ECLI:CZ:NS:2021:26.CDO.1273.2021.1
sp. zn. 26 Cdo 1273/2021-260
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobců a) P. B. , narozeného XY, b) V. B. , narozené XY, obou bytem XY, zastoupených JUDr. Tomášem Kindlem, advokátem se sídlem v Chomutově, Blatenská 3218/83, proti žalovanému Stavebnímu bytovému družstvu XY , se sídlem XY, IČO XY, zastoupenému JUDr. Pavlem Polákem, advokátem se sídlem v Chomutově, Kamenný vrch 5436, za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaného ULIMEX, spol. s r. o. , se sídlem v Ústí nad Labem, Za Válcovnou 1050/1, IČO 14864878, o 27.507 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 9 C 512/2013, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. října 2019, č. j. 11 Co 59/2019-217, takto:
I. Dovolání žalobců se odmítá .
II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.049 Kč k rukám JUDr. Pavla Poláka, advokáta se sídlem v Chomutově, Kamenný vrch 5436, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
III. Ve vztahu mezi žalobci a vedlejší účastnicí na straně žalovaného nemá nikdo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobci jako členové žalovaného a nájemci družstevního bytu se podanou žalobou domáhali zaplacení částky 27.507 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím v podobě úroku z prodlení, neboť požadovali vrácení nedoplatku, který jim měl vzniknut v souvislosti s vyúčtováním záloh za služby spojené s užíváním bytu za rok 2012 a který z opatrnosti žalovanému zaplatili, avšak s uvedeným vyúčtováním nesouhlasili.
Okresní soud v Chomutově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 28. 6. 2018, č. j. 9 C 512/2013-171, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 2. 9. 2019, č. j. 9 C 512/2013-198, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobci a žalovaným a o náhradě nákladů řízení vedlejší účastnice.
K odvolání žalobců Krajský soud v Ústí nad Labem (odvolací soud) rozsudkem ze dne 24. 10. 2019, č. j. 11 Co 59/2019-217, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s tím, že žalobci jsou povinni nahradit náklady řízení před soudem prvního stupně společně a nerozdílně (výrok I.); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobci a žalovaným (výrok II.) a ve vztahu mezi žalobci a vedlejší účastnicí na straně žalovaného (výrok III.).
Žalobci napadli rozsudek odvolacího soudu dovoláním, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není přípustné.
Přípustnost dovolání je upravena v ustanovení §237 o. s. ř., avšak podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V projednávané věci byla předmětem řízení částka 27.507 Kč, tj. částka nepřevyšující 50.000 Kč, přičemž nejde o žádnou z výjimek upravených v ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť smlouvu o nájmu nelze podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (podle něhož je třeba při posouzení věci vycházet – srov. §3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), považovat za smlouvu spotřebitelskou [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1536/2014 (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. III. ÚS 3141/14), ze dne 12. 11. 2018, sp. zn. 26 Cdo 5709/2016, či ze dne 16. 1. 2019, sp. zn. 26 Cdo 4307/2017]. Bytové družstvo zajišťuje bytové potřeby svých členů, a to zejména tím, že svým členům pronajímá nebo jiným způsobem dává do užívání byty nebo jiné místnosti, nebytové prostory (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 21 Cdo 327/99, uveřejněný pod č. 12/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vztah členů družstva (žalobců) a tohoto družstva řídící se stanovami bytového družstva již z podstaty věci vylučuje spotřebitelský charakter.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovolatelé napadají rozsudek odvolacího soudu jakoby v celém rozsahu. Dovolací soud však zastává – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) – názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedenému výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Navíc dovolání proti tomuto výroku by rovněž nebylo přípustné [§238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 10. 8. 2021
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu