ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.2873.2020.1
sp. zn. 27 Cdo 2873/2020-429
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatele V. J. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Janem Bartoníčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Klimentská 1652/36, PSČ 110 00, za účasti Tělocvičné jednoty Sokol Jičín , se sídlem v Jičíně, Husova 206, PSČ 506 01, identifikační číslo osoby 47477351, zastoupené JUDr. Danielem Novotným, Ph.D., advokátem, se sídlem v Jičíně, Valdštejnovo náměstí 76, PSČ 506 01, o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 39 Cm 13/2016, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 2. 2020, č. j. 7 Cmo 4/2017-392, ve znění usnesení ze dne 7. 4. 2020, č. j. 7 Cmo 4/2017-399, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 5. 9. 2016, č. j. 39 Cm 13/2016-223, zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady Tělocvičné jednoty Sokol Jičín (dále jen „spolek“), ze dne 20. 5. 2015 o „zahájení jednání s městem o prodeji vymezeného nebytového prostoru“ (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
[2] Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. 2. 2020, č. j. 7 Cmo 4/2017-392, ve znění usnesení ze dne 7. 4. 2020, č. j. 7 Cmo 4/2017-399, k odvolání navrhovatele potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolateli nesvědčí – v důsledku jeho vyloučení ze spolku – aktivní věcná legitimace v projednávané věci, odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, z níž se podává, že:
1) Soulad rozhodnutí statutárního (popř. stanovami určeného) orgánu o vyloučení člena ze spolku podle §240 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se zákonem a se stanovami může být přezkoumán pouze rozhodčí komisí, popř. (jiným) stanovami určeným orgánem na základě návrhu podaného ve lhůtě 15 dnů od doručení rozhodnutí o vyloučení v písemné formě (popř. v jiné lhůtě určené stanovami) [§241 o. z.]. Nevyhoví-li rozhodčí komise, resp. jiný – stanovami určený orgán – podanému návrhu, může přezkoumat soulad vyloučení se zákonem a se stanovami soud v řízení o návrhu podle §242 o. z.
2) Nevyužije-li člen spolku možnosti dané zákonem (§241 o. z.), popř. (v souladu se zákonem) stanovami, požádat o přezkum rozhodnutí o svém vyloučení příslušný orgán spolku, ztrácí možnost podat návrh na zahájení soudního řízení podle §242 o. z., proces jeho vyloučení je završen a jeho členství ve spolku zaniká. Soulad vyloučení se zákonem či se stanovami již nemůže být posouzen.
3) Obdobně, podá-li sice vylučovaný člen návrh podle §241 o. z., ale následně se již proti rozhodnutí rozhodčí komise (či jiného stanovami určeného orgánu) nebrání postupem podle §242 o. z., nemůže již být soulad jeho vyloučení se zákonem či se stanovami posuzován v jiném řízení. Opačný výklad by právní úpravu přezkumu rozhodnutí o vyloučení činil obsoletní.
Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1703/2019.
4) Aktivní věcnou legitimaci je třeba posuzovat ke dni vyhlášení rozhodnutí.
Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2189/2012.
5) Ztratí-li navrhovatel v řízení o vyslovení neplatnosti orgánu (obchodní) korporace postavení člena korporace (opravňující jej k podání návrhu), ztrácí (zpravidla) i zákonem přiznanou aktivní věcnou legitimace. Jde-li o člena spolku, zůstává mu aktivní věcná legitimace zachována jen tehdy, má-li na vyslovení napadeného rozhodnutí orgánu spolku zájem hodný právní ochrany.
Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2009, sp. zn. 29 Cdo 324/2008 (jehož závěry se v tomto směru obdobně uplatní i při výkladu §258 o. z.), a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 27 Cdo 458/2019.
[5] Byl-li dovolatel v průběhu řízení v projednávané věci vyloučen ze spolku, ztratil postavení zakládající (bez dalšího) jeho aktivní věcnou legitimaci. Ta by mu zůstala zachována toliko v případě, že by měl na požadovaném vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku zájem hodný právní ochrany. Dovolatel však, přes poučení poskytnuté odvolacím soudem, žádné skutečnosti takový zájem zakládající netvrdil ani neprokázal. Jak se přitom podává z výše řečeného, odvolací soud v projednávané věci nemohl posuzovat platnost rozhodnutí orgánu spolku o vyloučení dovolatele.
[6] Má-li dovolatel za to, že rozhodnutí o jeho vyloučení je „nicotné“ a že k této skutečnosti měl odvolací soud přihlédnout při posuzování jeho aktivní věcné legitimace, přehlíží, že jím vytýkané okolnosti nepředstavují (ani kdyby byly dány) vady způsobující, že se na rozhodnutí orgánu spolku o vyloučení odvolatele hledí, jako by nebylo přijato (§245 o. z.).
[7] Vady, pro které se na rozhodnutí orgánu spolku hledí, jako by nebylo přijato, jsou v zákoně vypočteny – jako výjimky z pravidla, podle něhož porušení právních předpisů či stanov při svolání či konání zasedání orgánu vede (pouze) k neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku, jež musí být (konstitutivně) vyslovena soudem v řízení podle §258 o. z. – taxativně. Nebyla-li neplatnost rozhodnutí orgánu spolku vyslovena postupem podle §258 o. z., je toto rozhodnutí platné, byť by bylo stiženo (tvrzenými) vadami odůvodňujícími vyslovení jeho neplatnosti (srov. – obdobně – usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1407/2019, či výše zmíněné usnesení sp. zn. 27 Cdo 1703/2019).
[8] Dovolatelem vytýkané vady (jimiž má být stiženo rozhodnutí o jeho vyloučení), totiž skutečnost, že návrh na jeho vyloučení předložil rozhodujícímu orgánu jiný než stanovami určený orgán, a dále že orgán rozhodující o jeho vyloučení přijal toto rozhodnutí nižší než stanovami určenou většinou, nezakládají tzv. „fikci nepřijetí“ (nevedou k tomu, že se na rozhodnutí hledí, jako by nebylo přijato), nýbrž mohou vést toliko k vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku v řízení podle §258 o. z. (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 29 Cdo 1104/2016, uveřejněné pod číslem 62/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2027/2019).
[9] V části směřující proti druhému výroku napadeného usnesení, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, je dovolání objektivně nepřípustné podle §238 odst. 1 písm. h) a §243c odst. 1 o. s. ř.
[10] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 12. 2021
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu