ECLI:CZ:NS:2021:26.CDO.623.2021.1
sp. zn. 26 Cdo 623/2021-420
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobců a) P. M. , narozeného XY, a b) D. M. , narozené XY, obou bytem XY, zastoupených JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 559/28, proti žalované Reality ŠuM s.r.o. , se sídlem v Židněvsi 82, IČO 03886255, zastoupené JUDr. Danielem Novotným, Ph.D., advokátem se sídlem v Jičíně, Valdštejnovo náměstí 76, o zaplacení částky 95.904,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 9 C 285/2018, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. června 2020, č. j. 25 Co 304/2019, 25 Co 60/2020-360, takto:
I. Dovolání žalobců se odmítá .
II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.340 Kč, k rukám JUDr. Daniela Novotného, Ph.D., advokáta se sídlem v Jičíně, Valdštejnovo náměstí 76, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Mladé Boleslavi (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 28. 6. 2019, č. j. 9 C 285/2018-260, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 24. 1. 2020, č. j. 9 C 285/2018-338, řízení co do částky 10 000 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % od 20. 10. 2018 do zaplacení zastavil (výrok I.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobcům úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10.000 Kč od 6. 4. 2018 do 19. 10. 2018 (výrok II.), žalobu co do částky 55 904,80 Kč a co do částky 40 000 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím zamítl (výrok III.) a rozhodl nákladech řízení účastníků (výrok IV.) a státu (výrok V.).
K odvolání žalobců proti výrokům III., IV. a V. Krajský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 17. 6. 2020, č. j. 25 Co 304/2019, 25 Co 60/2020-360, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výrocích o nákladech řízení účastníků a státu (výroky I. a II.), ve výroku III. jej potvrdil (výrok III.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok IV.).
Žalobci napadli rozsudek odvolacího soudu dovoláním, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není přípustné.
Přípustnost dovolání je upravena v ustanovení §237 o. s. ř., avšak podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Soudní praxe je jednotná v závěru, podle něhož přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu s více samostatnými nároky s odlišným skutkovým základem je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, uveřejněné pod č. 9/2000 v časopise Soudní judikatura, ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 29 Odo 1373/2004, důvody usnesení ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1420/2013, uveřejněného pod číslem 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 33 Cdo 4318/2014). Tyto judikatorní závěry jsou použitelné i po změně formulace ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. provedené s účinností od 30. 9. 2017 zákonem č. 296/2017 Sb., a to již proto, že cílem uvedené novely bylo dle důvodové zprávy „odbřemenění dovolacího soudu“, tedy zúžení přípustnosti dovolání, a nikoli její rozšíření (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 1791/2018, ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3218/2018, ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1465/2018, a ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. 32 Cdo 4304/2018).
V projednávané věci žalobci napadají dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o částce v součtu 95.904,80 Kč. Uvedená částka se skládá ze tří nároků, a to 1) z nároku na vrácení jistoty 40.000 Kč, kterou žalobci složili na základě smlouvy o nájmu domu ze dne 21. 3. 2018, 2) z nároku na náhradu škody ve výši 5.904,80 Kč spočívající v uhrazených službách za stěhování a 3) z nároku na smluvní pokutu dle smlouvy o smlouvě budoucí ze dne 21. 3. 2018 ve výši 50.000 Kč. Jelikož tyto dílčí nároky mají odlišnou povahu (jde o nároky se samostatným skutkovým základem), přičemž jednotlivá plnění nepřevyšují 50.000 Kč, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., aniž by na tento závěr měla vliv okolnost, že součet výše plnění ze všech samostatných nároků částku 50.000 Kč přesahuje.
Dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatelů, že dovoláním je napadán rozsudek v celém rozsahu. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.)
– názor, že proti nákladovým výrokům napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedeným výrokům postrádá dovolání jakékoli odůvodnění a dovolání by navíc ani nebylo přípustné [§238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 21. 7. 2021
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu