ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.3225.2020.1
sp. zn. 27 Cdo 3225/2020-482
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně I. D. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Markem Nemethem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opletalova 1015/55, PSČ 110 00, proti žalované A. I. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Janem Malým, advokátem, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, PSČ 186 00, o zaplacení 800.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 12 C 26/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 6. 2020, č. j. 21 Co 316/2019-463, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozsudkem ze dne 18. 9. 2019, č. j. 12 C 26/2019-264, uložil žalované zaplatit žalobkyni 800.000 Kč s příslušenstvím (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.) a uložil žalované zaplatit soudní poplatek (výrok III.).
[2] K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 10. 6. 2020, č. j. 21 Co 316/2019-463, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Proti v záhlaví uvedenému rozsudku podala žalovaná dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož žalobkyně v rámci náplně své pracovní činnosti „provozní ředitelky“ žalované nevykonávala činnosti spadající pod obchodní vedení žalované podle §134 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), pročež její pracovní poměr v důsledku jmenování do funkce jednatelky žalované nezanikl a trval i po jejím odvolání z funkce jednatelky v době rozhodné pro vznik jejího nároku na náhradu mzdy, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
[5] Z té se podává, že:
1) Obchodním vedením akciové společnosti je organizování a řízení její běžné podnikatelské činnosti, zejména rozhodování o provozu podniku (závodu) společnosti a s tím souvisejících vnitřních záležitostech společnosti, a to bez ohledu na to, zda je vykonává samo představenstvo společnosti či samostatně představenstvem pověřený člen představenstva anebo třetí osoba (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. 31 Cdo 1993/2019, uveřejněný pod číslem 24/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, citovaný závěr se přiměřeně prosadí i ve vztahu ke společnosti s ručením omezeným; k vymezení obchodního vedení).
2) Vykonává-li zaměstnanec v pracovním poměru ke kapitálové obchodní společnosti činnost, kterou po svém zvolení má (musí) vykonávat jako statutární orgán (nebo jeho člen) společnosti, zaniká jeho pracovní poměr (neujednají-li si strany něco jiného) konkludentní dohodou o rozvázání pracovního poměru (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4344/2017).
[6] Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládá ani otázka, zda právní vztah, jehož prvky nejsou nadřízenost a podřízenost smluvních stran a ve kterém má o svém odměňování rozhodovat jménem zaměstnavatele sám zaměstnanec, lze právně kvalifikovat jako vztah pracovněprávní. Dovolatelka totiž při její formulaci přehlíží, že podle skutkových zjištění odvolacího soudu od vzniku pracovního poměru žalobkyně do jejího nástupu do funkce jednatelky udělovali žalobkyni pokyny a rozhodovali o výši její mzdy – tedy vykonávali práva a povinnosti zaměstnavatele – jednatelé žalované [viz odst. 31 a 38 napadeného rozhodnutí odvolacího soudu]. Dovolatelka tak ve svém dovolání vychází z jiného než soudy zjištěného skutkového stavu a Nejvyššímu soudu předkládá k řešení otázku založenou na vlastní skutkové verzi projednávané věci.
[7] Správnost skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy obou stupňů, však v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je v §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).
[8] Namítá-li dovolatelka, že odvolací soud „nezohlednil §66d odst. 3 obch. zák., podle něhož, pokud tatáž osoba vystupuje současně v pozici zaměstnance i statutárního orgánu, musí být její odměna bez výjimky odsouhlasena valnou hromadou společnosti“, opomíjí, že na tomto závěru napadené rozhodnutí nespočívá. Odvolací soud totiž vycházel ze závěru, podle něhož žalovaným plněním není odměna za činnosti spadající pod obchodní vedení, ale náhrada mzdy za výkon závislé práce (viz výše odst. 4). Podle §237 o. s. ř. je jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013).
[9] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že procesně úspěšné žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 3. 2021
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu