 2014 poté, co žalované dne 25. 11. 2013 marně vyzvala k uzavření smlouvy o dílo. Na základě těchto zjištění dospěl soud k závěru, že nárok na náhradu ušlého zisku žalobkyně z nerealizované výstavby a následného prodeje bytových jednotek není důvodný, protože nebylo prokázáno, že by žalovaní porušili nějakou svou povinnost, ať zákonnou či smluvní ve smyslu §415 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Z téhož důvodu není důvodný ani nárok na zaplacení smluvní pokuty. Podle smlouvy o výstavbě bylo právo žalobkyně stavět vázáno na kumulativní splnění několika podmínek, mezi nimiž byla podmínka vydání stavebního povolení podle žalovanými odsouhlasené stavební dokumentace, kterou měla žalobkyně podle vlastního prohlášení disponovat. Protože se žalobkyně neúspěšně pokusila ve stavebním řízení uplatnit dokumentaci, s níž žalované předem ani neseznámila a s níž žalovaní v řízení nesouhlasili, vzala návrh na vydání stavebního povolení zpět a jeho vydání se opět bez souhlasu žalovaných pokusila nahradit certifikátem autorizovaného inspektora. Soud vysvětlil, že byla-li mezi stranami ve smlouvě o výstavbě sjednána povinnost žalobkyně zajistit stavební povolení, nemohla být tato podmínka splněna zajištěním certifikátu, a to mimo jiné pro odlišnou právní povahu obou institutů. Zatímco stavební povolení je rozhodnutí vydané ve správním řízení, v němž jsou správním orgánem šetřena práva všech účastníků, kteří mají k dispozici opravné prostředky správního řízení, certifikát autorizovaného inspektora o splnění stavebních podmínek pro danou stavbu je vydán na základě soukromoprávní smlouvy se stavebníkem, pročež je přezkoumatelný jen na základě žaloby podle správního řádu soudního (soud odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. 2 As 37/2011). Nesouhlas žalovaných s projektovou dokumentací nelze pokládat za porušení smlouvy o výstavbě, šlo o výkon práv účastníků stavebního řízení. Smlouvu o výstavbě naopak porušila žalobkyně tím, že nezajistila stavební povolení ani uzavření smlouvy o dílo časově navazující na pravomocné stavební povolení. Žalovaní také v řízení namítli promlčení uplatněného nároku na náhradu škody a soud s odkazem na §106 odst. 1 obč. zák. shledal námitku důvodnou, neboť subjektivní promlčecí doba počala běžet dne 12. 7. 2011 (dnem následujícím po dni, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o zastavení stavebního řízení), kdy poprvé mohla žalobkyně uplatnit svůj nárok u orgánu veřejné moci a současně jí muselo být zřejmé, že nebudou splněny sjednané podmínky podle smlouvy o výstavbě, a skončila dne 12. 7. 2013. Žaloba byla podána až 29. 3. 2016, i kdyby tedy byl nárok žalobkyně na náhradu škody důvodný, nemohl by být přiznán pro důvodně vznesenou námitku promlčení. Soud se neztotožnil s názorem žalobkyně, že promlčecí doba začala běžet až poté, co vypršela platnost certifikátu autorizovaného inspektora (podle smlouvy o výstavbě bylo podmínkou pro uzavření smlouvy o dílo získání stavebního povolení), nicméně nárok by byl promlčen i v takovém případě, neboť certifikát pozbyl platnosti dne 20. 7. 2013.
Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 1. 10. 2019, č. j. 12 Co 214/2019-678, ve znění opravného usnesení ze dne 21. 1. 2020, č. j. 12 Co 214/2019-678, potvrdil rozsudek obvodního soudu a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním závěrem o neprokázání protiprávního jednání žalovaných. Zdůraznil, že vydání stavebního povolení bylo jednou z nutných a kumulativních podmínek pro realizaci stavby, kterou zmařila sama žalobkyně, když se nejprve snažila dosáhnout stavebního povolení ke stavbě podle projektu, který se žalovanými předem ani neprojednala a poté, co žalovaní ve stavebním řízení jako účastníci vznesli své námitky, na získání stavebního povolení rezignovala a pokusila se je (opět bez vědomí a souhlasu žalovaných a v rozporu se smlouvou o výstavbě) nahradit certifikátem, tedy listinou vydanou inspektorem na objednávku žalobkyně. Ze smlouvy o výstavbě pro žalované neplynula povinnost podepsat nějakou konkrétní nebo jakoukoli žalobkyní předloženou projektovou dokumentaci, nepodepsáním projektové dokumentace proto žalovaní neporušili žádnou povinnost zákonnou ani smluvní. Byla to proto žalobkyně, kdo nedostál svým závazkům ze smlouvy o výstavbě, nikoli žalovaní. Námitky žalobkyně proti hodnocení významu certifikátů obvodním soudem označil odvolací soud za právně bezvýznamné vzhledem k tomu, že ve správním řízení bylo pravomocně určeno, že žalobkyni nevzniklo právo stavět na základě jí předložených certifikátů (ať by byl druhý z nich označen za změnový či samostatný). Ze smlouvy o výstavbě také nevyplývala povinnost žalovaných podepsat smlouvu o dílo konkrétního znění, proto pokud žalovaní nepřistoupili na smluvní návrh žalobkyně, realizovali své právo v rámci smluvní volnosti. Odvolací soud shledal správným i závěr soudu prvního stupně o promlčení nároku na náhradu škody (byl-li by prokázán), včetně okamžiku rozhodného pro posouzení počátku běhu promlčecí doby. Odvolací námitku žalobkyně o nemravnosti vznesené námitky promlčení nepokládal za důvodnou, neviděl žádnou překážku, která by bránila žalobkyni ve včasném uplatnění nároku u soudu. Soud dospěl dále k závěru, že nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 256 000 Kč žalobkyni nevznikl, protože žalovaní neporušili žádnou povinnost ze smlouvy o výstavbě.
Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 o. s. ř. tím, že napadené rozhodnutí závisí na posouzení hmotněprávní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Předně napadla právní závěr obou soudů, že porušila smlouvu o výstavbě, když namísto získání stavebního povolení, kterému bránil nesouhlas žalovaných s projektovou dokumentací, zajistila vydání certifikátu autorizovaného inspektora. Podle žalobkyně realizaci smlouvy o výstavbě zmařili žalovaní, když vznášeli ve stavebním řízení neodůvodněné námitky a odmítli uzavřít smlouvu o dílo, k čemuž soud nevedl dokazování. Odvolací soud podle dovolatelky v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 1966/2016, a s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3025/2009, dospěl k právním závěrům na základě nesprávného a vnitřně rozporného závěru o skutkovém stavu věci, při jehož zjišťování porušil právo žalobkyně na spravedlivý proces. Dále vznesla námitku proti způsobu určení počátku běhu promlčecí doby podle §106 odst. 1 obč. zák. (odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 33 Odo 477/2001, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3914/2012). Odvolací soud opomenul, že počátek běhu promlčecí doby nemůže nastat dříve, než škoda vznikne. Zisk žalobkyni ušel až uplynutím 16 měsíců, které měla na výstavbu bytových jednotek podle smlouvy o výstavbě, ode dne 20. 7. 2013, kdy zanikla platnost certifikátu autorizovaného inspektora, na jehož základě mohla provést výstavbu jednotek. Konečně namítla, že dovoláním napadené rozhodnutí neobsahuje dostatečné odůvodnění, proč uplatnění námitky promlčení ze strany žalovaných není v rozporu s dobrými mravy, a nesouhlasila s postupem odvolacího soudu, který nepřipustil její návrh vzájemného porovnání obou certifikátů v odvolacím řízení s tím, že se jednalo o nové tvrzení podle §119a a 250 odst. 1 o. s. ř. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu, stejně jako rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a dále, aby odložil vykonatelnost výroků o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a odvolacím soudem.
Žalovaní 1, 2, 3, 4, 5, 7, 8, 10, 12, 13, 15, 17, 18, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 29, 30, 31, 32 a 37 ve vyjádření uvedli, že dovolání je v převážné části nepřípustné, neboť žalobkyně brojí pouze proti skutkovým závěrům soudů a nepředkládá právní otázku, vyjma otázky počátku běhu promlčecí lhůty, která však byla odvolacím soudem řešena v souladu s judikaturou dovolacího soudu. Proto navrhli, aby Nejvyšší soud dovolacímu návrhu nevyhověl pro nedůvodnost a nepřípustnost.
Žalovaní 16, 19, 27 a 28 ve vyjádření shrnuli, že žalobkyně pouze polemizuje s provedením a hodnocením důkazů, napadá skutková zjištění, a proto navrhli dovolání odmítnout, popř. zamítnout.
Žalovaní 6, 33 a 34 podali k dovolání vyjádření s tím, že dovolatelka nevymezila přípustnost, předkládá k posouzení pouze skutkové závěry a dovolání by proto měl Nejvyšší soud odmítnout, popř. zamítnout, dospěje-li k závěru, že je přípustné.
Žalovaná 11 ve vyjádření uvedla, že dovolatelka nevymezila nesprávné právní posouzení, napadá pouze skutková zjištění, přičemž nepředkládá žádný argument, ze kterého by vyplývalo, že skutková zjištění soudů jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Protože otázka hodnocení důkazů nepředstavuje způsobilý dovolací důvod, navrhla dovolání odmítnout.
Žalovaný 36 uvedl, že trvá na svém vyjádření k žalobě a odvolání s tím, že na důvodech, pro který nárok žalobkyně neuznává, se nic nezměnilo, a navrhl dovolání zamítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky jejího advokátního zastoupení (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), avšak není podle §237 o. s. ř. přípustné.
Odvolací soud založil své rozhodnutí na dvou právních závěrech, a sice na závěru, že žalovaní neporušili žádnou smluvní ani zákonnou povinnost a dále na závěru, že by nárok žalobkyně na zaplacení ušlého zisku (byl-li by důvodný) byl promlčen.
Proti závěru o nedůvodnosti nároku na náhradu škody i na zaplacení smluvní pokuty žalobkyně brojí tvrzením, že soudy při zjišťování skutkového stavu věci nepostupovaly korektně, neumožnily žalobkyni prokázat její tvrzení a tím ji zbavily práva na spravedlivý proces. Jde o námitku vady řízení, která by mohla mít vliv na správnost rozhodnutí, jež však může představovat způsobilý dovolací důvod ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. jen v případě, jde-li o zcela zásadní vadu, znehodnocující závěr o skutkovém stavu věci natolik, že jej činí nepoužitelným pro účely právního posouzení uplatněného nároku. Tak tomu bylo v žalobkyní odkazované věci sp. zn. 30 Co 3025/2009, kde dokonce absentovala pro posouzení nároku nutná skutková tvrzení. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1966/2016 nesprávné právní posouzení může vyvstat i v souvislosti se skutkovými zjištěními, přesněji řečeno se způsobem, jakým k nim odvolací soud dospěl, přičemž jde o to, zda byla v konkrétním případě respektována zákonem stanovená pravidla pro hodnocení důkazů, včetně zákazu svévole. Relevantní otázka procesního práva se může týkat například toho, zda odvolacím soudem učiněná skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy, nebo zda jejich hodnocení není nepřezkoumatelné s ohledem na absenci náležitého odůvodnění dovoláním napadeného rozhodnutí. V dané věci žalobkyně i žalovaní poskytli potřebná skutková tvrzení, soud prvního stupně na základě k nim provedeného dokazování učinil dílčí skutkové závěry, na základě nichž pak dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, že žalobkyně žalované neseznámila s projektovou dokumentací před zahájením stavebního řízení a žalovaní proto uplatňovali námitky účastníků stavebního řízení až v rámci jeho průběhu. Takto zjištěný skutkový stav po právní stránce posoudil jako souladný se smlouvou o výstavbě, se závěrem, že žalovaní popsaným postupem ve stavebním řízení smlouvu neporušili. Podle dovolacího soudu uvedená skutková zjištění nejsou v rozporu s provedeným dokazováním (natož extrémním), nejsou nelogická ani neodůvodněná. Neprovedení konkrétních důkazů soudy řádně odůvodnily, jejich postup nenese znaky svévole. Odvolací soud vysvětlil, že důvody, které žalobkyni vedly ke snaze nahradit stavební řízení certifikátem, jsou bez významu, protože ve smlouvě o výstavbě se zavázala výslovně k zajištění stavebního povolení.
Vzhledem k tomu, že dovolací námitky proti postupu odvolacího soudu v procesu dokazování neodůvodňují závěr, že by řízení bylo zatíženo tak významnou vadou, jež zakládá přípustnost dovolání ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř., není dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o nedůvodnosti uplatněného nároku na náhradu škody i na zaplacení smluvní pokuty přípustné.
Otázka počátku běhu promlčecí lhůty pak nemůže přípustnost dovolání založit, jelikož právní posouzení námitky promlčení a její případné souladnosti s dobrými mravy nemá pro rozhodnutí ve věci význam, obstojí-li napadené rozhodnutí již na základě závěru o nedůvodnosti žaloby.
Proti výrokům o náhradě nákladů řízení není dovolání přípustné podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Nejvyšší soud ze všech těchto důvodů dovolání v celém rozsahu podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání ve lhůtě přiměřené pro rozhodnutí o návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodnutí.
Podle §243b, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. je žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, povinna nahradit žalovaným jejich náklady dovolacího řízení.
Každému z žalovaných 1, 2, 3, 4, 5, 7, 8, 10, 12, 13, 15, 17, 18, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 29, 30, 31, 32 a 37 je povinna nahradit náklady dovolacího řízení, které se skládají z odměny advokáta ve výši 36 592 Kč podle §7 bodu 6 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby snížené o 20 % dle §12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., spočívající ve vyjádření k dovolání, a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč podle §13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. rozdělené mezi žalované 1, 2, 3, 4, 5, 7, 8, 10, 12, 13, 15, 17, 18, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 29, 30, 31, 32 a 37 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1610/2014), to vše zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle §137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tedy 44 291 Kč pro každého ze shora vyjmenovaných žalovaných.
Každému z žalovaných 16, 19, 27 a 28 je žalobkyně povinna nahradit náklady dovolacího řízení, které se skládají z odměny advokáta ve výši 36 592 Kč podle §7 bodu 6 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby snížené o 20 % dle §12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., spočívající ve vyjádření k dovolání žalobkyně, a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč podle §13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. rozdělené mezi žalované 16, 19, 27 a 28 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1610/2014), to vše zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle §137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tedy 44 367 Kč pro každého z žalovaných 16, 19, 27 a 28.
Každý z žalovaných 6, 33 a 34 má proti žalobkyni právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, které se skládají z odměny advokáta ve výši 36 592 Kč podle §7 bodu 6 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby snížené o 20 % dle §12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., spočívající ve vyjádření k dovolání žalobkyně, a z jedné paušální náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč podle a §13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. rozdělené mezi žalované 6, 33 a 34 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1610/2014), to vše zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle §137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tedy 44 397 Kč pro každého z žalovaných 6, 33 a 34.
Žalované 11 je žalobkyně povinna nahradit náklady dovolacího řízení, které se skládají z odměny advokáta ve výši 45 740 Kč podle §7 bodu 6 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby spočívající ve vyjádření k dovolání žalobkyně, a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč podle a §13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle §137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tedy 55 709 Kč.
Náklady dovolacího řízení advokátem nezastoupeného žalovaného 36 činí podle §151 odst. 3 o. s. ř. a §1 odst. 3 písm. a) ve spojení s §2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. 300 Kč za jeden úkon spočívající ve vyjádření k dovolání.
Podle §243b, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. by žalovaní 9, 35, 38 a 39 proti žalobkyni měli právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Těmto žalovaným však v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly, neboť vyjádření k dovolání nepodali. Dovolací soud proto rozhodl, že žádný z těchto žalovaných nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 27. 10. 2021
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu