ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.2028.2019.1
sp. zn. 27 Cdo 2028/2019-281
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatelky I. O. M. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Jindřichem Bellingem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Husitská 70/24, PSČ 130 00, za účasti Stavebního bytového družstva Praha, se sídlem v Praze 8, Střelničná 1861/8a, PSČ 182 00, identifikační číslo osoby 00034592, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Suttnerem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Střelničná 1861/8a, PSČ 182 00, o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění delegátů, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 128/2011, o dovolání Stavebního bytového družstva Praha proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 1. 2019, č. j. 8 Cmo 189/2017-231, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Stavební bytové družstvo Praha je povinno zaplatit navrhovatelce na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 8. 2017, č. j. 73 Cm 128/2011-197, zastavil řízení ve vztahu k navrhovatelce E. M. (výrok I.), určil, že usnesení shromáždění delegátů Stavebního bytového družstva Praha (dále jen „družstvo“) ze dne 6. 6. 2011 o vyloučení navrhovatele M. M. z družstva je neplatné (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
[2] Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání družstva rozhodnutí soudu prvního stupně v napadených výrocích II. a III. potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podalo družstvo dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Navrhovatel v průběhu dovolacího řízení, dne 28. 8. 2019, zemřel. Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. 1. 2021, č. j. 27 Cdo 2028/2019-277, rozhodl podle §107 o. s. ř., že v dovolacím řízení bude na místě navrhovatele pokračováno s I. O. M.
[5] Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož nájemní smlouva ze dne 25. 2. 2008 neopravňovala družstvo (jakožto pronajímatele garáže) jednostranně zvýšit nájemné, je v souladu s pravidly pro výklad právních úkonů, upravenými v §266 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), a ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. za všechna rozhodnutí např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 29 Cdo 4380/2014, a judikaturu v něm citovanou).
[6] Pouze na okraj pak Nejvyšší soud podotýká, že i v případě opačného závěru by bylo nutné posuzovat, zda je vyloučení z družstva za nezaplacení části nájemného (jejíž výše, resp. způsob jejího určení, jsou s ohledem na okolnosti projednávané věci sporné) přiměřenou sankcí a zda nebylo (s ohledem na okolnosti věci) spíše na místě, aby družstvo spornou část nájemného vymáhalo např. žalobou o zaplacení (k tomu, že vyloučení z družstva představuje prostředek ultima ratio a lze k němu přistoupit zpravidla jen v případech, kdy nápravu porušení členských povinností nelze zjednat jiným způsobem, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. 29 Cdo 2949/2007, ze dne 23. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 3433/2015, ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1780/2015, či ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 27 Cdo 3337/2017, ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2613/2018).
[7] Namítá-li dovolatel, že napadené rozhodnutí je „absolutně nepřezkoumatelné“, vytýká odvolacímu soudu (údajnou) vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; tím však uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod (viz §241a odst. 1 o. s. ř.), k jehož přezkoumání není dovolání přípustné.
[8] Napadené rozhodnutí navíc vytýkanou vadou netrpí; nehledě k tomu, že podle přesvědčení Nejvyššího soudu odůvodnění napadeného rozhodnutí vyhovuje požadavkům §157 o. s. ř., není pochyb o tom, že dovolatelem vytýkané (tvrzené) nedostatky nebyly na újmu uplatnění práv dovolatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[9] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinné družstvo, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 24. 2. 2021
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu