ECLI:CZ:NS:2021:26.CDO.3867.2020.1
sp. zn. 26 Cdo 3867/2020-53
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně D. F. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Jiřím Rouskem, advokátem se sídlem v Teplicích, Dubská 390/4, proti žalované starostce obce XY L. K. , XY, o neoprávněnost výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 15 C 151/2019, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. března 2020, č. j. 12 Co 28/2020-22, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 3. 2020, č. j. 12 Co 28/2020-22, a usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 31. 10. 2019, č. j. 15 C 151/2019-14, ve výroku II., se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Děčíně (soud prvního stupně) usnesením ze dne 31. 10. 2019, č. j. 15 C 151/2019-14, zamítl návrh na připuštění záměny účastníka (výrok I.) a návrh na přistoupení dalšího žalovaného – obce XY (výrok II.).
K odvolání žalobkyně, směřujícího pouze do výroku II., Krajský soud v Ústí nad Labem (odvolací soud) usnesením ze dne 30. 3. 2020, č. j. 12 Co 28/2020-22, usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, ve kterém namítala, že odvolací soud posoudil otázku přistoupení dalšího účastníka do řízení v rozporu s judikaturou dovolacího i Ústavního soudu. Poukázala na to, že žalovaná nebyla dostatečně označena a s ohledem na obsah žaloby nebylo ani zřejmé, zda je žalována fyzická či právnická osoba. Oba soudy si však specifikaci žalované svévolně doplnily, aniž žalobkyni k odstranění tohoto nedostatku vyzvaly. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“. Přitom shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění podmínky zastoupení advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle §237 o. s. ř., neboť odvolací soud posoudil právní otázku přistoupení dalšího účastníka do řízení v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.
Dovolání je důvodné.
Institut přistoupení dalšího účastníka podle §92 odst. l o. s. ř. má tradičně procesní smysl při odstraňování mezer v žalobcem původně vymezeném účastenství na straně žalované tehdy, jestliže žalobci až po podání žaloby vyšlo najevo, že dosavadní zaměření žaloby neodpovídá pluralitě subjektů – nositelů pasivní věcné legitimace, a to pro skutečnosti nastalé před podáním žaloby (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2026/2005, ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 28 Cdo 337/2007, uveřejněné pod č. 12 /2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 27. 11. 2012, sp. zn. 26 Cdo 4248/2011).
Judikatura dovolacího soudu je dále ustálena v názoru, že je-li při rozhodování o návrhu na přistoupení do řízení zřejmé (nepochybné), že dosavadní žalovaný již v době zahájení řízení nebyl ve sporu věcně legitimován, nejsou splněny podmínky k tomu, aby soud připustil přistoupení dalšího účastníka na jeho stranu; nápravu v tomto případě lze zjednat jen prostřednictvím záměny účastníka ve smyslu §92 odst. 2 o. s. ř. Nedostatek věcné legitimace dosavadního účastníka řízení přitom musí být (v době rozhodování o návrhu na přistoupení) zjevný a nepochybný (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 29 Odo 119/2006, uveřejněné pod číslem 1/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 7. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1421/2005, nebo ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4194/2013).
Z uvedeného plyne, že soud může rozhodovat o návrhu za přistoupení dalšího účastníka na straně žalované za stavu, kdy má ujasněno, kdo vystupuje jako dosavadní žalovaný, aby mohl posoudit zjevný nedostatek jeho věcné legitimace, případně aby nerozhodoval o přistoupení někoho, kdo by již účastníkem řízení mohl být.
V projednávané věci podle obsahu spisu doručila žalobkyně dne 8. 4. 2019 Okresnímu soudu v Děčíně podání nazvané „Žaloba na přezkoumání platnosti výpovědi z nájmu“, jehož přílohou byla výpověď ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 5. 3. 2004 s hlavičkou „Obec XY“ s tím, že výpověď měla být podepsána „L. K., starostkou obce“. Z obsahu podání je zřejmé, že žalobkyně nesouhlasí s uplatněnými výpovědními důvody, ale žalobní petit uveden není. Jako žalovaná byla označena „Starostka obce XY, pí L. K., XY“. Protože podání žalobkyně nemělo náležitosti návrhu na zahájení řízení, soud prvního stupně ji usnesením ze dne 24. 4. 2019 č. j. 15 C 151/2019-4, vyzval, aby doplnila vylíčení rozhodných skutečností, označila důkazy k jejich prokázání a vymezila úplně, určitě a srozumitelně rozsudečný návrh, což žalobkyně učinila podáním ze dne 29. 5. 2019. Neúplným označením žalované se soudy nezabývaly, ale samovolně upravily její označení na „L. K., bytem XY“.
Ve smyslu §79 odst. 1 o. s. ř. v návrhu na zahájení řízení (v žalobě) musí být účastníci řízení označeni tak, aby bylo nepochybné, kdo je účastníkem řízení, aby ho nebylo možné zaměnit s jinou osobou a aby s ním soud mohl jednat. Fyzickou osobu jako účastníka řízení je proto třeba označit jménem, příjmením a bydlištěm, popřípadě též rodným nebo identifikačním číslem, právnická osoba se označuje v závislosti na tom, jakou má organizačně právní formu. V případě obcí je třeba uvést jejich název a adresu sídla jejich úřadu, případně identifikační číslo.
Jestliže návrh na zahájení řízení (žaloba) obsahuje takové označení účastníků řízení, které neumožňuje jejich přesnou identifikaci, jde o nesprávné podání. Tuto vadu podání je třeba pokusit se odstranit postupem podle ustanovení §43 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z dne 27. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 763/2001, nebo ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. 29 Cdo 4431/2008).
V dané věci je z obsahu podání žalobkyně zřejmé, že jím mínila podat žalobu o neoprávněnost výpovědi z nájmu bytu jako reakci na doručení výpovědi od obce XY, není však jasné, koho označila za žalovanou. Podala-li žalobu s ohledem na svůj vyšší věk a neznalost práva proti starostce obce XY L. K., která výpověď z nájmu bytu měla podepsat, není možné spolehlivě dovodit, zda skutečně měla v úmyslu žalovat starostku obce jako fyzickou osobu (v takovém případě byla identifikována neúplně) nebo zda žaloba měla směřovat proti obci Janov jako osobě právnické (na což se lze usuzovat s ohledem na obsah přiložené výpovědi z nájmu bytu). Proto bude na místě vyzvat žalobkyni postupem podle §43 o. s. ř. k odstranění této vady, aby označení žalované bylo jednoznačné a nevzbuzovalo žádné pochybnosti. Teprve v případě, že žalovaná bude řádně identifikována, lze rozhodnout o návrhu na přistoupení dalšího účastníka na této straně.
Lze proto uzavřít, že napadené usnesení není z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné. Protože dovolací soud neshledal podmínky pro jeho změnu, bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) je podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a podle §243e odst. 2 věty druhé o. s. ř. věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 3. 2021
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu