ECLI:CZ:NS:2021:27.ND.522.2021.1
sp. zn. 27 Nd 522/2021-43
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně JUDr. Mgr. Martiny Jinochové Matyášové , se sídlem v Praze 1, Washingtonova 1567/25, PSČ 110 00, jako insolvenční správkyně dlužnice VÝTAHY A PLOŠINY s. r. o., se sídlem v Ostravě, Cihelní 3199/75a, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 02579448, proti žalované Stavební společnosti VARO, s. r. o. , se sídlem v Chebu, Hviezdoslavovo nám. 534/5, PSČ 350 02, identifikační číslo osoby 26356503, zastoupené Mgr. Josefem Švandou, advokátem, se sídlem v Praze 6, Buzulucká 678/6, PSČ 160 00, o zaplacení 520.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 C 140/2021, o návrhu žalované na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 C 140/2021 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Chebu.
Odůvodnění:
[1] Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Ostravě dne 8. 2. 2021 se žalobkyně domáhá na žalované zaplacení 520.000 Kč s příslušenstvím jako ceny za dílo vyúčtované na základě čl. 8.5 Smlouvy o dílo ze dne 3. 5. 2019, č. 2019/390 (dále též jen „smlouva o dílo“).
[2] Žalobkyně uvedla, že podle čl. 11 odst. 11.3 smlouvy o dílo si strany ve smyslu §89a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), dohodly místní příslušnost Okresního soudu v Ostravě.
[3] Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 5. 2021, č. j. 22 C 140/2021-11, jež bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 6. 2021, č. j. 8 Co 166/2021-16, byla zamítnuta žalovanou vznesená námitka místní nepříslušnosti Okresního soudu v Ostravě, neboť ve věci byla podle §89a o. s. ř. uzavřena dohoda o prorogaci.
[4] Podáním ze dne 12. 4. 2021 navrhla žalovaná pro případ, že by místní příslušnost Okresního soudu v Ostravě „byla dána nebo byla možná“, aby byla věc přikázána k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Chebu. Svou žádost odůvodnila tak, že by „nebylo z důvodu hospodárnosti řízení vhodné, aby věc projednával Okresní soud v Ostravě, když předmětné dílo, jehož se spor týká, bylo prováděno v obci Plesná v okresu Cheb a většina případných svědků bydlí v okresu Cheb (ředitel školy, stavbyvedoucí objednatele, osoby, které se podílely na opravě a dokončení díla po odstoupení od smlouvy o dílo, atd.)“.
[5] Žalobkyně s návrhem na přikázání věci Okresnímu soudu v Chebu nesouhlasí.
[6] Podle §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
[7] Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. K tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/24 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
[8] K přikázání věci jinému soudu by mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 30 Nd 399/2015).
[9] Nejvyšší soud dospěl k závěru, podle něhož v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu.
[10] Okolnosti, které žalovaná uvedla na podporu svého návrhu, neodůvodňují změnu místně příslušného soudu, jehož příslušnost navíc byla založena na základě předchozí dohody účastníků podle §89a o. s. ř. Dohodu o prorogaci soud prvního stupně i soud odvolací shledaly platnou, když zamítly námitku místní nepříslušnosti vznesenou žalovanou. Žalovaná navíc netvrdila, že by po uzavření dohody podle §89a o. s. ř. došlo k takovým okolnostem, které by vytvářely významnou překážku pro uplatňování jejích práv (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2008, sp. zn. 4 Nd 361/2008). Ani skutečnost, že dílo bylo prováděno v obvodu Okresního soudu v Chebu a potenciální svědci mají v tomto obvodu své bydliště, není natolik výjimečná, aby v ní bylo možné spatřovat důvod pro delegaci vhodnou. Případné úkony, které by nemohly být provedeny soudem místně příslušným, lze provádět soudem dožádaným (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2018, sp. zn. 21 Nd 74/2018).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 11. 2021
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu