ECLI:CZ:NS:2021:26.CDO.1401.2021.1
sp. zn. 26 Cdo 1401/2021-226
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně M. K., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Jindřiškou Kořínkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Melantrichova 477/20, proti žalované V. A., narozené XY, bytem XY, o zaplacení 47.906 Kč s příslušenstvím a 53.323 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 24 C 227/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. ledna 2021, č. j. 17 Co 302/2020-205, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladu dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 21. 1. 2021, č. j. 17 Co 302/2020-205, změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 (soud prvního stupně) ze dne 14. 2. 2020, č. j. 24 C 227/2019-158, v části týkající se zaplacení částky 47.906 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení a částky 37.073 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl (dále též jen „měnící výrok“), v části, v níž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 16.250 s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 14. 9. 2019, jej potvrdil (dále též jen „potvrzující výrok“); současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Dovolání žalobkyně směřující podle obsahu proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu (ostatně, kdyby směřovalo i proti potvrzujícímu výroku, kterým bylo žalobkyni vyhověno, nebylo by subjektivně přípustné) Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Předmětem řízení byly dva nároky se samostatným skutkovým základem – nedoplatek za plnění spojená s užíváním bytu (tzv. služby) ve výši 47.906 Kč a pohledávka na náhradu škody za poškození bytu ve výši 53.323 Kč. Jestliže odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v části týkající náhrady škody (obsahující dělitelné plnění) potvrdil jen částečně (ohledně částky 16.250 Kč), ve zbývající části tento výrok změnil tak, že žalobu zamítl, rozštěpil uplatněné právo na dva nároky se samostatným základem a přípustnost dovolání [podle ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] je třeba posuzovat vůči jednotlivým rozštěpeným nárokům samostatně (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. 29 Odo 1545/2005, ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 2384/2018).
Dovolatelkou napadeným měnícím výrokem rozsudku odvolacího soudu tak bylo rozhodnuto o dvou nárocích, a to ve výši 47.906 Kč a ve výši 37.073 Kč. Vzhledem k tomu, že jednotlivé dílčí nároky nepřevyšují částku 50.000 Kč, dovolání žalobkyně není podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Přípustnost dovolání nezakládá ani nesprávné poučení odvolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 7. 2021
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu