ECLI:CZ:NS:2021:26.CDO.1529.2021.1
sp. zn. 26 Cdo 1529/2021-312
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného J. R. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Miroslavem Zvěřinou, advokátem se sídlem v Třebíči, Zámecká 998/39, proti povinné V. N. , narozené XY, bytem XY, za účasti J. N. , narozené XY, bytem XY, vyklizením nemovitosti, vedené u Okresního soudu Třebíči pod sp. zn. 4 E 7/2016, o žalobě pro zmatečnost, o dovolání J. N. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. prosince 2020, č. j. 4 Co 45/2020-288, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podáním došlým soudu 25. 2. 2020 podala J. N. žalobu pro zmatečnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 10. 2019, č. j. 72 Co 224/2018-224, jímž odmítl její odvolání proti usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 27. 7. 2018, č. j. 4 E 7/2016-96, kterým zamítl její návrh na odklad provedení výkonu rozhodnutí a rozhodl o nákladech řízení.
Vrchní soud v Olomouci (odvolací soud) usnesením ze dne 16. 12. 2020, č. j. 4 Co 45/2020-288, potvrdil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 6. 2020, č. j. 72 Co 224/2018-268, kterým odmítl žalobu pro zmatečnost a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala J. N. dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 (ve spojení s §243f odst. 3) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“).
Přípustnost dovolání je upravena v §237 o. s. ř., avšak podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. dovolání není přípustné ve věcech odkladu provedení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V projednávané věci dovolatelka podala žalobu pro zmatečnost proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o jejím návrhu na odklad výkonu rozhodnutí. Protože omezení vyplývající z ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. se uplatní i v případě dovolání proti usnesení, jímž soud rozhodl o žalobě pro zmatečnost ve věcech odkladu provedení výkonu rozhodnutí nebo exekuce (srovnej obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1420/2013, uveřejněné pod číslem 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 27 Cdo 3150/2017), je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Přípustnost dovolání nemůže založit ani nesprávné poučení odvolacím soudem o tom, že dovolání je přípustné (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a nález Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, uveřejněný pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Nejvyšší soud dovolání J. N. odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř., aniž se zabýval nedostatkem podmínky povinného zastoupení dovolatelky v dovolacím řízení (§241b odst. 2 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 8. 2021
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu