ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.594.2021.1
sp. zn. 27 Cdo 594/2021-326
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně MONETA Money Bank, a. s. , se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1422/1b, PSČ 140 28, identifikační číslo osoby 25672720, zastoupené JUDr. Jaromírem Bláhou, advokátem, se sídlem v Praze 8, Prvního pluku 206/7, PSČ 186 00, proti žalovanému P. F. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Jakubem Kratochvílem, advokátem, se sídlem v Praze 7, Dobrovského 1303/13, PSČ 170 00, o ručení člena statutárního orgánu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 21 C 37/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2020, č. j. 70 Co 281/2020-250, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
[1] Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 16. 6. 2020, č. j. 21 C 37/2016-221, rozhodl, že „žalovaný ručí za splnění povinností společnosti V. – K., IČ: XY vůči Moneta Money Bank, a. s., IČ: 25672720“ (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[2] K odvolání žalovaného Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Jde přitom už o v pořadí druhá rozhodnutí soudů obou stupňů, neboť rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 8. 2017, č. j. 70 Co 203/2017-156, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 3. 2017, č. j. 21 C 37/2016-117, jímž soud žalobu zamítl, k dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1319/2018, (spolu s rozsudkem soudu prvního stupně) zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[4] Proti v pořadí druhému rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[5] Závěr odvolacího soudu, podle něhož žalovaný – v okamžiku, kdy (coby jednatel) společnosti E. P. (dále jen „postupitelka“) postoupil společnosti V. - K. (dále jen „postupnice“), v níž byl taktéž jednatelem a likvidátorem, „dubiozní“ pohledávku poté, kdy byla žaloba o její zaplacení soudem prvního stupně zamítnuta a postupitelce bylo uloženo zaplatit náklady řízení – prokazatelně věděl, že postupnice je v hrozícím úpadku a v rozporu s péčí řádného hospodáře neučinil vše potřebné a rozumně předpokládatelné k jeho odvrácení (naopak ji zatížil závazkem k náhradě nákladů řízení), jakož i závěr, podle něhož toto jednání zakládá ručení žalovaného za splnění povinností postupnice, odpovídá jak závěrům rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 1319/2018, tak i ustálené (níže citované) ustálené rozhodovací praxi k otázkám péče řádného hospodáře.
[6] Z předchozího (v této věci vydaného) rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 1319/2018 se k výkladu §68 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (dále jen „z. o. k.“) podává, že:
1) Ručení podle §68 odst. 1 z. o. k. představuje specifickou sankci za porušení péče řádného hospodáře.
2) Ručení podle §68 z. o. k. vzniká právní mocí rozhodnutí, ve kterém soud rozhodne, že člen (nebo bývalý člen) statutárního orgánu obchodní korporace ručí za splnění určitých (konkrétních) povinností obchodní korporace; jde tudíž o rozhodnutí konstitutivní.
3) Smyslem „sankčního“ ručení podle §68 z. o. k. je kompenzovat zhoršenou dobytnost pohledávek věřitelů obchodní korporace, která je způsobena tím, že obchodní korporace je v úpadku a člen (nebo bývalý člen) statutárního orgánu nejednal s péčí řádného hospodáře, neboť neučinil vše potřebné a rozumně předpokladatelné, aby úpadek obchodní korporace odvrátil (ačkoli věděl, že korporaci úpadek hrozí anebo o tom vědět mohl a měl).
[7] K tomu srov. také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1916/2019.
[8] Dílčí závěr odvolacího soudu, podle něhož žalovaný porušil péči řádného hospodáře (a tím naplnil podmínku §68 odst. 1 z. o. k.), odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, z níž se (mimo jiné) podává, že:
1) Člen statutárního orgánu kapitálové společnosti odpovídá za řádný (v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře jsoucí) výkon funkce, nikoliv za výsledek své činnosti. Jedná-li s péčí řádného hospodáře, není povinen hradit společnosti škodu, byť by v důsledku takového jednání vznikla [srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2363/2011, uveřejněný pod číslem 75/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 29 Cdo 5036/2015, uveřejněný pod číslem 131/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 131/2017“), či rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2869/2011, a ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3915/2012].
2) Pro posouzení, zda rozhodnutí, která člen statutárního orgánu kapitálové společnosti přijal při výkonu své funkce, byla učiněna v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře, není významné, k jakým následkům taková rozhodnutí vedla (jakkoli by byly pro společnost negativní). I kdyby se očekávaný výsledek činnosti člena statutárního orgánu nedostavil, nebylo by z toho možné vyvozovat, že postupoval protiprávně. Teprve je-li zjištěno, že nevynaložil úsilí odpovídající hlediskům péče řádného hospodáře, lze zvažovat, zda je povinen společnosti nahradit újmu vzniklou v důsledku takového jednání [viz R 131/2017 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3325/2016, uveřejněný pod číslem 88/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 88/2019“)].
3) Aby dostál požadavku péče řádného hospodáře, je člen statutárního orgánu kapitálové společnosti povinen jednat při výkonu své funkce (mimo jiné) s potřebnými znalostmi, a tedy i informovaně, tj. při konkrétním rozhodování využít rozumně dostupné (skutkové i právní) informační zdroje a na jejich základě pečlivě zvážit možné výhody i nevýhody (rozpoznatelná rizika) existujících variant podnikatelského rozhodnutí. Splnění této povinnosti je ovšem nezbytné posuzovat z pohledu ex ante , tj. prizmatem skutečností, které dotčenému členu statutárního orgánu byly či při vynaložení příslušné péče (při využití dostupných informačních zdrojů) mohly a měly být známy v okamžiku, v němž dotčená podnikatelská rozhodnutí učinil. Rozhodnutí člena statutárního orgánu nelze posuzovat podle skutečností, které se udály či vyšly najevo teprve ex post , tj. poté, kdy bylo přezkoumávané podnikatelské rozhodnutí učiněno (viz opět R 131/2017 či R 88/2019).
4) Součástí péče řádného hospodáře je i povinnost nezbytné loajality, tj. povinnost člena statutárního orgánu kapitálové společnosti dát při rozhodování přednost zájmům společnosti před zájmy svými či zájmy třetích osob, včetně zájmů společníka, který jej do funkce vahou svých hlasů prosadil (viz např. R 88/2019).
5) Při posuzování, zda určité jednání člena statutárního orgánu kapitálové společnosti bylo v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře, musí soud (mimo jiné) přihlédnout ke všem okolnostem projednávané věci; zpravidla nelze učinit paušální závěr, podle něhož by určité jednání bylo vždy (per se) v rozporu s péčí řádného hospodáře (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3235/2016, či ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5279/2016).
[9] Odvolací soud v souladu s popsanými závěry posuzoval všechny okolnosti projednávané věci. Jeho závěrům, podle nichž žalovaný při konkrétních jednáních [viz například postoupení pohledávky poté, kdy byla žaloba o její zaplacení soudem prvního stupně zamítnuta a postupitelce bylo uloženo zaplatit náklady řízení za současné znalosti nepříznivých majetkových poměrů (insolventnosti) postupnice, či „nereálné“ očekávání žalovaného ohledně vzniku nároku na provizi ze zprostředkování prodeje nemovitosti (srov. odst. 11 odůvodnění napadeného rozhodnutí)] – nepostupoval s péčí řádného hospodáře, nelze ničeho vytknout.
[10] Napadá-li dovolatel závěr odvolacího soudu o vědomosti žalovaného ohledně hrozícího úpadku postupnice, či o „zablokování“ převodu nemovitosti, přehlíží, že jde o skutkové závěry odvolacího soudu; správnost skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy nižších stupňů, však v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je v §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).
[11] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 10. 2021
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu