ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.150.2020.1
sp. zn. 27 Cdo 150/2020-558
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně J. S. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Elenou Pospíšilovou, advokátkou, se sídlem v Olomouci, Dolní náměstí 112/26, PSČ 779 00, proti žalované I. H. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Robertem Grundem, advokátem, se sídlem v Brně, náměstí Svobody 702/9, PSČ 602 00, o ochranu autorského práva, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 7 C 87/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 4. 2019, č. j. 7 Co 45/2018-481, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 4. 2019, č. j. 7 Co 45/2018-481, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobou doručenou Krajskému soudu v Ostravě dne 9. 7. 2014 se žalobkyně na žalované domáhá:
a) zaplacení 200.000 Kč jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou porušením jejích autorských práv,
b) zdržení se dalšího zhotovování vitráže anděla jeho přesným kopírováním originálu Anděla Štístko či jeho napodobováním,
c) zákazu zhotovené kopie vitráže Anděla Štístko prodávat, vystavovat či jinak zveřejňovat,
d) stáhnutí kopií vitráže anděla zhotoveného podle autorského vzoru vitráže Anděla Štístko, a to ze všech míst prodeje, na kterých je žalovaná nabízela nebo stále nabízí k prodeji,
e) zničení kopií vitráže anděla zhotoveného podle díla žalobkyně – Anděla Štístko jejich rozbitím a
f) písemného sdělení všech míst prodeje kopií vitráže Anděla Štístko, a to žalobkyni a soudu.
[2] Podáním doručeným soudu dne 8. 12. 2015 žalobkyně doplnila žalobu o nárok, kterým se domáhá určení, že je autorkou vzoru vitrážové dekorace anděla nazvané Anděl Štístko. Soud prvního stupně podání „neposoudil jako změnu žaloby, ale jako samostatný nárok, kdy se jedná o objektivní kumulaci nároků, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně vychází ze shodných skutkových tvrzení, soud z důvodu procesní ekonomie řízení tento další žalobkyní uplatněný nárok nevyloučil k samostatnému projednání“. Podle soudu bylo řízení ve vztahu k tomuto uplatněnému nároku toliko koncentrováno k pozdějšímu datu.
[3] Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 18. 4. 2018, č. j. 7 C 87/2014-346, žalobu v části týkající se nároků a) až f) zamítl (výrok I.), dále zamítl žalobu v části týkající se nároku uplatněného dne 8. 12. 2015 (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
[4] Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že:
1) Vitráž žalobkyně pojmenovaná jako Anděl Štístko a vitráž žalované pojmenovaná jako Andělinka jsou zpracovány technikou Tiffany a skládají se ze čtyř částí – hlavy, řízy, křídel a drátkových rukou bez výplně sklem, ve kterých drží čtyřlístek. Obě vitráže se odlišují tvarem křídel, výzdobou řízy, odlišným rozpažením rukou a způsobem uchycení; Andělinka nemá malovaný obličej.
2) Žalobkyně první vzor Anděla Štístko vytvořila v roce 2000. První zhotovení tohoto vzoru vlastní I. R., do jejíž galerie žalobkyně od téhož roku vitráže Anděla Štístko dodává.
3) Žalovaná se inspirovala obrázkem Anděla s křídly, jenž je staršího data a na němž je vyobrazen anděl s rozpaženýma rukama a s rozepjatými křídly usazenými na zádech, který stojí či se vznáší nad dvěma malými dětmi přecházejícími lávku, je oděn v bílé řasené říze přepásané v pase, má naznačenou fyziognomii obličeje a kudrnaté vlasy. Inspirace se promítla i do skici označené jako „Andělinka 98“ datované k roku 1998.
4) Vzor Andělinky vznikl již před rokem 2000, což vyplývá ze skici „Andělinka 98“ (kde je ztvárněna podoba anděla, která se vyznačuje základními znaky – hlava, křídla a říza, jež je lehce projmutá), jakož i z dalších v řízení provedených důkazů. Žalovaná jako další důkazy rovněž označila doklady o prodeji „Andělinky“ z konce roku 1999, další skici zachycující její tvorbu se zaměřením na zpracování motivu andělů datovaných před rokem 2000, obrázek Anděla s křídly a výslech svých dcer (které uvedly, že žalovaná vitráže s motivem anděla vytvářela již od roku 1997).
5) Anděl Štístko je nabízen na internetových stránkách www.manufaktura.cz Českým národním podnikem s. r. o., zatímco Andělinka je nabízena na internetových stránkách www.fler.cz .
6) Znalkyně PhDr. Eva Kolářová při svých výsleších na dvou jednáních soudu odstranila případné pochybnosti či nesrovnalosti uvedené ve znaleckém posudku ze dne 28. 12. 2015, č. 74/2015, a vyjádřila se k otázkám, které soud považoval za zásadní pro posouzení věci.
[5] Přestože soud jako důkaz provedl rovněž znalecký posudek Mgr. Hany Novákové ze dne 15. 6. 2017, č. 172/2017, vypracovaný na základě zadání žalobkyně, k závěrům tohoto znaleckého posudku nepřihlédl, neboť znalkyně vycházela toliko z podkladů, které jí doložila žalobkyně. Její závěry tak soud nepovažoval za objektivní a vyšel toliko ze závěrů obsažených ve znaleckém posudku PhDr. Evy Kolářové.
[6] Na takto ustaveném základě soud prvního stupně uzavřel, že Anděl Štístko postrádá „znak jedinečnosti jako výsledku tvůrčí činnosti autora“, není proto autorským dílem ve smyslu §2 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), a nemůže tudíž požívat ochrany podle tohoto zákona.
[7] Podle soudu je Anděl Štístko „s ohledem na zvolený způsob realizace, tj. v těch nejzákladnějších tvarech charakteristických pro vypodobnění anděla do té míry tak objektivně determinován, že při splnění určitých podmínek mohou dvě i více osob nezávisle na sobě dospět k témuž výsledku“.
[8] Soud měl za to, že projmutí andělů, realizace rukou v drátkové kontuře ani jejich rozpažení není výsledkem jedinečné tvůrčí duševní činnosti. Projmutí je dáno zákonitostí pro vyjádření pohybu, přičemž říza kopíruje let, a realizace rukou je výsledkem použitého materiálu ve spojení s řemeslnou metodou zpracování, jež určuje ztvárnění horních končetin v pohybu. Podle soudu jsou u obou vzorů vitráží ve větším poměru přítomny majoritní volné prvky, přičemž se oba vzory skládají pouze z těchto základních prvků, které jsou pro symbol anděla charakteristické a kterými jej lze odlišit od jiných imaginárních bytostí. Vzory obou vitráží se tak liší toliko v detailech.
[9] Soud tak uzavřel, že se u Anděla Štístko i u Andělinky jedná o díla tzv. malé mince, která postrádají individualizační rysy. Jemné odlišnosti jsou ve velmi zanedbatelné míře nedostatečné pro rozlišení jednotlivých děl, a to „z důvodu redukovaného vyjádření symbolu anděla technikou Tiffany“.
[10] Soud měl navíc „za prokázané, že předmětný vzor vitráže byl dříve realizován žalovanou“.
[11] Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[12] Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, podle něhož vzor vitráže Anděla Štístko postrádá „znak jedinečnosti jako výsledku tvůrčí činnosti autora“, nejedná se tudíž o autorské dílo, a proto žalobkyni nelze přiznat uplatněné nároky vyplývající z §40 odst. 1 autorského zákona.
[13] Na rozdíl od soudu prvního stupně měl odvolací soud za to, že se v případě vzoru vitráže Anděla Štístko nejedná o dílo tzv. malé mince, ale o „dílo v obecném smyslu nehmotného výsledku činnosti“. Odvolací soud se jinak ve zbytku se závěry soudu prvního stupně ztotožnil a pouze doplnil, že „žalovaná prokázala, že vitráž Andělinky dodávala do prodeje již na konci roku 1999 a žalobkyně vitrážovou dekoraci Anděla Štístko dodávala od roku 2000“.
[14] K námitce žalobkyně, podle níž soud prvního stupně neprovedl všechny jí navržené důkazy, především důkaz znaleckým posudkem vypracovaným Mgr. Hanou Novákovou, odvolací soud uvedl, že podle §120 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), soud není povinen provést všechny účastníky navržené důkazy, pokud „však některý z důkazů neprovede, případně tento důkaz nehodnotí, je povinen se s tímto postupem vypořádat v odůvodnění svého rozhodnutí“. Podle odvolacího soudu se však soud prvního stupně řádně vypořádal s tím, proč nevycházel ze znaleckého posudku Mgr. Hany Novákové a proč neprovedl i další žalobkyní navrhované důkazy.
[15] Proti rozsudku odvolacího soudu (podle obsahu dovolání v rozsahu prvního výroku v části, v níž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II.) podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 o. s. ř., majíc za to, že odvolací soud posoudil odlišně od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího a Ústavního soudu otázky:
1) „odstranění rozporu mezi znaleckými posudky“,
2) zda „je žalobkyní předložený výtvor dílem (disponuje prvky, znaky díla, jak jsou definovány v autorském zákonu) a požívá zákonné autorské ochrany“, a
3) opomenutých důkazů.
[16] Dovolatelka, odkazujíc na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, odvolacímu soudu vytýká, že v řízení „nebyl připuštěn důkaz výslechem znalce pro odstranění rozporu mezi znaleckými posudky“ a že u znaleckého posudku Mgr. Hany Novákové „byla, porušením procesních postupů, nesprávně vyhodnocena důkazní síla“.
[17] Dovolatelka namítá, že soud prvního stupně pochybil, vybral-li si pro podklad rozhodnutí „jen jeden posudek bez toho, aby se náležitě vypořádal s neprovedením posudku odmítnutého (vč. nepřipuštění důkazu výslechem znalkyně Novákové)“. Dovolatelka má za to, že „v případě rozporu mezi dvěma znaleckými posudky lze rozhodnout o přezkoumání těchto posudků dalším znalcem, příp. znaleckým ústavem, neodstraní-li soud sám tento rozpor po slyšení obou znalců, což se v tomto případě nestalo“.
[18] Dovolatelka přitom zdůrazňuje, že znalkyně Mgr. Hana Nováková ve svém znaleckém posudku (opatřeném doložkou ve smyslu §127a o. s. ř.) uvedla „zásadní odborné závěry týkající se posouzení prvků tvorby žalobkyně, které prokazují základní předpoklad pro poskytnutí autorské ochrany, a to sice jedinečnost. Znalkyně Nováková dospěla k závěru, že dílo žalobkyně se vyznačuje takovými prvky, že ho lze považovat za jedinečné a odlišné od děl jiných. Znalkyně ve svém posudku uvádí 48 jiných autorů, u kterých shodné či podobné dílo nenašla“.
[19] Dovolatelka, citujíc závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2009, sp. zn. 30 Cdo 4924/2007, uvádí, že „jedinečnost a kreativita tvůrčí činnosti autora, případně vyjádření této činnosti v objektivně vnímatelné podobě, tedy otázka, zda výsledek činnosti autora je otázkou odbornou, která je vyhrazena znaleckému zkoumání. Přičemž až ze znaleckých úvah a závěrů má soud činit právní závěr, zda výkon autora je autorským dílem, či nikoliv“.
[20] Konečně dovolatelka namítá, že „ ‚skica‘ Andělinka 98 není skicou ani návrhem/předlohou k realizaci, která je předmětem žaloby, ale jedná se o návrh/předlohu používanou při zhotovování vitrážky, avšak jiné, než je realizace Andělinky“. Dovolatelka v odvolacím řízení ke svému tvrzení znovu doložila již označené důkazy (na č. l. 461 a 463), jakož i důkaz nový (na č. l. 460). Podle dovolatelky odvolací soud přijal tento důkaz (viz protokol o jednání ze dne 16. 4. 2019), jenž měl prokázat její tvrzení, podle něhož „skica ani realizace Andělinka nebyly vytvořeny podle obrázku a s tímto obrázkem mají společné pouze téma“, nijak se s ním však nevypořádal. Odkazujíc na nález Ústavního soudu ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. I. ÚS 113/02, a ze dne 1. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 1738/16, dovolatelka uzavírá, že tento důkaz je pro řízení významný (neboť vyvrací skutkový závěr, podle něhož dílo žalované, jež je předmětem žaloby, vzniklo před rokem 2000), přitom opomenutý.
[21] Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[22] Žalovaná ve vyjádření k dovolání žalobkyně považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
[23] Dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení dovolatelkou otevřených otázek procesního práva týkajících se hodnocení znaleckých posudků a opomenutých důkazů, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
I. K hodnocení znaleckých posudků.
[24] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu se podává:
1) Na znalecký posudek splňující předpoklady stanovené v §127a o. s. ř. se hledí jako na znalecký posudek vyžádaný soudem, ačkoli byl předložen účastníkem (jak se podává přímo z výslovného znění zmíněného ustanovení) [srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 26 Cdo 3928/2013, uveřejněného pod číslem 38/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k nimž se Nejvyšší soud opakovaně přihlásil např. v usnesení ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 73/2014, rozsudku ze dne 12. 8. 2014, sp. zn. 32 Cdo 1124/2014, ze dne 7. 1. 2016, sp. zn. 29 Cdo 962/2013, ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 25 Cdo 878/2014, či v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 29 Cdo 4292/2016].
2) Znalecký posudek soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle §132 o. s. ř., odborné závěry v něm obsažené však hodnocení soudem podle §132 o. s. ř. nepodléhají. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Aby soud mohl znalecký posudek odpovědně hodnotit, nesmí se znalec omezit ve svém posudku na podání odborného závěru, nýbrž z jeho posudku musí mít soud možnost seznat, z kterých zjištění v posudku znalec vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svému závěru (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009, či ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4532/2010, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. I. ÚS 1054/13).
3) Má-li soud při rozhodování k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce, musí je zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevychází ze závěru druhého znaleckého posudku; pro tuto úvahu je třeba vyslechnout oba znalce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2014).
Srovnej též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2755/2019, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 29 Cdo 4153/2015, a ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1516/2019, a v nich citovanou judikaturu.
[25] Napadené rozhodnutí výše popsané judikaturní závěry nerespektuje. Odvolací soud se nezabýval tím, že znalecký posudek Mgr. Hany Novákové je opatřený doložkou podle §127a o. s. ř., a zcela pominul, že v případě rozporů dvou znaleckých posudků je nutné provést výslechy obou znalkyň a následně oba znalecké posudky zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů soud vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevyjde ze závěru druhého znaleckého posudku. Neprovedl-li výslech znalkyně Mgr. Hany Novákové soud prvního stupně, měl tak v souladu s §213 odst. 4 o. s. ř. učinit odvolací soud.
II. K opomenutým důkazům.
[26] Podle §120 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede.
[27] Podle §157 odst. 2 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé. Odůvodnění uvedené v písemném vyhotovení rozsudku musí být v souladu s vyhlášeným odůvodněním.
[28] Podle §213 odst. 4 o. s. ř. odvolací soud doplní dokazování o účastníky navržené důkazy, které dosud nebyly provedeny, ukazuje-li se to potřebné ke zjištění skutkového stavu věci; to neplatí jen tehdy, má-li být provedeno rozsáhlé doplnění dokazování a jestliže ke skutečnosti, jež jimi má být prokázána, dosud nebylo provedeno žádné nebo zcela nedostatečné dokazování.
[29] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že je sice na soudu, které důkazy provede a které nikoliv (§120 odst. 1 o. s. ř.), nesmí jít ovšem o výraz libovůle. Důvody, proč nebylo důkazním návrhům vyhověno, musí být v rozhodnutí vysvětleny (§157 odst. 2 o. s. ř.), zejména jedná-li se o důkazní návrhy toho z účastníků, jenž byl ve sporu neúspěšný (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2011, sp. zn. 23 Cdo 2900/2010, ze dne 13. 8. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2870/2011, ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 22 Cdo 135/2017, ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5003/2015, a ze dne 15. 5. 2019, sp. zn. 32 Cdo 2570/2017).
[30] Dovolatelce lze přisvědčit v tom, že odvolací soud při zjišťování, zda je vitráž Anděl Štístko autorským dílem ve smyslu §2 autorského zákona (zejména, zda splňuje legální pojmový znak jedinečnosti), nepostupoval důsledně a neprovedl dovolatelkou (v podání ze dne 15. 4. 2019) navržené důkazy obsažené ve spise na č. l. 460 až 463 (obrázky vitráží, jež měly být realizovány podle skicy „Andělinka 98“ a podle obrázku Anděla s křídly), aniž zdůvodnil, proč tak neučinil.
[31] Nelze přitom vyloučit, že provedení dovolatelkou označených důkazů může – za předpokladu jejich přípustnosti ve smyslu §118b a §205a o. s. ř. a v souvislosti s výsledky provedeného dokazování – vést ke zpochybnění tvrzení žalované, že vitráž Andělinka vznikla dříve než vitráž Anděl Štístko (bylo-li by prokázáno, že skica „Andělinka 98“ a obrázek Anděl s křídly byly podkladem pro realizaci jiné vitráže anděla, třebaže rovněž pojmenované „Andělinka“).
[32] Zabývat se v této procesní situaci dovolatelkou předestřenou otázkou 2) by bylo předčasné; v dalším řízení se totiž bude odvolací soud muset touto otázkou zabývat znovu, na základě toho, co bude zjištěno výslechy obou znalkyň, následným zhodnocením obou znaleckých posudků, event. dalším dokazováním, případně doplněným o shora označené opomenuté důkazy.
[33] Jelikož právní posouzení shora uvedených otázek procesního práva není správné (dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem), Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadený rozsudek odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
[34] Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř., §226 odst. 1 o. s. ř.).
[35] V novém rozhodnutí soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. 4. 2021
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu