ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.35.2021.1
sp. zn. 27 Cdo 35/2021-657
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Ivo Waldera v právní věci žalobce P. R. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Tomášem Markem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Na Hutích 661/9, PSČ 160 00, proti žalované Oblastní nemocnici Jičín a. s. , se sídlem v Jičíně, Bolzanova 512, PSČ 506 01, identifikační číslo osoby 26001551, zastoupené JUDr. Danou Páleníkovou, advokátkou, se sídlem v Jičíně, Hviezdoslavova 313, PSČ 506 01, o zdržení se v bránění nahlížení do zdravotní dokumentace, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 3 C 12/2012, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 4. 2013, č. j. 25 Co 527/2012-103, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 25 Co 527/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 6. 2020, č. j. 4 Co 264/2018-583, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.800 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám její zástupkyně.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se žalobou ze dne 21. 3. 2011 domáhal, aby se žalovaná zdržela bránění mu v nahlížení do zdravotní dokumentace jeho otce J. R., narozeného XY, zemřelého 9. 5. 2010 (dále jen „J. R.“), a aby mu zaslala informace o jeho zdravotním stavu a příčinách jeho úmrtí.
[2] Okresní soud v Jičíně rozsudkem ze dne 31. 7. 2012, č. j. 3 C 12/2012-62, ve znění doplňujícího usnesení téhož soudu ze dne 7. 2. 2013, č. j. 3 C 12/2012-92, žalobu v rozsahu, ve kterém se žalobce domáhal zdržení se bránění mu v nahlížení do zdravotní dokumentace J. R., zamítl (výrok I.), uložil žalované povinnost podat žalobci informace o zdravotním stavu J. R. a příčinách jeho úmrtí (výrok II.), ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok III.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV.).
[3] K odvolání žalobce (směřujícímu proti výrokům I., III. a IV. rozhodnutí soudu prvního stupně) Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 11. 4. 2013, č. j. 25 Co 527/2012-103, v napadeném rozsahu rozhodnutí Okresního soudu v Jičíně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[4] Proti tomuto rozsudku podal žalobce žalobu pro zmatečnost, již Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 25. 9. 2018, č. j. 25 Co 527/2012-567, zamítl (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
[5] K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[6] Proti posledně uvedenému usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[7] Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládá dovolatelem formulovaná otázka týkající se náležitostí doručení předvolání k soudnímu jednání (a na ni navazující otázka „kdo nese při námitce nedoručení konkrétní listiny v rámci soudní obsílky povinnost prokázat, že konkrétní listina byla součástí této obsílky“), neboť ji dovolatel staví na opačném skutkovém závěru, než jaký učinil odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Odvolací soud měl v projednávané věci za prokázané, že žalobci bylo předvolání k soudnímu jednání dne 2. 4. 2013 řádně doručeno.
[8] Dovolatel pomíjí, že správnost skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy nižších stupňů, v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je v §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3344/2008, dále např. ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).
[9] K tomu Nejvyšší soud dodává, že i v případě absence náležitostí doručenky podle §50g o. s. ř. by takové doručení nebylo bez dalšího vadné (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2006. sp. zn. 20 Cdo 685/2006). V této souvislosti také Ústavní soud konstatoval, že pro zpochybnění doručení soudní písemnosti nepostačí účastníkovi řízení uvést tvrzení, aniž by jej jakkoli prokázal, stojí-li naproti tomu skutečnosti svědčící pro doručení písemnosti, a že závěr obecných soudů o účelovosti tohoto tvrzení nelze považovat za exces (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2021, IV. ÚS 2328/20).
[10] Dovolání přípustným nečiní ani námitka dovolatele, podle níž nebyla dodržena desetidenní lhůta k přípravě na jednání podle §215 odst. 1 o. s. ř. Závěr odvolacího soudu, podle něhož „není procesní vadou, není-li lhůta dodržena v jednoduché věci nevyžadující složitější přípravu“, odpovídá výslovnému znění §215 odst. 1 o. s. ř. (jež určuje, že „předvolání musí být účastníkům doručeno tak, aby měli dostatek času k přípravě, zpravidla nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat“) a je také v souladu s judikaturou Ústavního soudu (ve vztahu k §115 odst. 2 o. s. ř. srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. I. ÚS 469/02).
[11] Namítá-li dovolatel v dovolání údajnou vadu řízení spočívající v nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, dovolací soud připomíná, že k vadám řízení (jsou-li skutečně dány) přihlíží jen, je-li dovolání přípustné; sama o sobě tato vada není způsobilá přípustnost dovolání založit, neboť není způsobilým dovolacím důvodem (§241a odst. 1 o. s. ř.). Nadto v projednávané věci lze uzavřít, že řízení uvedenou vadou nepřezkoumatelnosti netrpí (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněného pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[12] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o §243c odst. 3 větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalobce bylo odmítnuto, a žalované tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.
[13] Náklady řízení sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření žalované k dovolání) podle §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), jejíž výše činí podle §6 odst. 1, §7 bodu 4 a §9 odst. 1 advokátního tarifu 1.500 Kč. Spolu s (jedinou) náhradou paušálních výdajů podle §13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč tak dovolací soud přiznal žalované k tíži žalobce celkem 1.800 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 12. 5. 2021
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu