ECLI:CZ:NS:2021:26.CDO.444.2021.1
sp. zn. 26 Cdo 444/2021-423
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně A. D. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Veronikou Fryšákovou Šimánkovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Tomkova 57/27, proti žalovanému A. Ž. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Petrem Macákem, advokátem se sídlem v Praze 3, Kolínská 1686/13, o určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 27 C 215/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 24. září 2019, č. j. 69 Co 123/2019-251, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 178 Kč k rukám Mgr. Petra Macáka, advokáta se sídlem v Praze 3, Kolínská 1686/13, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 25. 10. 2018, č. j. 27 C 215/2017-194, zamítl žalobu na určení, že výpověď daná žalovaným žalobkyni dne 6. 5. 2017 z nájmu bytu č. 3 sestávajícího ze 4 pokojů, kuchyně a příslušenství, nacházejícího se ve 3. nadzemním podlaží domu č. p. XY v XY, doručená žalobkyni dne 6. 6. 2017, je neoprávněná (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.).
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (soud odvolací) rozsudkem ze dne 24. 9. 2019, č. j. 69 Co 123/2019-251, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Dovolání žalobkyně není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, neboť odvolací soud otázku závaznosti výroku pravomocného rozsudku (o zvýšení nájemného) posoudil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Vázaností soudních rozhodnutí a v nich vyřešených předběžných otázek (§135 odst. 2 a §159a odst. 4 o. s. ř.) se Nejvyšší soud zabýval ve svých rozhodnutích již mnohokrát (srov. např. rozsudek ze dne 13. 6. 2000, sp. zn. 25 Cdo 5/2000, uveřejněný pod číslem 48/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 4004/2011, rozsudek ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 26 Cdo 612/2007). Dospěl v nich k názoru, že ani soud nemůže vycházet z jiného závěru o existenci či neexistenci nároku mezi týmiž účastníky, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a tuto otázku nemůže sám v jiném řízení znovu posuzovat ani jako otázku předběžnou. Ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího i Ústavního soudu (srov. např. nález ze dne 27. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 647/02) týkající se závaznosti soudních rozhodnutí a v nich řešených otázek v dalších soudních řízeních tak akcentuje zejména zásady právní jistoty a předvídatelnosti práva, patřící ke znakům právního státu, které vedou ke stabilitě a jednotnosti soudního rozhodování.
Tyto závěry se uplatní i v projednávané věci, kdy v řízení mezi týmiž účastníky byla rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 15. 12. 2015, č. j. 26 C 158/2013-328, který nabyl právní moci dne 20. 1. 2016, žalobkyni stanovena výše nájemného v předmětném bytě, přičemž je nerozhodné, že rozsudek nabyl právní moci z důvodu opožděně podaného odvolání.
Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že nepřerušil řízení vzhledem k probíhajícímu sporu o určení vlastnického práva k nemovitosti, v níž se byt nachází, uplatňuje jiný dovolací důvod (vadu řízení), než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř.; k vadám řízení přitom může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.). Jen pro úplnost lze dodat, že k přerušení řízení dle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přistupuje soud na základě své úvahy a s ohledem na individuální situaci. Důvody k přerušení řízení jsou dány zejména v případech, kdy probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. Musí jít o otázku, která má podstatný význam pro řešení daného případu, vztahuje se k danému skutkovému stavu a soud je oprávněn si ji vyřešit sám podle ustanovení §135 odst. 2 o. s. ř. Hlavní důvod pro přerušení řízení spočívá v hospodárnosti řízení, tj. aby stejná otázka nebyla posuzována nadbytečně dvakrát. Odvolací soud přitom jasně vymezil, proč nepovažuje výsledek řízení o určení vlastnického práva za podstatný pro tento spor (tedy, že otázka vlastnického práva k nemovitosti již byla vyřešena v jiném pravomocně skončeném soudním řízení).
Dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatelky, že dovoláním napadá rozsudek v celém jeho rozsahu. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) – názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedenému výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Ostatně by nebylo ve smyslu §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. v této části ani přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Bylo-li dovolací řízení zastaveno nebo bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 11. 5. 2021
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu