ECLI:CZ:NS:2021:26.CDO.310.2021.1
sp. zn. 26 Cdo 310/2021-105
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce A. M. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Davidem Pytelou, MBA, LL.M., advokátem se sídlem v Olomouci, Litovelská 1349/2B, proti žalovanému městu Hodonín , se sídlem v Hodoníně, Masarykovo nám. 53/1, IČO 00284891, o neoprávněnost výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 5 C 44/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. září 2020, č. j. 19 Co 6/2020-83, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobce napadl dovoláním rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23. 9. 2020, č. j. 19 Co 6/2020-83, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Hodoníně (soud prvního stupně) ze dne 27. 9. 2019, č. j. 5 C 44/2019-54, jímž zamítl žalobu na určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu tam specifikovaného bytu ze dne 23. 1. 2019 a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) vyšel z toho, že účastníci spolu uzavřeli dne 22. 6. 2004 nájemní smlouvu na dobu neurčitou a že žalovaný dal žalobci výpověď z nájmu bytu (doručenou mu dne 23. 1. 2019) pro nehrazení plateb na nájemném a službách za období od ledna 2015 do května 2018. Výpověď podle §2291 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) pro porušení povinnosti nájemce zvlášť závažným způsobem spočívajícím v nezaplacení nájemného za dobu delší než tři měsíce odvolací soud přezkoumal a shledal, že výpověď z nájmu bytu je platná a výpovědní důvod je dán. K opakované námitce žalobce, že je mezi stranami veden spor týkající se uložení povinnosti žalovanému uzavřít s žalobcem kupní smlouvu na předmětný byt, uvedl, že probíhající řízení nemá žádný vliv na nyní projednávanou věc, která se týká ukončení nájemního vztahu mezi účastníky výpovědí.
Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“, neboť otázka předložená k dovolacímu přezkumu (zda může mít výsledek soudního řízení o nahrazení projevu vůle k uzavření kupní smlouvy mezi nájemcem a pronajímatelem vliv na ukončení nájemního vztahu výpovědí učiněnou po vzniku povinnosti uzavřít kupní smlouvu) byla již v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena a rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.
Nejvyšší soud již opakovaně judikoval, že pravomocné rozsudky ukládající prohlášení vůle nahrazují toto prohlášení (§161 odst. 3 o. s. ř.), že účinkem rozsudku ukládajícího prohlášení vůle je nahrazení projevu vůle žalovaného a že rozsudek ukládající povinnost uzavřít přesně označenou smlouvu má za následek, že dnem právní moci rozsudku je smlouva uzavřena (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2016. sp. zn. 29 Cdo 3542/2014, a sp. zn. 29 Cdo 3845/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 20 Cdo 813/2004).
V projednávané věci odvolací soud z těchto závěrů vycházel, jestliže dovodil, že nájemní vztah skončil na základě oprávněné výpovědi z nájmu bytu dané žalovaným jakožto pronajímatelem v roce 2019 a že probíhající řízení o nahrazení projevu vůle nemá na skončení nájemního vztahu mezi stejnými účastníky vliv. I kdyby k případnému uzavření kupní smlouvy na základě pravomocného rozsudku nahrazujícího prohlášení vůle smluvní strany v budoucnu došlo, stalo by se tak s účinky ex nunc (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 26 Cdo 2603/2020, vydané v řízení o zaplacení dlužné částky vedeném mezi týmiž stranami).
Dovolání proti výroku o nákladech řízení není přípustné podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Protože není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak, Nejvyšší soud dovolání žalobce proti rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 věta první o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Bylo-li dovolací řízení zastaveno nebo bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 15. 4. 2021
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu