ECLI:CZ:NS:2021:26.CDO.3351.2020.1
sp. zn. 26 Cdo 3351/2020-439
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce Společenství vlastníků domu XY , se sídlem XY, zastoupeného Mgr. Ing. Jiřím Hrušem, advokátem se sídlem v Roztokách u Prahy, Nad Vltavou 2161, proti žalovanému M. W. , narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Ivou Jermanovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Lumiérů 579/36, o 47.339 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 Cm 41/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. ledna 2020, č. j. 6 Cmo 86/2019-379, ve znění usnesení ze dne 23. září 2020, č. j. 6 Cmo 86/2019-436, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.856 Kč k rukám Mgr. Ing. Jiřího Hruše, advokáta se sídlem v Roztokách u Prahy, Nad Vltavou 2161, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky celkem 47.339 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím z titulu dluhu na příspěvku do fondu oprav a vyúčtování služeb za tam specifikované dvě bytové jednotky za roky 2010 a 2011.
Městský soud v Praze (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 21. 1. 2019, č. j. 5 Cm 41/2013-324, ve spojení s usnesením ze dne 26. 7. 2019, č. j. 5 Cm 41/2013-359, uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 3.192 Kč a částku 16.596 Kč, to je celkem částku 19.788 Kč (výrok I.), žalobu co do částky 27.551 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu (výroky III. a IV.).
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 7. 1. 2020, č. j. 6 Cmo 86/2019-379, ve znění opravného usnesení ze dne 23. 9. 2020, č. j. 6 Cmo 86/2019-436, změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku II. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 23.320 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím, jinak jej ve zbývajícím rozsahu potvrdil (výrok I.); současně rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků před soudy obou stupňů (výrok II.) a o náhradě nákladů řízení státu (výrok III.).
Žalovaný napadl rozsudek odvolacího soudu dovoláním, které Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) jako nepřípustné odmítl.
Přípustnost dovolání je upravena v ustanovení §237 o. s. ř., avšak podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V projednávané věci dovolání směřuje do té části výroku I. rozsudku odvolacího soudu, ve které bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 23.320 Kč s příslušenstvím, tj. částku nepřevyšující 50.000 Kč, přičemž nejde o žádnou z výjimek upravených v ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatele, že jeho dovolání směřuje „proti všem výrokům napadeného rozsudku“. Napadá-li tedy rovněž výroky o nákladech řízení, činí tak zřejmě jen formálně, neboť ve vztahu k těmto výrokům postrádá dovolání jakékoli odůvodnění a navíc by nebylo ani přípustné [§238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
Dovolání vzhledem k svému obsahu zjevně nesměřuje ani do výroku, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen v zamítavém výroku (v částce 4.231 Kč). K dovolání do tohoto výroku by ostatně nebyl dovolatel ani subjektivně legitimován [§218 písm. b) a §243c odst. 3 věta první o. s. ř.].
S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu žalovaného na odklad vykonatelnosti a právní moci napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti a právní moci dovoláním napadeného rozsudku [§243 písm. a), b) o. s. ř.] - srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 865/2016, nebo ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4097/2017.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 25. 1. 2021
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu