ECLI:CZ:NS:2021:26.ND.599.2020.1
sp. zn. 26 Nd 599/2020-225
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce F. M. , bytem v XY, zastoupeného JUDr. Pavlou Promnou, advokátkou se sídlem v Havířově, Hlavní třída 442/65, proti žalované M. K. , bytem v XY, o 1.000.000,- Kč – náhrada nemajetkové újmy spočívající v zásahu do osobní integrity, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 25 C 214/2018, o návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 25 C 214/2018 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Českých Budějovicích.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Okresního soudu ve Znojmě se žalobce domáhal, aby mu žalovaná zaplatila částku 1.000.000,- Kč jako náhradu za újmu vzniklou na zdraví a za psychickou újmu.
Okresní soud ve Znojmě usnesením ze dne 5. ledna 2018, č. j. 7 C 246/2017-9, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Karviné-pobočce v Havířově jako soudu místně příslušnému. Z obsahu spisu totiž zjistil, že žalovaná má bydliště v Havířově – Šumbarku a podle skutkových tvrzení uvedených v žalobě mělo také k újmám žalobce docházet právě v Havířově.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. dubna 2018, č. j. 17 Co 39/2018-28, citované usnesení Okresního soudu ve Znojmě potvrdil.
Podáním doručeným soudu dne 13. října 2020 žalobce požádal o „převedení jednání do Českých Budějovic a to především z vážných zdravotních důvodů“ . Uvedl, že je invalidní důchodce ve II. stupni, trpí rozsáhlou artrózou kloubů a v minulosti podstoupil náročnou operaci levého kyčelního kloubu (totální endoprotéza). Cesta k Okresnímu soudu v Karviné by mu tudíž způsobila značné bolesti. Naopak do Českých Budějovic pro něj doprava tak náročná není, jelikož bydlí v jejich blízkosti. Jednání by se tak mohlo konat formou videokonference a on by se jej rád osobně zúčastnil.
Žalovaná s navrhovanou delegací nesouhlasila. Popřela, že by žalobci způsobila jakoukoliv újmu a zdůraznila, že to on byl za její týrání odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Dále uvedla, že je důchodkyně, má zdravotní obtíže s páteří a nedostatek financí na dopravu k soudu v Českých Budějovicích.
Podle §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 296/2017 Sb. (dále jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. Podle §12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána, návrh na přikázání věci Okresnímu soudu v Českých Budějovicích projednal a dospěl k závěru, že nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla tomuto soudu přikázána.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně (srov. např. nález Ústavního soudu z 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, či usnesení Nejvyššího soudu z 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Obecně platí, že takové situace, kdy některý účastník nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, takže musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost, či cesta k příslušnému soudu je pro něj spojena s organizačními, finančními, zdravotními či jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přikázání věci jinému soudu přesvědčivě odůvodnit (k tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu z 27. září 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, a z 31. října 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013). Ani zhoršený zdravotní stav účastníka řízení není sám o sobě důvodem pro přikázání věci jinému soudu, pokud nelze dovodit, že řízení bude vedeno hospodárněji a rychleji. Nemůže-li se účastník pro svůj zdravotní stav dostavit k místně příslušnému soudu, nic nebrání tomu, aby byl příp. vyslechnut a s provedenými důkazy seznámen prostřednictvím dožádaného soudu podle §122 odst. 2 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 3. března 2004, sp. zn. 30 Nd 35/2004, z 8. února 2001, sp. zn. 7 Nd 43/2001, z 18. února 2014, sp. zn. 22 Nd 23/2014, z 27. ledna 2015, sp. zn. 25 Nd 349/2014, či z 6. listopadu 2019, sp. zn. 26 Nd 403/2019).
Z citované judikatury je zřejmé, že nepříznivý zdravotní stav žalobce a ani značná vzdálenost Okresního soudu v Karviné od místa jeho aktuálního bydliště nemohou dostatečně odůvodnit zásah do ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (srov. čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Ze spisu současně nevyplývají žádné jiné okolnosti, které by přikázání věci Okresnímu soudu v Českých Budějovicích z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. odůvodňovaly; nelze tedy učinit závěr, že by jím byla věc projednána rychleji a hospodárněji. Uvedené platí tím spíše za situace, kdy žalovaná s navrhovanou delegací nesouhlasí. Nadto je nutné zdůraznit, že žalobce je zastoupen advokátkou a vyslechnut či seznámen s provedenými důkazy může být prostřednictvím dožádaného soudu. Pro úplnost pak zbývá dodat, že původně podal žalobu u Okresního soudu ve Znojmě a domáhal se, aby – z obdobných důvodů jako v této věci – řízení probíhalo právě tam; později své bydliště změnil a požadoval přikázání věci k Okresnímu soudu v Českých Budějovicích. Místní příslušnost soudu se však nemůže odvíjet toliko od potřeby žalobce (byť odůvodněné jeho nepříznivým zdravotním stavem), vyjádřeno jinak, žalobce nemůže předpokládat, že soudní řízení bude probíhat vždy u toho soudu, v jehož obvodu má své aktuální bydliště, aniž by byla současně naplněna podmínka rychlejšího a hospodárnějšího projednání věci. Jak již totiž bylo řečeno výše, jde o ústavně zaručenou zásadu, která výjimky tohoto typu nepřipouští.
Nejvyšší soud proto návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu v Českých Budějovicích podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu z 29. května 2019, sp. zn. 23 Nd 74/2019, či z 16. října 2019, sp. zn. 26 Nd 392/2019).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 1. 2021
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu